Minerály regionální II


Minerály regionální II

 - další část pro přehlednost, protože do té předchozí se to sice vejde, ale bylo by to už přehuštěné.

 

 

PORTA COELI 2016

aneb Vysočina středovýchod...

Slib návratu jsem splnil, i když ne tak docela, pro obrovské potíže sehnat ubytování, 60 lokalit bylo obvoláno v 10 městech... Původně se plánovalo přímo do středu - což je na Vysočině Žďár nad Sázavou nebo Nové Město na Moravě, s tím, že se bude hvězdicovitě vyrážet na lokality do všech stran, ale tam nebyla šance - dílem imigrační situace v Středomoří a také dílem zahájení Velké ceny v Brně byly všechny kapacity obsazeny... ale nakonec jsem měl štěstí s velice slušným ubytováním v Tišnově - což je pro šutráka základní tábor přímo ideální!
Tak jsem si dal záležet a konečně je to tady:


 

Plusy:

  1. Členitá, velice rozmanitá krajina ideální k ztracení se.
  2. Čistý vzduch i voda.
  3. Pěkná města i vesničky.
  4. Naleziště rozmanitých mimořádně krásných minerálů.


Mínusy:

  1. Náročnější na orientaci i hledání lokalit, pro členitější krajinu.
  2. Tradiční problémy s ubytováním, a většina kapacit má i hrozné recenze.
  3. Stravování mnohde na otřesné úrovni, že je lépe oběd vynechat...
  4. Nutno dávat pozor na zemědělskou techniku, jde o život.

 

Zhodnocení celkové: 0- katastrofa, 3- velmi slabé, 5- průměr, 7- velmi dobré, 10 - dokonalost.

Voda:7
Půda:5
Vzduch:7

Krajina:9
Města:9
Ubytování:3

Stravování:0
Infrastruktura:7
Lidé všeobecně:5

 

 

Nejdřív trochu památek:

 

Cisterciácké opatství Porta coeli v Předklášteří, jediné dnes funkční u nás.

 

Historie místa se datuje od roku 1233, kostel Nanebevzetí Panny Marie vystavěn cca v 1240 v románsko-gotickém slohu, sloužil údajně jako královské pohřebiště. Archeologické průzkumy toto dosud nepotvrdily.

 

Porta coeli: Špičková práce starých kameníků s ústředním motivem Krista, kterému mecenáši předkládají k nohám model kostela - snad ke schválení stavby uděleným požehnáním.

Portu coeli doporučuji srovnat s portálem (stavěného snad přibližně ve stejné době - Severní Předsíň) mohutné Baziliky svatého Prokopa v Třebíči, která je skoro celá z místního radioaktivního syenitu. Také jde o velice detailní mistrovskou kamenickou práci.

 

Unavení světci u Svatého grálu, bodejť by ne - když jsem vyjížděl z Ostravy bylo sotva +7°C a tady je nejmíň +40...

 

Vstupuji do těchto míst abych se sklonil nikoliv bohu, ale neskutečné dřině a mistrovství obyčejných smrtelníků. Levá strana s apoštoly a bohatě zdobenými pilířky a sloupy. Aby filigránský pilířek po měsících práce nakonec neprasknul, to už musel být ne sekáč, ale virtuoz.

 

Ztvárnit lva byl pro staré kameníky nelehký úkol, zvláště když ho nikdy předtím neviděli. To se vezme vydra, zkříží s kocourem a přidají se šupiny...Každopádně výsledek je velmi dobrý a lépe by to snad ani nešlo.

Hlavním účelem návštěvy však bylo místní muzeum - mineralogická sekce, která je překvapivě aranžována v starém scholastickém duchu, avšak o to více nabitá parádními sbírkovými kousky a dýchne na nás atmosféra přírodozpytu minulých století.

 

Mocný hrad Pernštejn, tady jsem času na prohlídku neměl, čekaly mně 4 lokality.

 

Tak dobře vystavěný festuňk nad festuňky, že ani švédským nájezdníkům se jej ztéci nepodařilo a odtáhli s prázdnou. Ani my jej ztékati nebudeme, minerály volají...

 

Pernštejn z Mariiny vyhlídky. Čekal jsem v chladnu hodinu na slunce, ale nepodařilo se. Jen co dojdu na první lokalitu zase skoro 40°C, jak jinak...

 

Slavný pernštejnský tis, jehož stáří dodnes není spolehlivě určeno, minimálně z doby stavby hradu. K tomu nutno podotknout, že u nás v Beskydech jsou mnohem hezčí a větší tisy  káceny, VIP klientela to zřejmě cpe do krbů...
 

K pernštejnskému tisu se váže pověst: Právě vracející se poutník ze Svaté země, opírajíc se o tisovou hůl spatřivše, kterak stavebníci s dílem se babřou, zarazil hůl do skály a zvolal: " Dříve se tato hůl zde ujme a letorosty vydá, než vy tého hradu dostavíte !!!" A tak se i stalo. Hůl zakořenila a je z ní tis, stavebníci nakonec hradu dostavěli a potom vykázali 200000 hodin víceprací. Hergot, to už je ale jiná pověst z jiné stavby v docela jiné době...
 

Orlí hnízdo nad Libochůvkou.

 

Viaducto del Řikonín.
Bezmála 40 metrů vysoký viadukt je nechvalně známým místem tragické nehody..dneska už snad ČD jezdí bezpečněji..., probůh - co to píšu? Trať je zde samý tunel a most, vyhledávaná lokalita pro tzv. šotouše. Okolí je však velice malebné se spoustou romantických údolíček a i přírodních pozoruhodností.

 

Tišnovská radnice, foceno za velmi proměnlivého počasí.

 

Tišnov z  Květnice - 200 druhů motýlů, 300 druhů minerálů, 400 druhů rostlin, no a potom vystoupíte v Ostravě na hlavním...

 

Každá památka jednou začínala jako novostavba. Tohleto je současnější, vcelku zdařilá rekonstrukce vesnické usedlosti. Namísto té střechy bych já šel do červené pálené tašky, ale ani tak výsledek není špatný. Jen ten pes je nějakej divnej...

 

Baf !!!

 

Cesta končí cesta začíná:

 

Cesta začíná - 50 kilometrů dlouhý "parní válec" nad Jistebníkem dokazuje, že tento vzácný meteorologický úkaz není jen doménou pobřežních oblastí...foceno z vlaku na Brno...

 

První vyhlédnutí z okna pokoje - na Květnici.

 

Ukazuje se, že jsem na správné adrese! Kaktusy ve volné kultuře na čerstvém alpském vzduchu evidentně prospívají, bez fleků a deformit. A pak že to nejde ! Gruson má půl metru...

 

Kamenolom v Dřínové. Prej tam je nějaký baryt, ale toto místo jsem vynechal.

 

Lokalita v Rožné má stále co nabídnout, jen ty kontrasty po ránu se špatně fotí.

 

Některé lokality v Nedvědici byly vpravdě horolezecké. Kdysi jsem po zadku prohučel 30 metrovým komínem do lomu v Borovnici, ale v kyprém melafyru mi to přišlo jako dobrý fór. Tady to bylo nejtěžší, co jsem zatím zažil. 50 stupňů sklon.

 

70 stupňů sklon! Tam už nemá cenu lézt bez vybavení. Zůstane mi břízka v ruce a... to bude vše. Méně zdatným turistům nedoporučuji. Stupeň IV -V dle UIAA.

 

Sedím v kráteru na takřka kolmé stěně, zatím relativně vysmátý, to jsem ještě netušil co to bude za sestup s 30 kilovým báglem !

 

Jedna lepčí než druhá !

 

Závěr východního vrchu Květnice jsou samé červenobíle páskované kostky křemenců.

 

Detail laminovaného květnického železitého křemence.

 

Tady bylo třeba přejít pár kilometrů přes pastviny...

 

Kdyby tomu nebránilo místní osazenstvo. Nevraživé pohledy na moje červené tričko. Ještěže se býci pasou odděleně, ale záhy na to příjdem, jestli to je pravda...
Nakonec s tím božím hovádkem se člověk přeci jen snadno domluví a přímý směr byl dodržen...

 

Na Pernštejně jsem vyfasoval dva bufíky! Přede mnou výchoz stříbřitého turmalinického svoru. Vlevo v detailu pak Buficus moravicus var. pernsteinii...

 

Dva mohutné bezejmenné masívy nad Kozlovem z lokality na Nivách.

 

Vysočinské pohledy v nepřeberném množství krás. Suché Louky u Josefova.

 

Rostly tu ty nejlepší houby na světě...Russula virescens osmažená jako chipsy je špičkovou lahůdkou !

 

Bohužel i ty nejhorší: Amanita phalloides, tahle nádhera stačí usmrtit tři dospělé osoby. Povšimněte si zlovolného obličeje na třeni - to fakt není fotomontáž, zjistil jsem to až teď ! Tahle houba stářím mění podstatně barvu, vrostlé žíhání na klobouku se ztrácí, hlízka je skrytá v půdě, často scvrklá je-li sucho a pak... spěchá-li se, je na malér zaděláno.

 

Sbírání hub není tedy pro každého a i 40 let praxe rozhodně nestačí. Je potřeba soustavného studia, návštěv výstav, sympozií atd. Bedla, kterou od pohledu těžko určiti, snad Macrolepiota prominens, některými znaky však neodpovídá, protože tento hrbol, můžou mít i jiné bedly, je na místě opatrnost.

Jelikož letos jsem našel v lese Řepiště 4 druhy bedel z toho 3 smrtelně jedovaté, rostoucí pěkně po kupě, začínám se na sběr bedel vysokých dívat se značnou nedůvěrou. To není mediální hysterie, ale prostý fakt pokroku poznání a dostat z těla několik gramů amanitinu není žádná sranda, a to je lepší hysterie jakákoliv, než zakoušet dialýzy atd.
 

Jednu malou doplňkovou radu dám, každá bedla jejíž třeň je vysoký minimálně 40 cm a více a nikdy nikde nečervená - je jedlá. Dejte si ale pozor !
 

Ztracen kdesi u Rojetína...

 

Cesty na lokality.

 

Unaven, ale jak příjemně. 24 km v nohou a ještě 6 jich ujít třeba.

 

Neskutečný dálkový pohled 55 km do dáli , 22 násobným zoomem z Cyrilova na Javořici 837 m.n.m., nejvyšší masív Vysočiny na horizontu ! Zajímavé jak se to převýšení zdá vysoké, a že při těch dálkových pohledech jsou všechna velká města a obce poschovávána v údolích.

 

Vysočina je ovšem zajímavá i v detailech a na své si tu příjdou i botanici:
 

Chrpa polní, Centaurea cyanus, dřívě běžný "plevel", nyní na mnohým místech takřka vyhubena, rychle a jistě se přesouvá do ohrožených druhů až zmizí docela (i když má zatím úřední statut C4). Rovněž obrovské množství ruderálů, začíná definitivně opouštět naši přírodu - jako příklad Mařinka rolní, Asperula arvensis, A1 - vyhynulý. Když tedy zhynou, vážně budou anglické trávníky i na mezích hezčí ? Našli byste odvahu pěstovat takové rostliny v trávníku u sebe doma na zahrádce? Nebo vás při představě udání od sousedů obchází hrůza? To jsme to dopracovali...

 

Hvozdík kropenatý, Dianthus deltoides, je dokladem subalpínské květeny, u nás na Ostravsku neroste pro průmyslové exhalace. Na vysočinských loukách se vyskytuje povícero hvozdíků, z nichž nejlepší je ten mini-mini úplně tmavý, o kterém nebude referováno aby jej ochránci přírody úplně nevyhubili...

 

Ostrožka stračka, Consolida regalis, kdysi všudypřítomná běžná rostlina, u nás usekačkována a uroundupována k smrti. Druh zahrnuje snad 20 ekotypů či poddruhů a mohl by býti vědeckým objektem seriózního bádání, ovšem pokud dříve nevyhyne. Bohužel už není nijak hojná ani v lepších lokalitách.

 

Světlík lékařský, Eupharsia officinalis, známá  a účinná léčivka, dodnes průmyslově i lidově využívaná, je ozdobou zdravých luk.

 

Svízel syřišťový, Galium verum, mimořádně cenná rostlina z lékařského i potravinářského hlediska, lze nalézt u všemožných zákoutí Českomoravské Vrchoviny.

 

Zvonek moravský, Campanula moravica, příjemná rostlinka našich luk obhospodařovaných přirozeným způsobem - tedy pastvou. Vyskytuje se ještě i v Pobeskydí.

 

 

 

Minerály:

 

Květnický železitý křišťál 8 x 6 cm.

 

Růženín kryptokrystalický 3 cm.

 

Záhněda 4 x3 cm.

 

Záhněda v detailu 4 x3 cm.

 

Duhové křišťály.

 

Lepidolity v různých barvách, nejlepší jsou fialové v žluté živcové matrix. Osobně mám za to, že barvy lepidolitu obstarávají barvící složky turmalínů na daných lokalitách...

 

Lepidolit 6cm s verdelitovou složkou.

 

Lepidolit 8cm s rubelitovou složkou.

 

Lepidolit originál = typ, 4cm, lupenité krystaly na albitu.

 

Flogopit 4cm.

 

Muskovit 8cm.

 

Muskovit 15 x 8cm.

 

Turmalinický svor 15 x 0,5cm.

 

Turmalínové skorylové slunce - 8cm.

 

Turmalín skoryl 2 x 8 cm.

 

Turmalín skoryl 1,5 x 6 cm s verdelitem.

 

Turmalín rubelit 3 cm .

 

Turmalín - verdelitová slunce 4 cm.

 

Turmalín - indigolit krystal 0,5 x 2cm (modrý), v ortoklasové matrix s rubelitem, verdelitem, a vším možným pohromadě. Kámen má 15cm v průměru a hraje všemi barvami.

 

Písmenkový ortoklas, hnědých barev, 8 x 4 x 2 cm.

 

Kryptokrystalický modrý mramor 5 x 2 cm.

 

Kryptokrystalický modrý mramor 8 a 3 cm.

 

Duhový mramor, 6 x 3 cm.

 

Opál dendritický, žlutý, 6 x 4 cm, s vyloučeninami manganu...

 

El condor del Níhov !!!
Tak zas někdy na Vysočině !

 

 

PORTA COELI - Brána nebeská.

A to je vše přátelé.

Když jsem tuto akci započínal, nevěděl jaký bude mít průběh a kde skončím.
Skončím tam, kde jsem začal - u Brány nebeské.

Ale nikoliv u té planě slibované, ale u té opravdové, protože Porta coeli skutečně existuje.


Stačí vylézt na nejbližší kopec a pořádně se podívat:

 

Porta coeli nad Tišnovem, první den po příjezdu.

 

Porta coeli nad Portou coeli !

 

Porta coeli nad Svatou horou u Heřmanova...

 



Takřka totožná formace (jako u předchozí) nad Žďárem o týden později.
 


Duhová oblaka nad Chocholí u Rojetína.

 


 

Večerní klid a mír nad Deblínkem.

 

Je něco nad Věcí, než je Věc sama
- tak jako slova nejsou jen písmenkama...

 




 

TOPlist