Sectio GLOBOSPERMAE

 

 

 

Sectio: GLOBOSPERMAE Kubik 2012

 

G. altagraciense STO89-289, San Pedro de Toyos  Rostlina koluje pod názvy G. leptanthum, nebo platense ( ! ) ani jedno není správné. G. altagraciense je spolehlivým velice rozšířeným druhem a také nově popisovaným - a zcela zbytečně. V kultuře to je nenáročná miniaturní rostlinka do 4 cm.

It is a very nice small plant with a blue-green stem and coloured spines. This is a good separate species closely related to G. baldianum, easy propagate from round seeds. A field STO number shown herein is usually given with a mistake. Cactus hunters stated it as a G. leptanthum or even a G. platense ! Forget about it, that is wrong and a nonsense.

 


G. andreae STO 299, ( amerhauserii = nomen invalidum ). G. andreae představuje široce rozšířený variabilní druh s barvou květů od bílé, přes krémovou, žlutou až po růžovou.

This is a widely occurred taxon at many variable forms. Some of them can be (and was) describe as an individual species, but I present them as a subspecies only, what is IMHO more correct from botanical views instead of making a lot of now "species". Flowers can be white, yellow (holotype), pink or a pale red.

 

G. andreae ssp. carolinense, GN90-273/875 Vynikající miniaturka, květ silně voní po malinách - nejvíc vonný květ ze všech gymen, co jsem zatím měl. Doporučuji do všech sbírek trpících nedostatkem prostoru.

An exquisite miniatures, flower smells strongly of raspberries - the most fragrant flower of all gymnas I've had. I recommend it to all collections suffering from a lack of space.

 

G. andreae ssp. fechserii, (= syn. doppianum ) P 378 Nejmenší gymno ze všech, kvete už od velikosti 0,8 cm. Musí se mu věnovat náležitá péče, protože je nejen nejvíc měkkomasé, ale pro svoji velikost není nijak kořenově vitální, a vlnatka jej dovede snadno zničit.

The smallest gymno of all, flowering since at 0.8 cm. its diameter. You must take proper care because it is not only the most soft-tissue kind, but at that small size is not vital on its root, and Mealy-bug can destroy the plant easily.

 

G. andreae ssp. taningaense, P212 Salsacate, příjemná miniaturka s nafialovělou epidermis.

An another interesting species belonging to this group.

 

G. baldianum, 4km za Ancasti, Holotyp. Podobnou rostlinu objevil A.V. Frič ve výšce cca 1400 m.n.m. v horském řetězci Sierra de Ancasti, ale nevzal žádný vzorek. Později pro ni vypravil místní sběrače směrem na Ipizca a dál, jenže těm se nechtělo lézt někam dále do hor a proto rostliny nasbírali kousek za městem Ancasti (cca 900 m.n.m.), takže jako fričovská koluje tato varianta s pavoukovitými jemnými trny a modrou pokožkou. Toto rostlinu znal a již popsal Spegazzini v r. 1905, Frič ji pak neplatně nazýval G. venturianum, stejně tak i prof. Werdermann, který neznaje spegazziniho práci, ji popsal jako G. sanguiniflorum. Fričův skutečný nález zůstal ovšem vysoko v kopcích a tak přece jen trochu odlišnou "moderní variantu" si připsali jako "objev" až dnešní sběratelé.

When a famous Czech specialist A.V. Frič was crossing a mountain chains Sra. Ancasti, he found a small Gymnocalycium with bloody red flowers. After his arrival to Ancasti town he set out a few aborigines to search for and bring the plant back. But they did not want running over hills somewhere to Ipizca in a difficult terrain. Instead of that they found and took the first red flowering gymnos behind Ancasti town. A.V. Frič described that plant as a G. sanguiniflorum but it just had had its name from prof. Spegazzini - G. baldianum.

So Fričs plant had been left high on the mountain saddle and was discovered up to now by modern collectors, and here you are an old type from Ancasti town:


 

G. baldianum, STO 92-473, 4km východně od Anquincila, CAT. Novější sběr obdobných rostlin.

A Real Fričs plants discovered now by modern collectors:

 

G. berchtii , VS161, Chaňares, San Luis. Kaktus malých rozměrů, na slunci fialový se stříbřitým ojíněním. Taxonomické postavení jako druhu sporné. Vzhledem k situaci na nalezištích doporučuji prozatím držet tento název. Pěstování je obtížné v prvních letech, výsevy vyžadují pečlivost a teplo.

A small sized cactus, on direct sun is violet with silver frosted epidermis. Taxonomic classification as a species is questionable. Due to the situations in their natural habitats I recommend keep this name for now. Cultivation of this kind is difficult in the first years. Sowings requires carefulness.

 

G. berchtii ssp. nataliae, n. pr., STO92-526, Estancia Fomento Ganadero, 1000 m.n.m, San Luis. Další zajímavá miniaturka, která je blízce příbuzná s G. rhodantherum (dnešní sběry, srv. níže) a to je zase velice příbuzné s G. gibbosum. K němu by mohla být stejně tak dobře přiřazena, jako dle pana Milta ke G. berchtii, ponechávám proto prozatím tak. Jinak nutno podotknout, že ačkoliv se zde pan Milt blíží pravdě, v jeho článcích na příslušném webu panuje zmatek nad zmatek, dobrá jména mají fotky špatných rostlin a obráceně, takže pro určování gymen jsou tyto články bohužel zcela nepoužitelné až na pár světlých vyjímek. Jako jeden z mnoha odstrašujících příkladů doporučuji všem na Carcitonu u pana Milta zkouknout položku "G. sigelianum" kde jsou vyfoceny rostliny G. calochlorum, Tanti... proč děláte něco, čemu vůbec nerozumíte ??

An another interesting miniatures, which is closely related to G. rhodantherum (today's collections, see below) and this is again a very relative to G. gibbosum. It might as well be assigned to them, or also according to Mr. Milt as subspecies of G. berchtii. I leave it for now anyway. Otherwise, it should be noted although there Mr. Milt is close to the truth in his article, on his website there is an utter havoc, good names have bad photos of plants and vice versa, so determining gymnos from those articles are not completely useless except for a few bright examples. As a one of many cautionary tales from Mr. Milts website I would like to recommend to everyone to see the item  "G. sigelianum"  where are photographing plants G. calochlorum, Tanti ... why are you doing something you do not understand at all ??

 

G. bruchii, VS643, Cadonga la Cumbre Někteří specialisté doporučují název G. lafaldense kvůli nesrovnalostem v popisu G. bruchii. Tato rostlina je však tak variabilní, že je vcelku jedno, kterému popisu dáme prioritu. Odvolávat se na barvu nebo tvar květu je zde vesměs zbytečné a nedostačující jak ukazují dvě fotky semenáčků z jednoho výsevu. Jak byste chtěli udělat jednoznačný popis barvy květu ? Kdybychom to brali podle všech rozdílů, tak by z této lokality bylo tolik druhů a subspecií kolik je semenáčů, slučování je proto nezbytný přístup. Rostlina má ráda teplo, ale v sesušeném stavu vydrží i mráz -5 C po dobu několika hodin. Prudké slunce a těžký jílovitý substrát tyto kaktusy vyčerpává.

Some specialists recommend the name G. lafaldense because of irregularities in the description of G. bruchii. But this plant is so variable, so it does not matter which describe we will prioritize. With regard to the colour or shape of the flower giving too many names in addition is mostly unnecessary and insufficient. Here are shown four images from a single sowing. How would you make a clear description of flower colour? If we treat it according to all the differences, we would obtain from this locality so many species and subspecies how many seedlings are..., therefore merging is necessary attitude. The plant likes warm conditions and at a dry state withstands frost -5 C for several hours. Beware, only! If they are planted in flowerpot it can be frozen, it is not at natural place and free growing in soil ! But direct sun and heavy clay substrate tire out these cacti.

 

G. bruchii, WP 00 - 364/762, Museo Fader, Cordoba, 1041 m.n.m. Této rostlině se připisuje název "niveum" ale vzhledem k tomu, že i z více lokalit můžeme mít "niveum" je to jméno jen sběratelské.

Another very nice plant of this large group. The name " niveum" is only for growers, not valid.

 

G. bruchii ssp. papschii, JS 157, Loma Bola. Miniaturní kaktusek, který při správném pěstování tvoří z trnů kožich jako většina lokalitních populací příslušející k tomuto druhu. Pro trochu odlišný perikapel lze snad uvést jako subspecii, ale nic víc.

A miniature cactus that with proper cultivation consists of thorns coat like most locality population belonging to this species. For a slightly different perikapel can perhaps be mentioned as subspecies, but nothing more.

 

G. calochlorum, JO 451 Copina, Córdoba, nádherný trsovitě rostoucí druh, kvetoucí všemi možnými barvami, žluté, růžové, bílé. O pěstování platí to co obecně pro všechna miniaturní gymna: Teplo, živný substrát, polostín a vzduch. Výsevy jsou bez problémů. Polotevřený květ  8cm v průměru na semenáči při jeho prvním kvetení. K tomutu druhu se pojí celá řada dalších jmen, třeba další skvělá rostlina je G. calochlorum ssp. roseiflorum = syn. G. lepidum, Berrotaran, sbírána J. Piltzem (P192) aj.

A gorgeous bunchy growing species blooming all possible colours, yellow, pink, white. The cultivation of what is true in general for all miniature gymnos: Warm, nutrient substrate, shade and air. Sowings are no problem. Half-open flower 8 cm in diameter on the seedling at the first flowering. To this species is associated a number of other names, like another nice plant is G. calochlorum ssp. roseiflorum = syn. G. lepidum, Berrotaran, collected by J. Piltz (P192) and others.

 

G. capillaense SE 8, Tala Caňada, Cordoba Představuje skupinu rostlin která se prolíná s G. sutterianum. Květy jsou velké až 10 cm, druh pozvlna odnožuje. Semena velká kulatá, pěstování snadné.

A group of plants that is intertwined with G. sutterianum. The flowers are large up to 10 cm, this kind makes offshoots slowly. Seeds large, round, cultivation is quite an easy.

 

G. aff. capillaense ( bisii n.pr.) KP133, jzáp. od Las Talas, Camina přes Santa Catalina - Villa Albertina, CÓRD. Nedávám název jak jsem koupil - jako subspecii od G. denudatum, ovšem rostlinu nelze odlišit ani od G. capillaense. Viz předchozí dvě fotky.

I do not give the name here as I bought - a subspecies of G. denudatum...! What is evidently wrong. However, the plant can not be distinguished from G. sutterianum either G. capillaense. See the previous two photos.

 

G. erinaceum ( n.i. var. paucisquamosum)  P 381, Sierra Tulumba, Cordoba, 1000 m.n.m. Tato miniaturka je dobrým samostatným druhem. Dříve byla spojována s sekcí Quehliana, či dokonce s G. baldianum, nyní se ukazuje, že jako jedno z mála gymnokalycií je poměrně izolovanou rostlinou a zavádět nyní nějaké příbuzenské vztahy by bylo jenom zbytečnými spekulacemi. Kdo má málo místa nemusí si zoufat, protože do malého skleníčku nebo na balkón je to kaktousek jako dělaný. Přiberte si k němu G. andreae f. fechseri (syn. G. doppianum) a G. baldianum a už máte slušný základ kolekce...

This is a good miniature separate species. Previously associated with sections Quehliana (!), or even with G. baldianum, now it turns out that one of the few gymnocalyciums is relatively isolated plant and introduce now some relationships would be just useless speculation. Who has little space need not despair, because this small cactus is right done for a small window greenhouse or a balcony. Take to him G. andreae and G. baldianum and you have a decent base of your collection ...

 

G. erinaceum ( n.i. var. paucisquamosum)  CH 1090 + CH1090a, ( "pangejt vlevo a pangejt vpravo ")  Rostliny někde na rozmezí baldianum - andreae. " Áčková sběrovka je s trochu tmavší epidermis (na fotce to ani není vidět ), ale ruku na srdce - nepočůrala to týden před příjezdem na lokalitu koza nebo rakušáci ?

("A left ditch and a ditch at right") Plants somewhere between G. baldianum - G. andreae. Czech cactus hunters finding named “A” has a little darker epidermis ( in the picture is not even visible) against finding “with no A”, but tell the truth: Had a goat or Austrian cactus hunters not pissed on it before their arrival at the site ?

 

G. gibbosum představuje velkou skupinu rostlin se spoustou převážně zbytečných názvů. Značně odlišující se taxony doporučuji vést jako subspecie, jenže co to znamená slovo značný ?

G. gibbosum includes a large group of plants with lots of most useless names. I suggest to list greatly differing plants as subspecies, but what does the word “greatly” mean of a botanical view?

 

G. gibbosum ssp. borthii MT07-151, sv. od Los Duraznitos, San Luis. Tuto rostlinu stačí prozatím představit jako subspecii. Pěstování nečiní potíže, což se nedá říct o všech rostlinách ze skupiny G. gibbosum.

This plant is introduced as a subspecies enough for now. It grows quite well, which can not be said about all plants from the group of G. gibbosum.

 

G. gibbosum ( ssp. friedlii, G. friedlii, G. chubutense ssp. friedlii = nomen invalidum) JPR92-77/173, Sra. Chica, La Pampa, 330 m.n.m. Podle mne nemá ani na status subspecie. Pěstování je obtížné, růst je pomalý, kaktusy na snímku mají 10 let a pořád jsou stejně velké.

From my point of view, this plant does not have even the status of the subspecies. Cultivation is difficult, growth is slow, cacti pictured here are 10 years old and still at the same size.

 

G.kieslingii ssp. castaneum VS 50, Anillaco, La Rioja, 1500 m.n.m. Pro pěstitele rostlina atraktivní skoro černým tělem, velkými květy a masivním řepovitým kořenem.

An attractive plant for all growers. It has almost black body, large flowers and massive caudiciform roots. Easy to grow.

 

G. leptanthum ( n.i. var. erolesii ) LB2308, Vera, Santa Fé. Trubka je 10cm dlouhá a tyto rostliny byly dlouho pěstovány pod názvem leptanthum. K novému jménu není důvod.

The flower tube is 10 cm long and these plants have been grown in our collections in Central Europe under the name G. leptanthum for a long time. For a new name (erolesii etc.) there is not a reason.

 

G. leptanthum ( n.i. var. erolesii ) JPR561-1949 Prakticky ten samý druh jako výše.

The same plant as it is shown above.

 

G. rhodantherum, n. pr., VS 801, již. od Corrales. Tato prapodivná rostlina příbuzná s G. gibbosum v našich sbírkách byla již před 100 lety, ale postupně se vytratila. Rovněž jména byla různá - "oehmeanum" ! Dnes se používá tento název a ukazuje se vcelku správný a vhodný. ( Konkrétně pro tuto rostlinu zvanou též "růžovokvětý gibbos" !!!) Za G. rhodantherum se dříve označovalo vše možné, kupř. rostliny G. guanchinense = G. spegazzinii, nebo G. nidulans, G. pungens.

This strange plant related to G. gibbosum was in our collections 100 years ago, but it disappeared somehow. Also, the names were different - "oehmeanum"! Today it is used this name and it turns out quite right and proper. (Specifically for this plant also called "pink-flowered gibbosa" !!!) For the name G. rhodantherum was previously called everything possible up for grabs, e.g. G. guanchinense = G. spegazzinii or G. nidulans, an old G. pugionacanthum = mazanense, G. pungens= G. schickendantzii...all is wrong.

 

G. sanluisense, VS1, El Volcán, San Luis. ( morroense, fischerii, = nomen invalidum ) V provincii San Luis na obrovské ploše roste celá řada zajímavých gymen. Některé rostliny byly popsány zbytečně několikrát, jiným byly dány nová jména ačkoliv už tato jména mají. Upřednostňuji piltzův název pro rostlinu sbíranou jako typovou.

In the province of San Luis at vast area there grow many interesting gymnos. Some plants have been described several times in vain, others were given new names, although they had had its names before. I prefer Piltzs name for plants collected as a type.

 

G. sanluisense, ssp. robustum, n. pr., sev. Nogoli. ( morroense, fischerii,  = nomen invalidum ) Doporučuji toto jméno. Tato rostlina představuje populaci úplně shodnou s předešlou, jenom vše je na nich dvakrát tak větší. I růst je rychlejší. Pěstování je snadné, rostlina vyžaduje přímé slunce, živný substrát a vydatnou zálivku v pozdním jaru. G. striglianum ssp. aeneum = nomen invalidum ! je jedna a táž rostlina chybně popsaná.

I recommend this name. A plant represents a population totally agreed with the previous one, just everything on this is twice as large! Even grow is faster. Cultivation is easy, the plant requires full sun, the nutrient substrate and hearty watering in late spring. G. striglianum ssp. aeneum is one and the same plant erroneously described.

 

G. schroederianum, MT 07-320, Gualeguaychú, ruta 42 14km s. od ruta inter. 136  Patří mezi nejpodivnější a zároveň nejkrásnější gymna. Entre Ríos v Argentině neznamená nic jiného než české "Meziříčí" a dnes je to klasická lokalita. Rovněž všechny pampové rostliny z blízkého okolí protějšího Buenos Aires patří mezi mimořádné vzácné, protože již zmizely pod městkou zástavbou. Středový trn, pokud se vyskytuje, se někdy překlápí dolů, a někdy trčí vzhůru a může být i pěkně háčkovitý jako u nějaké parodie či mamilárky...

It is among the strangest and most beautiful gymnos at the same time. Entre Ríos in Argentina is a classic locality nowadays. Also, all pampas plants from near the opposite Buenos Aires is one of the extremely rare because it has already disappeared under the urban environment. A central thorn, if any, sometimes flips down and sometimes protrudes upward and can be nicely as a hook as Mammillaria or Parodia has...

 

G. striglianum, JPR92-87/197, Luyan de Cuyo, 700 m.n.m, Mendoza. Pěstování už je trochu obtížnější, vyžaduje polostín, vyrovnané teploty.

A nice species. Growing is a little more difficult, requiring semi-balanced temperature and not much of the direct sun.

 

G. sutterianum, MT07-087El La Toma, Rio Conlara. ( morroense, fischerii = nomen invalidum ) G. sutterianum představuje komplex rostlin "Sanluisense" z nichž některé stanovištní populace byly popsány jako "G. fischeri" ačkoliv je to také G. sutterianum. 

"G. fischeri" je tedy neplatným názvem pro rostlinu, která již název má. Ke G. sutterianum samozřejmě patří celá řada plastických populací avšak přesto zřetelných jako G. sutterianum P191 Alpa Corral, Cordoba. Příští generace budou mít tedy co napravovat po taxonomických diletantech z Rakouska i Čech a klidně dám ruku do ohně že za 20 let pod "G. fischerii" a "G. morroense" bude kolovat jen celá řada hybridů G. sutterianum a G. sanluisense a ještě se k tomu vyhrabe název "G. sigelianum", který nikdo dnes neví co pod ním bylo popsáno...

Sutterianum is a large complex of population of plants "Sanluisense" some of which were described as a "G. fischerii" although they are also G. sutterianum. "G. fischerii" therefore is an invalid name for the plant, which has already a name.

G. sutterianum of course includes a wide range of plastic population in habitat but nevertheless distinct population as G. sutterianum P191 Alpa Corral, Cordoba. Some populations tend to G. capillaense too.

Thus the next generation of cactus specialists will have a lot to do with taxonomic corrections after dilettantes from Austria and Czech Republic.

And I can calmly put a hand to the fire saying that after 20 years with "G. fischerii" and "G. morroense" in morons collection will circulate a wide range of hybrids G. sutterianum and G. sanluisense only, and not to mention the name "G. sigelianum" that no one knows today what was described below ...
 

 

G. uebelmannianum, Sierra de Velasco, další miniaturka s lehce nahořkle citrónovou vůní květu. Poměrně izolované naleziště hovoří o dobrém samostatném druhu.

An other miniatures with a slightly bitter lemon scent of the flower. Relatively isolated site talks about the good separate species.
 

 

G. uruguayense, SCHL 103 Treinta y Tres. Představuje jeden druh široce rozšířený a adaptovaný což vedlo k obrovskému množství zbytečných jmen - G. gürkeanum, G. netrelianum aj. Semena jsou obrovská až 4 mm, výsevy snadné, množení vnějšími i podzemními odnožemi, kulturu a půdu potřebuje spíše tropickou.

This cactus represents ONLY ONE species of widely adapted forms which led to a big amount of unnecessary names - G. gürkeanum, G. netrelianum and others. Seeds are huge almost 4 mm, the plant is easy to propagate by sowing or by external and underground offshoots, it needs cultivation and soil more tropical. Flower color is from white, yellow to pink, but as it is known it does not matter...

 

 

 

Series: Anisitsiana Kubik 2012

 

Všechny tyto rostliny považuji za jeden botanický druh přizpůsobený přírodním stanovištím.

Všem rostlinám je společné:

  1. Kořeny niťovité, jemné, rozvětvené.
  2. Schopnost tvorby odnoží z poupat a obráceně.
  3. Penta - heptagonální areolární úpon, trny drátovité, spíše slabé.
  4. Květní trubka se šupinami se špičatým koncem.
  5. Prašníky s pylem připomínající mletý pepř.
  6. Semena kulatá s povlakem.
  7. Pokožka v případě ozáření UV světlem precipituje plastidy tak, že pigmentové agregace jsou viditelné pouhým okem.

Neuznávám tyto názvy jako botanické, pouze jako sběratelské: centrispinum, damsii, evae, eurypleurum, friedrichii, chacoense, chocolatum, megatae, mihanovichii, phaediophyllum, piraretaense, plesnikianum, robustispinum, salinense, stenogonum, stenopleurum.

 

I consider all these plants as only one species widely adapted to natural habitats.

All plants have in common:

  1. Threadlike roots, fine, branched.

  2. The ability to form an offshoots of buds and vice versa.
  3. Penta - heptagonal areolar insertion, spines wiry rather weak.
  4. Floral tube with peeling with a pointed end.
  5. Anthers with pollen reminiscent of pepper.
  6. Seeds coated round.
  7. The skin in the case of irradiation with UV light precipitates plastids such that pigment aggregates are visible to the naked eye.


I do not accept these names as botanically valid, only as collectibles: centrispinum, damsii, evae, eurypleurum, friedrichii, chacoense, chocolatum, megatae, mihanovichii, phaediophyllum, piraretaense, plesnikianum, robustispinum, salinense, stenogonum, stenopleurum.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

 

G. anisitsii. STO 1230  Barva květů varíruje - jak už to bývá - od bílé až po růžovou. Změny barev na tmavší můžete sami vynutit ochlazením plně vyvinutých poupat.

Flower colour varies within - as usual - from white to pink. Sometimes it changes even during flowering. You can force the changes yourself cooling fully developed flower buds. So debate what is a true colour of the flower has no meaning.

 

G. anisitsii, ( n.i. var./ssp. evae, damsii etc.) STO95-983/1, Santiago to Sta. Corason, Sta. Cruz, BOL. Překrásné gymno, ale zbytečně moc popsaná jmenovka. Přímé slunce jen může poškodit. 

A beautiful gymno, but too much described label... Direct sunlight can damage them.

 

G. anisitsii, ( n.i. eurypleurum, plesnikianum.) FR 1178, Cerro Leon, Alto Paraguay.  V polních číslech FR panuje binec, jsou to tedy položky nedůvěryhodné. Ovšem toto neplatí zrovna u téhle zcela jasné rostliny. Anisitsii má nejstarší popis tohoto jediného druhu, který prodejci, sběratelé a popisovači zbytečně nafoukli do stovek neplatných jmen. Není žádný důvod  tomu zavádět subspecie ani jiné statusy než druh. V kultuře rostlina vyžaduje zcela stín, živný substrát, teplo a pravidelnou vlhkost hojným mlžením. Chránit před přímým sluncem !

FR Field numbers have mess there in it, therefore are untrustworthy items. But this is not true just for this quite clear plant. Anisitsii has the oldest description of the only one species which dealers, collectors and self-appointed experts inflated unnecessarily to hundreds of invalid names. There is no reason to introduce subspecies nor other status than species. In the culture the plant requires full shadow, nutrient substrate, heat and moisture abundant with regular misting. Protect from the direct sun !



G. anisitsii, ( n.i. var. centrispium.) STO95-981  Další nesmyslná varieta s více či méně přitomným středovým trnem, hrubší trny jsou i od Salinas, San Pedro atd.

An another nonsensical variety of more or less present central spine, spines are even rougher from Salinas, San Pedro etc.

 

G. anisitsii, ( n.i. var. torulosum.) LAU 369 San José, Bol. 550 m.n.m. Velice rozšířená populace U nás to je jeden z mála kaktusů který prosperuje zcela ve stínu !

A widespread population. For us it is one of the few cacti which thrives entirely in the shade!




G. anisitsii, (n.i. var. mihanovichii, cocolatum) Durango, ARG.  Tato pěkná forma stojí někde mezi neplatnými názvy friedrichii a mihanovichii. Tělo má červené až čokoládově hnědé, květ růžový se zeleným středem, poměrně mrňavý 2-5cm. O lokalitě tak trochu pochybuji, ale jak jsem koupil - tak prodávám. Co je zajímavé - a to jsem fotil - je hormonální aktivita v terminálu rostliny. Tyhle kaktusy jsou chemicky velice komplikované a činorodé. Současně probíhá změna poupat v odnože a obráceně, vysvětlit jak je takové diferenciace dosahováno je zatím mimo možnosti současné vědy. K tomu navíc nadále probíhá vývoj normálních poupat i odnoží, které nejsou schopny reverzibilních změn. Mám vyzkoušeno, že zaschlé poupě se změní v odnož, zazimuje a po aktivaci v létě dalšího roku znovu doroste v poupě a vykvete. Funguje to i naopak. Podle teploty se dá změnit i barva květu z čistě bílých a na sytě růžové. To všecko se děje v kaktusu mrňavém 4cm. Kdo hledá výzkumný biologický program - má tady skvělou možnost. Nejmenší poupě na fotce má průměr 1mm, největší 4mm.

This nice form stands somewhere between invalid names friedrichii and mihanovichii. The body has red to chocolate brown, pink flower with a green middle, relatively puny 2-5 cm. I have a little doubt about destination, but “as I bought - I am selling”. What is interesting - and I photographed - is hormonal activity in the terminal of plant. These cacti are chemically very complex and vibrant. Concurrently change buds in offshoots and vice versa. It is far beyond the possibilities of contemporary science to explain how such differentiation is achieved. In addition to this there is ongoing normal development of buds and offshoots that are not capable of reversible changes. I verified the dried flower bud turns into a branch in the fall, kept the plant at the winter place, and after activation in the summer of next year it will grow again in the bud and blossom. It works both ways. Depending on the temperature you can also change the flower colour from pure white to deep pink. It all happens in a tiny cactus 4 cm in diameter... Who is looking for biological research program - has a great opportunity here. The smallest bud in the photo has a diameter of 1 mm, the largest 4 mm.

Známe také mnoho slavných bezchlorofylových kultivarů

We also know a lot of famous cultivars

 

G. horstii  LB 923 Tahleta rostlina by si zasloužila ještě důkladný průzkum. To už mohlo být uděláno, kdyby se mi nepovedlo všecky rostliny zlikvidovat nevhodným zimováním. Druh zimujeme tedy jen krátce - přes prosinec, a nikoliv jako běžná gymna. Vlhkost a zálivka má pokračovat už od ledna, což znamená držet rostliny v +20C protože přesušení při nízkých teplotách snášejí velice špatně. Spíš jim dáme trochu odpočinout v horkém létě. Zajímavé jsou obrovské plody, které se vyvíjejí na starších kusech, jsou krásně šedomodrě ojíněné, vřetenovitého tvaru a mohou dosáhnout až 6cm šířky a 15 cm výšky.

This one plant would deserve a more thorough investigation. That could have been done, if I had not disposed of all the plants inappropriate overwintering... So we keep the species in winter sleep only for a short time - through December, and not as a normal gymnos. Humidity and watering should continue since January, which means to keep plants in + 20 C because of overdrying at low temperatures that kind suffers very badly. Rather, we give them a little rest in the hot summer. Huge fruits, develop on older pieces, are interesting and beautifully gray-blue frosted, spindle-shaped and can reach up to 6 cm width and 15 cm in height.

 

 

 

Series: Crucispina Kubik 2012

 

G. monvillei ( n.i. ssp. steinerii ), VS157, Niňa Paula, Cordoba, 1350 m.n.m. Dnes už se ví, že jde o vyselektované rostliny s trochu víc hustším a delším otrněním. Ale kolik milimetrů je to trochu víc ? Otrnění je excelentní, avšak ze stejné lokality pocházejí rostliny takřka zcela plešaté, ale kdo by je fotil, o sběru semen nemluvě...

Today it is known that these plants was selected of kinds with little more thicker and longer spination. But how many millimeters is a little more? So thorns are excellent, because of selection, but from the same locality come plants almost completely bald, but who would take a photo of them, not to mention about seed collection...


 

G. monvilleii, VS154, El Condor, Cordoba,1650 m.n.m. Tato rostlina se někde vede jako "var. grandiflorum." Jde o očividný nesmysl v popisu, protože všechny G. monvillei mají při řádném pěstování květy "grandi" čili od 10cm výše.

This plant is sometimes described as "var. grandiflorum." This is blatant nonsense in the description, because all of G. monvillei have in the proper cultivation "Grand" flowers that reach 10 cm or more.


G. monvillei ( n.i. G. rosanthemum ), XX, near Tucuman. Kaktus je známý pod názvem G. roseanthemum a někteří jedinci tvoří famózní až 20cm květy v průměru. Přesné stanoviště není známo.

Cactus is known as G. rosanthemum and some individuals form a fabulous flowers up to 20 cm in diameter. An accurate habitat of this plant is not known.

 

 

G. achirasense MT07 073, mezi Achira a La Punilla, Córd. cca 950 m.n.m. Každopádně gymna této skupiny ve sbírce představují elitu pro svoje květy velké 10 až 25 cm, jimž těžko konkuruje jakýkoliv jiný kaktus. Barva květů se pohybuje od bílé, přes nafialovělou a narůžovělou. Všechny subspecie by měly být zrušeny, protože jde o jeden druh na obrovském areálu. Tahle gymna ve sbírce pozoruji se smíšenými pocity: Obludné rozměry až ke 30 cm jsou částečně vyváženy květenstvím úměrným velikosti rostlin. Ve volné kultuře tato gymna naprosto zdivočí a utlačují ostatní kaktusy i pěstitele...

Anyway gymnos of this group represent the elite for their flowers large 10 - 25 cm in the collection. Flower colour varies from white through purplish and pinkish. All subspecies should be abolished because it is a one huge species in spacious habitats. I watch these gymnos in my collection with mixed feelings: Monstrous sizes of their bodies up to 30 cm are partly compensated for enormous flowering, proportional to the size of the plants. In outdoor culture these gymnos go wild absolutely and oppress other cacti and a grower too...

 

G.horridispinum ssp. neuhuberi VS7, Suyuque Nuevo, San Luis, 1550 m.n.m. Rostlina velice příbuzná a snad totožná s G. horridispinum. Pro pěstování vyžaduje plné slunce ve volné kultuře, zajištění před přelitím. Květy konkuruje ariokarpusům, s výsevy nebývají potíže.

A plant very related, perhaps identical with G. horridispinum. For the cultivation requires full sun in outdoor culture and protection from pouring. The flower colours sometimes competes with Ariocarpus, h Propagation by sowing is usually without problems.

 

G.horridispinum ssp. neuhuberi VS7, Suyuque Nuevo, San Luis, 1550 m.n.m. Tak jak čeští sběratelé nadávají na ty rakouské, platí to i naopak, neboť hloupost nezná státních hranic a vyšší unijní celky už vůbec ne. Tak se u téhle kytky u nás hojně objevuje název G. pseudoneuhuberii či dokonce G. suyuqueyensis. Opravdu mně není známo, kteří šílenci tohle rozšiřují (o pár katalozích bych věděl :-)) Další komentáře jsou zbytečné, protože z výsevu se dá vybrat 4 - 6 forem. Navíc tahle rostlina už druhým květem namísto bílé vyprodukuje sytě fialový odstín, to už vůbec nikoho nezajímá. A poněvadž komerce vládne světem, nezbývá než po úspěšném výsevu provést patřičnou selekci aby položek v katalogu pěkně přibylo. Je to jen normální albinotická forma.

As Czech collectors complain about the Austrian ones, reverse is also true, because stupidity does not respect national borders and higher union units already not at all. So with this white-flower plant is tied a name "G. pseudoneuhuberii" or even "G. suyuquensis". I really do not know who freaks popularized this ( I know about a few catalogues :-)). Further comments are unnecessary, for you can choose 4 - 6 forms of sowing anytime. In addition, this plant is able to flower, one white flower, second a pink one. But certainly nobody cares. And since commerce reigns over the world, a lot of growers after a successful sowing perform an appropriate selection of items and a bidding catalogue is nicely packed with the new names. It's just a normal albino form.

TOPlist