Genus Gymnocalycium

contacts here

                                                                                                                        

                                                                                                         

Genus Gymnocalycium   


                                                                                                

                                                                                                        The wisdom of the day:
                                                                                                        "A lion remains still the lion even in the cage.

                                                                                                        He does not turn into a stupid monkey.
                                                                                                        Even if anyone was trying to make him."



    Website about cacti and minerals

 

This site is trying to be strictly professional, because those of general folk ones are already too much...This does not mean they do not contain any mistakes. But science is only about finding mistakes and removing them.

And that's what's going on here.

You're welcome!
 

 

yes Aktuálně se děje:
Do nového roku s novými nadějemi! Jenže naděje vyžadují opatrné zacházení, neboť k nám přicházejí z jiného světa a naučit se jak k nim přistupovat je to největší umění. Člověk nesmí býti jejich otrokem, ale ani jejich vrahem...Nikdy se jich nevzdávejte.

VŠEM: Vážení návštěvníci, pokud jste mi někdy psali na adresu km8@centrum.cz - tato bude brzy zrušená, už jen a jen pouze na mkcacti@gmail.com, děkuji.


 

yes Povídka na nový rok:
 

Kočička a železné botičky


pohádka na přání

( zříkám se autorství ve prospěch tvůrkyně nápadu )

 

V malé vesnici Mnichovice na Vysočině, na konci údolíčka bylo stavení a v něm měl hospodář zvířátka: Krávu, Koníčka, Králíčka, Prasátko, Pejska a tak dále, a mimo jiné i Kočičku. Chtělo by se napsat, že Kočička žila s ostatními zvířátky, ale tak tomu nebylo, ona žila vedle nich. Kočička byla tzv. princezna, tedy si to o sobě myslela, protože kdysi když byla ještě usmolené kotě, jí kdosi řekl, že má šlechtický původ, rodičové prej byli CAC a CACIB, jenže ty papíry se někde ztratily a ona nakonec řízením osudu skončila - sice v dobrých rukou, ale jako prachobyčejná venkovská kočka v chaloupce a hospodářském stavení, což ji v skrytu její mrňavé kočičí dušičky děsně žralo.

 

Kočička si snila své sny, tak jako každé stvoření nějaké má. Kočička snila o velkých městech, o zlatých sálech s briliantovými lustry, o velkolepých honosných bálech, o hostinách s vybraných lahůdkami, o urozených nápadnících i o užitečných konexích, o sametových poduškách, o bohatých známostech, o kaviáru a vyjížďkách v kočárech, zkrátka o světě luxusu, slávy, benefitů, bonusů a hlavně profitu. A podle toho se také chovala a chytat myši ji ani nenapadlo.

 

Což o to, nelze odsuzovat druhého za to, že má nějaké sny, jenže tady na Vysočině kde z jedné strany voněla řezanka a z druhé prasečí chlívek, bylo dosti těžké takové sny zrealizovat. Kočička si to plně uvědomovala a to ji právě přivádělo k bezmeznému vzteku, zuřivosti a hysterickému brečení, což si občas vylévala na ostatních zvířátkách, kdo jak byl po pacce. Někdy se k ostatním chovala hůř než ta hovada co si přišla jen sosnout krve, ale ji to nijak zvlášť netrápilo. Kočička měla i jiné nedobré vlastnosti jakožto, že jenom žrala a pila a pak se válela na střeše celý den na slunci, zvířátka ostatní ji nestála ani za dobrý den, nikomu s ničím nepomohla, a když přeci jen - tak hned za to chtěla nějakou protislužbu nebo úplatu, ve stylu něco za něco, aneb kamarádství s výhodami jinak si trhni, a chytat myši ji ani nenapadlo.

 

To musel za ni dělat Bobík, jaká potupa, ale co naplat. Kočička se jen celé dny válela za pecí anebo na střeše s plechovou krytinou, když příjemně hřála, podle toho jaké bylo počasí. Jinak nůďo - bzůčo!

 

Tak na té malé farmě míjel jeden útrpný týden za druhým až jednoho dne došlo ke klíčové události:

Kočička z tej nudy zašla na průzkum na okraj místního lesa, kde v Národní přírodní rezervaci natrefila na smetiště, kteréhož odpadky tam složili lufťáci z velkoměsta jako odměnu laskavé náruči Přírody za to, že je vždy přijala o víkendech...ale nezlobme se na nich, oni to jinak nedovedou. No a mimo jiné krámy tam Kočička našla čtyři železné botičky, sice trochu zrezavělé, ale když si je zkusila náramně jí padly. Kočička zjistila zajímavou věc. Když šla zpět po silnici botičky dělaly cap cap cap, na terpapírové krytině hospodářského stavení pum pum pum, a na plechové střeše chalupy hotové hromobití bum bum bum, a tohle se Kočičce líbilo nejvíc. Kočička zadupala jako zjednaná: A honem se všechna zvířátka polekala že jde bouřka: Kráva se praštila do hlavy jak se hnala do chléva, Koníček si málem podvrtnul nožku jak běžel z obav, že se zvyšuje krokové napětí, Pejsek zavyl a schoval se v boudě, Králíček se pocintal a Prasátko pos., no děly se hrozné věci.

 

Kočička jak to viděla tak se smála a smála až se kroutila jak čmul na vartě. A tu pocítila Kočička nevídanou sílu, zjistila že má něco, čím může všechny ovládat, a zatočila se jí hlava - Kočičku opojila moc. Život pro zvířátka na farmě se změnil v peklo ustavičného strachu před fingovanou bouřkou, kterou je Kočička strašila jak jí bylo libo. A Kočička běhala po plechové střeše a dupala železnými botičkami jak zběsilá, hrála si na bouřku a deptala tím všechno živé v širokém okolí a to jí dělalo náramně dobře, to byla zábava a slast!

 

"Bouřka de, bouřka de, bumbumbumbum" křičela Kočička a hned uvedla všechno do stavu paniky, hrůzy a děsu. "Já jsem mocnější než bouřka!!!" křičela Kočička "bumbumbumbum!". A skutečná Bouřka už se na to nemohla dívat a tak chtěla Kočičce něco říct, jenže globální oteplování stálo na straně Kočičky a tak Bouřce nezbývalo než se scvrknout na malý obláček a zmizet, a Kočička ze střechy na ní jen zakřičela: " Andílku můj, běž do řiti!"

 

Tíživí dnové tohoto slunečného léta plynuly plni chmur. Kočička nepřestávala deptat zvířátka, ba si z toho udělal pravidelný rituál. Takže Kráva přestala dávat mléko, Koníček chřadnul, protože pro to falešné hromobití nemohl ani pořádně na pastvu, Pejsek byl zoufalý, protože přes den nemohl spát a v noci spal, takže nemohl hlídat, Králíček měl klepavku takže musel brát antidepresíva, a Prasátko přestalo žrát a tak zhublo, že reklama na Herbalife hadr.

 

A Kočička v botičkách dále dupala po střeše a řvala po všech: "Já vás zkrotím jak kamna svíčku, smráďata!" A dělala bouřku, které se každý bál, ale která nikdy nepřišla, což bylo ještě horší, poněváč napětí nepolevovalo.

 

Jenže skutečná Bouřka si to pamatovala, a nestáhla se tam kam ji Kočička vyfakovala, ale schovala se do lesa a čekala na svoji příležitost. Inu ono na světě jsou různé síly, různě mocné a ty síly mají svá přesně stanovená pravidla a ta pravidla se skládají do schémat, která platí bez ohledu na to jak si je kdokoliv pokřivil, zpřeházel, zdeformoval, zastřel a falešně ocenil. A tak se bouřka, zatím malinký kumuláč nad lesem, i ostatní zvířátka dočkala dne, který by se v této situaci dal nazvati dnem soudným, neboť on všemu živému i neživému Matkou Přírodou určen jest.

 

Zkrátka řečeno - jednoho letního odpoledne, zrovna když Kočička zase byla v největší ráži - přišla Studená Polární Fronta. Nejprve si podala ruku z Bouřkou, která z toho přátelství začala kypět do nevídaných rozměrů až z poza lesa vystrčila bíle zkadeřenou hlavu mohutného kumulonimbu. Toho si všimla Kočička na střeše a hned se začala posmívat: "Bouřko Bouřko kdepak si ?" Jenže za Bouřkou už postupovalo čelo Fronty jako ohromná šedá zeď, spojilo se s ní a rychle se hrnulo nad dědinu. To už Kočička viděla, že tu něco neklape. A Bouřka se oděla obrovským húlavovým límcem černé barvy, neustávaje v pohybu zahučela mocným hlasem :
"VOLALA SI MNE KOČIČKOOO? TAK JSEM TADYYY!!
A pak ten límec odhodila spolu s ledovým vichrem a to byl hlas smrti.

 

Kočička si ze vzteku chtěla ještě jednou dupnout železnou botičkou, ale už ani to se jí nepovedlo, neboť botičky a s nimi i její nožičky ke střeše najednou poutala strašlivá síla zvaná elektromagnetismus. Celé nebe potemnělo a Kočičku namísto nedávného pocitu nevídané moci, obestřel pocit dosud nevídané hrůzy. Ono taková letní bouřka je dost nepříjemná ve městě a což teprvá na čerstvém poujetří, to je potom hotovej sekungr.
 

Dál už to šlo podle těch odvěkých pravidel a schémat: Nejprve si čelo Fronty vyměnilo s Bouřkou celou sérii vyrovnávacích výbojů typu oblak-oblak. Kočička, přilepená na střeše a ohlušená tím rachotem a oslepená světlem, v mrákotách děsu s lítostí spoznala, že všechna ostatní zvířátka vytrénovaná tím jejím strašením se už dávno stihla schovat do bezpečí, takže na té střeše je docela sama samotinká. Kožíšek měla zježený, kolem dokola sršely modré a fialové jiskry, které ji citelně štípaly a z celého srdce si přála aby se to nestalo a mohla utéct pryč. Jenže už se nemohla ani hnout, takže dříve tzv. mocná princezna a tzv. vládkyně nebes začala zcela bezmocně a nekontrolovaně vřískat a mňaučet.

 

A děly se ještě horší věci. Bouřka kamarádsky mrkla jedním okem a bez váhání vyprázdnila svoje útroby: Dolů na Kočičku se teď řítilo 400 milionů hektolitrů vody a 70 tisíc tun krup, takovej normální letní průval. Kočička už neřvala, už zkamenělá smrtelnou hrůzou jen zírala na to nadělení.

 

Ač se zdálo, že hůře už býti nemůže, bylo:
Když se porovnaly mezioblačné náboje, nastal čas porovnat náboje mezi nebem a zemí...
Ze svodných tyčí na střeše vyšlehly mohutné plameny Eliášova ohně až z jedné nakonec vyskočil Blesk zvaný ústretový. Jen tak letmo pozdravil: "Přeji dobré hromské odpoledne Kočičko!" A v ten moment si už Kočička ze všeho na světě nejvíce přála, aby ty prokleté kovové botičky nikdy nenazula, popřípadě aby se z nich teď nějak rychle vyzula...Což její přání kupodivu bylo ihned splněno, ježto ústretovému výboji zdola, se naproti hnal shora výboj zvaný vůdčí, neboli leader...

 

Následovala strašná rána, a teď bychom mohli povídku ukončit, jenže vypařená Kočička by si už neodnesla žádné poučení a navíc by to bylo nehumánní, takže předpokládejme, že hromosvod měl platnou revizi a uzemnění bylo v pořádku, a že ta kráva kočka měla prostě kliku.

---

Strašlivá síla doslova vystřelila Kočičku ze všech čtyř botiček a její bezvládné tělíčko dopadlo nejprve střechu stavení, potom se odrazilo od stříšky prasečího chlívku a nakonec skončilo na zemi v prasečí kejdě uprostřed výběhu.

 

V ten moment začaly bubnovat na střechu chalupy a okolní krajinu první velké kapky. Kočky jak známo mají 9 životů a tak se ten prevít malej v tom fujtajkslu nakonec probral a v panice vystřelil do stavení, jen po cestě si Pejsek myslel, že to nějaká potulná krysa tak ji chtěl zakousnout...ale nakonec ji mrštil do kýble s vodou a tak z tamaď ta kanálová princezna pokračovala úprkem do maštale i s Pejskem v patách, a kvičela: "Krávo, Kravičko moudrá zachraň mně!"

 

No... nakonec se situace uklidnila, kroupy a průtrž zabubnovaly na chaloupku i stavení tak jak se patří a pak jen liják se lil, zvířátka se shromáždila ve chlévě, Kráva, Koníček, Prasátko, Pejsek i vyklepaná Kočička, jen Králíček zůstal zhulenej nahoře v bedýnce, poněváč ten psychoterapeut co si ho najal stál za houno...

 

Kočička seděla uprostřed svých znovu nalezených přátel a hanbila se strašně, ale věděla, že by měla všem něco říct, jenže nešlo jej to z pyska, tedy z tlamičky.

 

I tu promluvila moudrá Kráva:

"Víš ono Kočičko je to na světě tak. Je jedno pořekadlo o vařící vodě..." Vtom se Prasátko na ni strašně zle podívalo, takže Kráva musila na věc jinak:
"Nelze změnit ostatní, nanejvýš jim lze dát poučení. Můžeme tě chránit, ale ne se ti plést do cesty. Tu svoji cestu si musíš vybrat sama a sama si musíš přijít na to jestli je správná nebo ne a podle toho pak opravovat směr. Dnes tvůj směr opravila síla, kterou ještě nikdo nespoutal a to je dobře. Každé malé zdravé tele ví, že za svoje skutky nese i odpovědnost. Dám ti hádanku Kočičko: Jdeš po cestě a ona se rozdvojuje. Nalevo a napravo. Jen jedním směrem se můžeš vydat a jen jeden z nich je správný. Tak kterou cestu si vybereš?"

 

Kočička se zamyslela, vyšťourala si z levého ucha zbytek prasečího fujtajkslu a pak Krávě pověděla správné řešení hádanky...

---

I tak Kočička konečně k srdci i k rozumu přišla, zbavila se svých botiček, které se ostatně už nikdy nenašly, a začala se všemi zvířátky normálně žít a momentálně ji Bobík učí chytat myši a na Vysočině je zase fajn.

 



 

yes Revize stavů 1.1. 2019:
Hotovo, to teda stálo za to, ale v roce 2015 to bylo ještě 690 ks!!! Nyní je to lepší:

FRC 20, TLC 125, SA ostatní 82, GYM 202, SLC 17, JA ostatní 34 = celkem 480 sbírkových ks.

 

yes Curently happening: To the New year with new hopes! But hopes requires careful treatment because they coming from another world, and learning how to approach to them is the greatest art ever. One must not be their slave, nor their killer ... Never give up !
 

yes в настоящее время происходит: Новый год с новыми надеждами! Но надежда требует бережного отношения, потому что выходить из другого мира и учиться подходить к ним - величайшее искусство. Один не должен быть их рабом, но не их убийцей ... Никогда не сдавайся.
 

Пусть ваши шипы для других людей будут только украшением:

Let your thorns become for other people only a decoration:


 


 


 

yes Fresh news: What is topically going on here ?

The correct names of forms of Gymnocalycium pflanzii.

I am keeping these plants in my collection as follows:
Gymnocalycium pflanzii ssp.comarapense WR183, Comarapa to Mataral, STA. CRUZ

(Sometimes even appear under obsolete synonyms: zegarrae, eytianum, izozogsii..etc.)


Of course we can search for the first descriptions:

 

Gymnocalycium zegarrae Cárdenas -- Kakteen And. Sukk. 9: 21, figs. 1958 (GCI)

Gymnocalycium comarapense Backbg.-- Die Cactaceae III, 1775, 1959

Gymnocalycium izozogsii Cárdenas -- Cact. Succ. J. (Los Angeles) 38: 45, figs. 1966 (GCI)

Now the point is what everyone recognizes. The logic of the things lead me to that I personally seems a most appropriate name, as I have written in the header.


The whole learning is that each taxonomic school - the system, may keep a record of the same taxon differently, PlantList, IPNI etc...confirm or reject this or that. How the schools are good shoemakers shows a brief demonstration - in IPNI are stated Fockea crispa and Fockea edulis next to each other, even though it is only one species ... and the "experts" in the collections are looking for that to distinguish “them” - it's called “dance of donkeys”, because Fockea... has a leaf edge more corrugated according to more stronger the direct sun is, and a straight edge of leaves can induce growth in the winter on the one same plant... Whoever can find out that by yourself easily.

So it is the same with gymnas - neither description according to priority data is guaranteed, a Czech collector Mr. Slaba writes that G. bruchii has a poor first description and therefore should be given a priority to a name G. lafaldense ...

Similar plants (Com., Zeg.) came from Millares, Rio Grande, and a special completely flat big plants Pflanzii ssp. are from Lumbreras.

The problem of these names is in CRITERIZATION because the results will always correspond to the human set standards. Similar nonsense is e.g., that Pluto is no longer a planet, but a planetoid, although the definition of a planet would be taken by two criteria at once:


1. An object is capable formed itself into a spherical shape by its own gravity.
2. An object - together meets with rule 1. - is circulating in the primary orbit around its parent star, not around another object.


Here it is easy to see that we managed planetology in two sentences.
And something similar I am trying about names of gymnas...

But who wants to, can continue with belief in the planetoid - because " a scientific" conference has established it and therefore it must be the gospel truth...

 

Its time scientific conferences established that planetoid Earth is the flat center of the Universe, or that DDT is a miraculous medicine for everything, and a holotype G. quehlianum is a G. robustum ...


Have a nice day and healthy Gymnas too !

 


yes O autorovi: První kaktus se ke mně dostal ve 4 letech a hned napoprvé byl také přesně určený (náhodou !) - Opuntia hystricina var. ursinata a to díky jedné staré knížce o pokojových rostlinách.

V 6 letech konečně umím číst a psát a tak zavádím první deník - předtím jsem to jen kreslil a to mně děsně štvalo.

Největší medard jakého pamatuji 1977, jakmile začalo v červnu lít... pršelo, bouřky přeháňky každý den až do října a pak začalo sněžit. Ta oblačnost okluzních front byla tak mocná, že mně to přivedlo k trvalému zájmu o přírodu. O další se postaral nález hromadného výskytu křišťálu v místní navážce lomového kamene na regulaci břehů Ostravice..

První výsev - také náhodou, jsem provedl v 8 letech a to byla Frailea chrysantha, také správně určená díky jmenovce...na jméně záleží, není -li známo - kde zjistíte jak to pěstovat ?

V roce 1985 se ke mně dostávají první tři rostliny s prapodivným názvem " Qymnocalycium" a tak si říkám mají něco ( hodně !) do sebe, co kdybych se na ně začal specializovat ?!!!

V 14 letech opravuji název na Gymnocalycium a těchto rostlin mám na okně už 37 ks.

V 16 letech postihne moji sbírku velká kalamita pravé kořenovky z koupeného zavšiveného substrátu a nezbyde mi skoro nic. Přežije jen pár mamilárek a 5 gymen.

Později začíná důkladné studium geologických a půdních podmínek, neboť si myslím, že v substrátu je zakopán pes, ( a leckdy i ještě něco jiného ).

V roce 1994 zjišťuji, že izolace není úplně dobrá a tak kontaktuji místní pěstitele, sbírka se rozrůstá. Zároveň jako první razím zásadu likvidace nepůvodního materiálu ve sbírkách a výraznou orientaci na rostliny s botanickým původem. Starou sbírku tak ruším až na pár památných kusů.

V roce 1996, 15 července obrovské krupobití s tornádem likviduje prakticky celou už slušnou kolekci, rozbité jsou i rostliny co byly v bytě za oknem, začínám znovu...příšerná sezóna.

1998 - Definitivně končím s místním dětským kroužkem kaktusářů, poté co mi děti kompletně vykradly pařeniště s ariáky a zbytek roztřískali na padrť i s tím pařeništěm...Kaktusáři z nich tedy nebudou, ale zato mají skvělé perspektivy v politice této země...

2000 - Staví se pěstitelská zařízení různého kalibru i druhu, vědomostí přibývá, ale v praxi to stále není vidět..., závěr roku je však úžasný - nejdelší a nejkvalitnější sezóna zatím. Polovinu sbírky tvoří rod Gymnocalycium, zbytek TLC., AST., FRC., EFS...

2004 - Pořízení zahrady, sbírka se utěšeně rozrůstá, stále však hledám tajemství správného substrátu na míru podle druhu. Další výborná sezóna.

2006 - Věčný zápas s počasím - to se mění na globalizační - o toho roku zde jsou v zimě teploty okolo +20C a pěstování se stává čím dál obtížnější pro extrémní výkyvy.

2007- Založení tohoto webu, - v zimě teplo a v létě zima, příšerná sezóna.

2008 - Navzdory zkušenostem a znalostem sbírka vypadá hůř, přestože kaktusů přibývá. Zavádím definitivně inertní výsevy do čistého písku a ukazuje se to jako dobrá volba.

2010 - Sbírka má už vyhraněné 4 sekce G., TLC., FRC., ARC. čímž se pěstování zjednodušuje, ale potíže s počasím jsou bez ohledu na typ zařízení a užitou metodu stále velké.

2012 - Po teplé zimě mezi lednem a únorem udeří strašné holomrazy, dva dny je -36 C pak 14 dní kolem  -24 C v kuse...Volná kultura poskytuje další nové poznatky, provádí se měření rostlin a tak se ukazuje, které faktory jsou klíčové, rozhodně to není přímé slunce, spíše vzduch a správná půda...

2014 - Poznatky z příšerných sezón byly zúročeny v nejlepší sezóně za 14 let, a jako další klíčové pojmy se ukazují tepelná expozice a pravidelná péče o rostliny... K dispozici jsou teď 4 zařízení - volná kultura na obr parapetě ( 340 gymen ), předokenní skleník, pařeniště a makrolonový skleník. Nejlepší kytky jsou z toho parapetu...Je závazek každý rok udělat nějaký výsev.

2016 - Přesně zpracované výsevy do kultivátoru se změřením parametrů a úplným rozklíčováním podmínek pro zdárný výsev. Rozsáhlé testování substrátů ukázalo, že rašelina není pro kaktusy vůbec vhodná. Největší přesazování v historii sbírky a také nejvíc extrémní počasí od roku 1986. Dříve než bylo vystěhováno, vichřice rozbila novou střechu na skleníku, která nahradila střechu rozbitou vichřicí v podzimu 2015...Vše vystěhováno 16. 4. 2016. Zima byla v březnu, dubnu, i v květnu ještě 17.5. sněžilo. Proto byl poprvé zalito až  20.5. což je také (špatný) rekord. 9.11. 2016 -sestěhováno. Úplné zhroucení volných kultur po 15 letech, příšerná sezóna.
 

2017 - Vystěhováno za žhavé vichřice 4.3. Ve čtvrtek 2.3. přechod dvojitého tornáda se smrtelným následkem. Obrovská reorganizace sbírky. Největší balík s obr gymny i feráky v historii tohoto webu i mého kaktusaření vůbec. Leden a únor holomrazy v kuse okolo -14C, březen tropy, duben sněžení, květen mráz, červen dobrý, červenec a srpen likvidační vedra +40C. Sestěhováno 8.11. 2017, 16:30 ! Nejhorší sezóna vůbec !
 

2018 - Špatný začátek, vystěhováno napodruhé až 7.4. za dramatických okolností, kdy poprvé pro ukrutné mrazy v březnu 20C pod nulou muselo být již vystěhované sestěhováno pro akutní ohrožení mrazem. Totální přesazení celé sbírky do úplně nového jiného substrátu. Extrémy v počasí zřejmě ukončí pěstovaní kaktusů v této lokalitě. Zatím je to tak 50 na 50 dobrá půda versus příšerné počasí. Ovšem potom následovalo 5 měsíců léta! Až 21.9. 2018 v pátek večer definitivně končí toto dlouhé a náročné léto! 21.4. 2018 jsme byli na výletě v Beskydech při strašném úpalu. Je zajímavé jak se všechno prolíná, jednotlivá čísla, události...kolik se toho za těch 5 měsíců změnilo... Sestěhováno bylo přesně podle plánu 17.11. v 17 hod, druhý den už teplota klesla na -4C, více by chtěl jen blázen. Sezóna nakonec zachráněna, celá sbírka zdárně zrekonstrouvána, no konec dobrý  - všechno dobré.
 

2019 - Tak rozum do hrsti padre! 
 

Plány do budoucna  - udržitelný rozvoj sbírky, kvalita rostlin před kvantitou, přesné pěstování, zlepšování informací na těchto stránkách a pokračování v hledání správného substrátu pro kaktusy...


 

yes O webu: Tyto stránky byly založeny jako první o gymnech u nás s cílem pomoci dobrými radami všem pěstitelům a zájemcům o rostliny a živou přírodu vůbec. A to bezplatně, mějte to prosím na vědomí.

Pokud chcete pro sebe cokoliv stahovat z těchto stránek použijte minimální slušnost a požádejte o svolení autora. Publikování a další šíření jakýchkoliv materiálů z tohoto webu není dovoleno.

Unautorized use and /or duplication of any materials from this website without express and written consent from the copyright owner is strictly prohibited.

 

Obecný úvod:

Domovina: Gymnocalycia pocházejí z Jižní Ameriky, z rozsáhlých oblastí Argentiny, Bolívie, Uruguaye, Paraguaye, kde obývají různé ekologické niky se značným výškovým rozsahem terénu, od přímořských nížin, přes travnaté pampy, pralesní oblasti, až po vysokohorské aridní oblasti. Plošné a výškové rozložení výskytu rodu se tak odráží v obrovské variabilitě jednotlivých rostlin, což leckdy vede k zbytečným popisům " nových druhů ".

Kultivace u nás: Gymnocalycia se nehodí do skleníku, mnohem lépe vyhovuje řízená volná kultura pod širým nebem, ideální je větrané pařeniště, volnou kulturou je zde vždy míněno, že sice necháme přírodu pracovat podle svého, ale vhodným včasným zakrytím příležitostně korigujeme množství srážek a slunečního záření. Gymna vyžadují 100% vzduchu, na jaře ochranu před spálením, na podzim ochranu před přelitím, zimoviště suché a chladné okolo + 10 C. Substrát propustný s kyselejší pH reakcí.

Proč pěstovat Gymnocalycia? Tyto kaktusy patří mezi nenáročné snadno pěstovatelné rostliny, jsou poměrně malých rozměrů ( pár druhů je velkých ), mají velice přitažlivý vzhled , což je dáno krásnou geometrickou souměrností jejich těl a neobyčejně nádhernými květy pastelových barev, které jsou jako z porcelánu a dlouho vydrží.


 

Pěstitelská praxe:


Jak u gymnokalcií docíliti vzhledu importů ?

Všeobecně je rozšířená mylná představa, že správně pěstovaný kaktus je:

1. Placatý

2. Ztvrdlý jako kámen

3. Otrněný tak, že ani není vidět

4. Pokud přežije první tři body tak ještě musí kvést bez přestání...

Jak toho dosáhnout ?

1. Pěstováním na vzduchu pod přímým sluncem. Průvan ve spolupráci s UV zářením dokáží divy. Vítr zdvojnásobuje délku a sílu otrnění, prudké slunce rostliny doslova vbije do země, což je přesně to, co potřebujeme...

2. Sázením do jílovitého substrátu - substrát po vyschnutí musí být tvrdší než beton. Pokud je jíl zásaditý, buďme připraveni na to, že všechny kořeny postupně odumřou i s tím, co je nad nima...

3. Sporadická zálivka, nejlíp vůbec žádná...

Tak a teď vážně:

Trnitost gymnokalcií záleží na druhu a pak přirozeně na pěstování. Jen zdravá rostlina udělá zdravé silné otrnění.

 

G. nigrioareolatum tohle není naroubované, ale středová odnož, a tak tlačí trny co to dá...

 

G. riojense ssp. piltziorum má také své půvaby...

 

G. cardenasianum je vděčným a častým cílem pro fotoaparát.

 

G. castellanosii ssp. ferox dělá čest svému názvu a nesmí chybět u žádného gymnofila.

 

G. acorrugatum VS 32 Chucuma, San Juan. U této rostliny je trnitost přirozený habitus.

 

G.movillei, Ňiňa Paula. Tady napěstovat divoký vzhled se může podařit snadno, ale ne u všech jedinců.

 

G. papschii, Loma Bola pěstované v půdě pro ariáky. Potom příjde návštěva a ptá se proč mám mezi gymnokalcii GYMNOKAKTUS ? Není to ale správná cesta, protože při velkém žáru...

 

G. intertextum STO92-476, Tres Arboles. Rostlina je focená na podzim v napitém stavu...

 

G. vatteri LF 96 Las Rabonas. Semenáčky je nutno cepovat k trnitosti již od útlého mládí. U mně to nemají jednoduché, mrazy, vichřice, úpal, jíl dokonce bez písku...Přežije jen 50%. Ale pak můžu říct - jsou jako importy...

 

G. quehlianum STO 225 jíl prostě nesnese. Když se to přežene dopadne to potom takhle, to už je mumie:

 


 

Heterostylie u gymnokalcií potvrzena

Heterostylie čili různočnělečnost je ochrana rostlin proti samosprášení a osobně ji považuji za jeden z diferenciačních předstupňů morfogeneze alogamie květů se skrytým pohlavním dimorfismem. Systém je prevencí inbreedingu k zajištění heterozygotních populací. Příroda se tak sama brání, mimo jiné i idiocii pěstitelů, kteří by níže uvedené rostliny selektovali podle hesla "už to dávám bokem a budu to kotit mezi sebou..." Finálním produtem by byl zahradní pseudokultivar obvykle vydávaný za nový druh, avšak se všemi škodlivými recesívními i dominantními znaky a nevýhodami plynoucími z homozygocie.

U téhle rostliny byste na semena čekali marně. Heterostylie zde diferencuje čnělku s bliznou do takového stupně zakrnění, že je neschopna přijmout pyl z dlouhočnělečné rostliny. Hovořil bych zde už o samčí rostlině.


 

Tady naopak byl pyl z předchozí rostliny přijmut až neočekávaně rychlým způsobem, tvorba plodu započala prakticky okamžitě, během pár hodin bylo úspěšné opylení zjevné, geneze semeníků proběhla během 5 dnů, nyní pokračuje jejich vyzrávání. Pyl z dlouhočnělečného jedince nebyl absolutně rostlinou prvního typu přijat, přestože se pokus konal s pylem z více dlouhočnělečných jedinců. Naopak se ukázal první jedinec jako vynikající donor pylových zrn pro rostliny "typu č. 2". V tomto případě mohu hovořit o samičích rostlinách, protože opačně k "typu č.1" zde byly zakrnělé tyčinky a prašníky.



Obě rostliny: G. lafaldense VS 643, Cadonga - La Cumbre, Córdoba, ARG .
Květy zpočátku florifikace celkem silně voní.

 


 

Karotenová clona aneb červenání gymen.

Když p. Slaba psal kdysi dávno o karotenové cloně u čilenců, měl jsem za to, že jde o fór. Protože bohužel ohledně tohoto jevu tam byla jen tato zmínka, ale jít do detailu a problematiku více rozpitvat se zatím neodvážil žádný autor. Pořádně jsem si na to tedy posvítil (skoro tak jako slunce na moje nebohé výsevy) a tak vznikl tento článek - dosud první v kaktusářské literatuře, nejprve trochu pojmů na úvod:


Karotenoidy jsou barviva žluté, oranžové, červené či fialové barvy. Vyskytují se prvotně v mnoha rostlinách, ovoci, zelenině, i v bakteriích a sinicích. U živočichů - savců, ptáků a plazů  je nacházíme sekundárně v tkáních z přijaté potravy. Vybarvení pokožky člověka zvýšeným příjmem karotenů, zbarvení plameňáků karotenem z řas.

Karotenoidy  považujeme za tetraterpeny s 40 atomy uhlíku neboli trans-isomery. Základní členění:

Uhlovodíky – karoteny.

Lykopen: rajčata, šípky

β-karoten: mrkev, mango, broskve

 

O-deriváty – xanthofyly.

Zeaxanthin, lutein: v mnoha rostlinách, luštěniny, brambory, kaudexy, sukulenty

Kapsanthin: plody paprik

Astaxanthin: mořští živočichové, krevety, ryby

 

Neokarotenoidy (cis-isomery).

Cisbixin, transbixin, annato: rostliny jako Oreláník

 

Degradované karotenoidy s 30, 20, 15, 13 či 10 atomy uhlíku

Krocin, krocetin: rostliny jako Šafrán

 

Proč mi tedy na slunci červenají kaktusy ?

Při normálním režimu rostliny se fotosyntézy účastní chlorofylové barvivo, které je u Cactaceae převážně zelené. Při světelném stresu a nadměrném slunečním osvětlení dochází v asimilačních pletivech k situacím, kdy tato chlorofylová pletiva jsou UV záření degradována, či blokována v účasti na různých chemických procesech a jsou zastoupena - jednoduše řečeno červenými barvivy.

Rostlina není s to dané podmínky zvládnout a jako výpomoc asimilace nastupuje

XANTHOFYLOVÝ CYKLUS

Celý režim syntézy probíhá přes violaxanthin, anteraxanthin až po zeaxanthin. Molekuly karotenoidů se váží na fotosyntetické membrány a jiné organely v epitelární vrstvě a chrání tak fotosyntetický systém před fotodestrukcí a zároveň přebírají část práce aby asimilace mohla dále fungovat.
Ve vakuolách se zase hromadí anthokyany jako ochrana před UVB zářením.
 

Červenání kaktusů je tedy způsobeno chemickými štíty na více úrovních - orgánech, jejichž cílem je ochrana fotosyntetických procesů. Není to tedy žádná clona aby kaktusu nebylo horko, ale clona, které má za účel také světelné záření přeměnit na tepelnou energii a tu vyzářit do prostoru. Tato vícesystémová clona se navíc sama účastní některých procesů jako zástupný pomocník aby asimilace mohla dále probíhat.

V povrchové vrstvě zarudlých kaktusů najdeme lutein a β-karoten, v vodních tkáních pak anthokyany a xanthofyly. Celkový obraz je pochopitelně mnohem složitější a doporučuji si na toto téma něco vyhledat.

 

G. anisitsii ( damsi, evae) na plném slunci má toho dost a stagnuje. Tyto druhy velice dobře prosperují na severní straně, protože v přírodě většinou rostou ve skrytu trav a jiné vegetace. Na první pohled je vidět, že více barviv se do rostliny už nevejde...

 

G. anisitsii (damsi, evae)  - já vím, že by vám ta odnož z prvního obrázku nedala spát - tak tady je zvětšená, rostlinka není větší než dva milimetry a proti slunci se chrání vatovým obalem...

 

Víc už to nejde !!! G. bayrianum, Trancas, Tucuman, taktéž na plném slunci v extrémním světelném diskomfortu. Je logické, že zčervenání se přihodí prvně u rostlin, které z nějakého důvodu stagnují - vlevo další tři normální jedinci ve stejném květináči takřka s nulovou karotenovou reakcí, což znamená že toto postihuje přednostně rostliny kořenově oslabené, nevitální.

 

G. vatteri, Las Rabonas. Na boráka všude teče a posledního kousne pes. Opět jedna zaostávající ze čtyř rostlin v květináči, kdepak clona, tady nastoupil už kolaps.

 


 

Odhazování poupat u gymnokalcií

Zasýchání a odhazování poupat znám u gymen už z dřívější doby, ovšem za poslední dva roky je to jev v mojí sbírce masově rozšířený. V roce 2011 všech 311 položek gymen - většinou cca po 4 kusech odhodilo hromadně poupata. Vykvetly jen dvě rostliny. Připsal jsem to extrémním výkyvům počasí v té době a následující rok si dával pozor. Opět cca polovina gymen (asi 660 kusů) odhazuje komplet poupata aniž by se tomu dalo zabránit. To už jsem nad opylováním udělal kříž a více se soustředil na pokusy a měření.

A. Je chyba v nedostatku živin ?  Zalil jsem stimulátorm zdola, a následně za týden hned hnojivem shora. Nepomohlo, i když kaktusy očividně poskočily v růstu. Zřejmě florigeneze není až tak svázáná s auxiny jak by se mohlo zdát.

B. Je chyba v nadbytku UV záření ?  Zastiňoval jsem UV filtry , i kontrolní fólií , až jsem postupně skončil i u Astrolabu, víme přece že tvrdší složky, UVB, UVC atd. přímo ničí živé tkáně organismů a po pár tmavých dnech když vyšlo slunce...Nepomohlo, UV záření to není.

C. Je chyba v nadbytku osvitu viditelným zářením ?  Heuréka ! Je to tak. K tomu ovšem mohou padat poupata z jiných příčin, rozhození fenofází vlivem kolísání počasí, prudkých poklesů teplot, silný vítr, a otrava průmyslovými exhalacemi. Ovšem z 90% má na kolaps poupat vliv přímý osvit slunečním zářením. Poupě je většinou tmavší než okolní tkáně a je taky na spálení víc citlivější. Hlavní efekt spočívá v jeho přehřátí a přesušení v počáteční morfogenetické fázi vývoje. Letos potvrzeno, rostliny v nezalitém stavu pod tmavými hadrami týden vyvíjejí úspěšně poupata. Kdežto zalité rostliny na plném slunci poupata prostě neudrží. To byl ten jeden pekelný týden v červnu 2013...

Zde vl. zdravé, vp. zkolabované poupě po přímém oslunění. G. achirasense MT 07-073, Achiras - La Punilla.

 

Zas mi nalilo do gymen ! Potom přišel kolega a povídá - naco takové analýzy, dyť to vidíš, že na řádně zalitém gymnu, poupata neopadávájí. Ano, potvrzuji, že na gymnu co je pod vodou skutečně poupata nezaschnou... 

 


 

Vyséváme stará gymna s novými názvy:

G. parvulum-walterii JO 1025.01, San Pedro N. V tomle výsevu v r.2008 bylo jen 25 semen a vyklíčilo 5 rostlin. O názvu si myslím své. Co z toho za dva roky vyrostlo: lafaldense nebo calochlorum...

Holt je teď móda:

1. vymýšlet starým kytkám nové názvy

2. novým kytkám dávat stará neplatná synonyma

3. vymýšlet neexistující názvy pro neexistující kytky (G. capillense - to není překlep )

 


 

Taxonomie úvod:

První náznaky třídění gymnokalcií  dle semen lze spatřit u A. V. Friče, který vyslovil doměnku, že jsou jisté podobné okruhy rostlin s podobnými semeny. Tento systém se pokusil zkompletovat Schütz a Fliescher, nutno podotknout, že nadělali více škody jak užitku. Ani jeden z nich nebyl kaktusářem, ale byli to obchodníci s kaktusy. Fleischer propracoval technologii množení a Schütz dodával jeden "nový druh" za druhým v podobě zcela smyšlených a nereálných popisů. Co ještě hůř - nikdo před nimi, ani po nich nevzal v potaz variabilitu semen...

Dnes je situace podobná a ještě horší. Obchodníci s kaktusy, i poloidioti ve snaze zviditelnit své ego produkují jeden popis nových položek za druhým...

- "Tak co Pepo, kolik nových druhů gymen jste v San Luis objevili ?"

- " představ si , že 22 ! "

- " takže jste tam vlastně zastavovali auto 22krát !?"

- " Jak to víš ??? ! "

Protože mně tady tohle neskutečně leze na nervy, byl jsem donucen zavést si vlastní taxonomické třídění. Někdo namítne, že jsem tím jen rozmožil řady dalších, co v rodu "dělají pořádek".  Jedna věc je skutečný pořádek, druhá věc jsou rekombinace bez jakéhokoliv porozumění přírodě a k tomu kvanta popisů nových položek, které nejsou novými položkami ani náhodou, a většinou už ani vůbec položkami.

Tento můj systém má usnadnit všem orientaci v záplavě nesmyslných jmen a začátečníky odradit od nákupu několikanásobně zdublovaných druhů jinými názvy, aby se to lépe prodávalo a záplatily se náklady na cestu. Je to krutá redukce, ale komu se to nelíbí, ať to nečte.

Taxonomie detaily a oponentura:

Postupně sem budou přidávany další případy.

Jenom na ukázku něco z "vědecké práce" Schütze a Fleischera,
KAKTUSY 1971, VII, nr.3, page 54:

Na obrázcích vidíme 4 boraky = zbědačená astrophyta, rádoby vyselektovaná z výsevů, popsaná níže jako platné variety. Bohužel oba pánové asi neviděli Astrophytum ornatum od Viesca aj., neboť tamní rostliny ( semenáče ) mají takovou hustotu trichomů, že zelená barva na nich nikde ani není. Nu a nudální kusy se občas přihodí u každé populace.

Správné by bylo uvedení zahradnického kultivaru = cv. nudum a cv.niveum, bohužel ani toto zde není na místě, protože se jednalo o selekci prvního řádu, Fliescher prostě vybral boráky z výsevů co potřeboval prodat, kdyby se s tím obtěžovali alespoň prošlechtit to do čtvrté generace, jako to dělal Sadovský u svých hybridů...

 

 

Textík stojí za přečtení, to jsou teda bláboly k pohledání: " .. jsou to rostliny opravdu vzácné, velmi hodnotné, na které každý, kdo tomu rozumí, pohlíží přímo s nábožnou úctou."

Já tedy tomu nerozumím, na tyto rostliny pohlížím s despektem, a oba pány mám za kaktusové diletanty.

Tolik tedy k tak "citovaným autoritám", k tomu co tito pánové spáchali v rodu Gymnocalycium se ani nevyjadřuji...

 

Dnešní doba ovšem pokročila dále a tak pracovní skupina gymnofilů H. Tilla a spol. produkuje jeden podobný nesmysl za druhým. Ovšem že u nás v ničem za nimi nezaostáváme, takže Schütz a Fleischer mají své následovníky, je nabíledni. Pánové - Halda, Kupčák, Milt and company produkují jednu popisovou perlu za druhou. A aby bylo vidět, že od rakouských bulíků se ti čeští nijak neliší, ještě to překládají do angličtiny. Je to tedy demagogie na světové úrovni...

 

Gymnocalycium robustum = n. invalidum, jde o holotyp G. quehlianum.

Rostlina u nás již koluje nejméně 100 let, dovezl ji mimo jiné AVF, ve sbírce měl kupř. Podsedník, nebo Korecký. U mně byla ve sbírce od roku 1981 než to všecko rozflákaly kroupy v 1996. Není naprosto žádný důvod k novému druhu.

 

Gymnocalycium spegazzinii versus G. cardenasianum etc.

Pan Milt se nemusí obávat, že by na jmenovkách musel mít " G. spegazzinii. ssp. cardenasianum. var. armatum, protože a, statut variety byl zrušen, dnes je nejnižší jednotkou subspecie a za b, rostliny nejsou příbuzné. Taková obava vypovídá o "kvalifikovaném" pohledu na věc. "Spegaz" je dobrým samostatným druhem stejně tak i "Card".

S "G. armatum"  moc práce nebylo - jedná se o pouhý obchodní název, taková rostlina neexistuje.

Ke G.spegazzinii ovšem směle připojuji rostliny typu glaucum, mucidum (San Blas LR), guanchinense. Že vypadají docela jinak ? Ale jděte, Afričané přece vypadají také docela jinak než Kavkazané a přeci je to jen jeden druh.


Gymnocalycium mostii... Celá skupina G. mostii je v prudké progresi, v radiačním štěpení do jednotlivých dílčích populací, pokožka varíruje dle jednotlivých mikroklimatických faktorů od světle zelené přes tmavě zelenou až po šedomodrou či skoro černou. Trny jsou tenké, hrubé, jednou rozestálé jindy obalují rostlinu jako hnízdo... To je  hotový ráj pro popisovače nových druhů. Nestačilo by namísto toho všeho řádění - vyhraněné populační odchylky jenom přiložit jako subspecie k hlavnímu druhu ? Za názvy bych doporučil použít výhradně názvy místní lokality a bylo by vše jasné a čisté.

Ne, takto to asi nelze. Zrovna mám ve výsevu krásnou novou černou "formu G. prochazkianum" s růžovými trny, zase nové naleziště. Víte jak dobře to půjde na odbyt až k tomu bude nový popis nového druhu ? Nutká mně jméno G. imbecilijánum, ale nemohu se k tomu odhodlat, provést to té nádherné kytce...(pozn. ke konci roku 2017 - už má tato rostlina samostatný popis od jistých českých autorů...) !

 

Taxonomie vlastní připravované členění:

Technologický postup revize:

1. Návrh schématu

2. Korekce chyb na základě vyšetření co největšího počtu rostlin

3. Oprava schématu

4. Korekce chyb chemickou analýzou tkání

5. Oprava schématu

6. Korekce chyb na základě rozboru preparátů pod elektronovým rastrovacím mikroskopem

7. Oprava schématu.

Na polní čísla ani na synonyma nebude brán zřetel, protože jejich uvádění nic neřeší.

Bude pokračování, stojí to čas a nemalé peníze, chvíli to potrvá.


Galeospermae
                                    series quehliana
                                    series riojenseana

                                                                 

Globospermae
                                    series baldiana
                                    series anisitsiana

Polyspermae
                                    series pflanziana
                                    series spegazziniana

Xenospermae
                                    series mazanensiana
                                    series mostiana

 



 

TOPlist