FILOZOFIE

 

Přírodě nemusíme rozumět, jestliže ji milujeme. Ale když jí porozumíme, naše láska se může zmnohonásobit.

autor webu

 

FILOZOFIE a ÚVAHY
kolem rostlin, kamenů a přírodního světa.

 


 

MAGNETICKÉ A GRAVITAČNÍ KOPCE

 

Existují a je to samozřejmě podvod.
 

Tento protimluv se pokusím vysvětlit: Před pár lety a i nyní se čas od času objevují zprávy o "magnetických" kopcích u nás i ve světě, kde se PET láhev plná vody kutálí "do" kopce či popřípadě dokonce i vozidla sama (s vypnutým motorem) jedou do kopce atd. Kdesi na Filipínách prý i autobusy jsou samy taženy do skoro 45 stupňového stoupáku...

1. V případě toho kutálení bylo měřením u všech případů zjištěno, že jde o KLESÁNÍ okolo a pod jeden stupeň, což lidské oko není schopno již správně vyhodnotit s ohledem na srovnávání s okolním terénem a tak dochází k optickému klamu.

2.  Zprávy ze světa kdy se domorodci zadarmo takto vozí jsou už totální kachnou, protože elektromagnetická energie na vytažení tunového vozidla i s posádkou by odpovídala spotřebě několika tokamaků, a i kdyby se z kopce takto uvolňovala, vytažení auta by možné bylo, ale posádka by nepřežila, a ani nikdo kdo by se k výronu takové energie byť i jen na zlomek sekundy přiblížil. Jak taková energie funguje si můžet vyzkoušet v praxi na MRI -  jestli vám to personál dovolí - při strčení hlavy do oblasti indukce (tunelu) vám to může stáhnout kovové brejle, což je oproti energii potřebné na vytažení vozidla o mnoho mnoho mnoho řádů energie nižší.
Nehledě na další problémy s vybuzením a orientací tohoto pole do lineárního směru atd.

Inu kdo nevěří a má dost peněz, nechť si vygůglí příslušné lokality a zajede se tam přesvědčit. Jen ten kopec budete muset asi šlapat po svejch nebo s dobrým motorem...kde se velmi rychle přesvědčíte, že vzoreček o jisté síle působící po jisté dráze platí bez vyjímek...

 

A přece magnetické kopce existují...

Co by neexistovaly, magnetický je i náš památný Říp, kterýžto bývalý sopouch z nefelinického bazaltu obsahuje místy i magnetitu dosti na to - aby kompas ukazoval sever na jih a ovlivňoval citlivé přístroje. Na přitažení kovové hole tak jak se to stalo bájnému Magnésovi, či dokonce sundání brejlí jako na MR, to však nestačí. Na Slovensku u Telgártu ale mají kopce Besník a Tresník kde je údajně rudní železité těleso podstatně silnější koncentrace a kde vůbec není radno se za bouřky v takovém místě zdržovat...to můžete rovnou vylézt na hromosvod...ovšem místní lyžaři musí používat vlek.

 

A co gravitace ?

Buďme rádi, že tuto sílu člověk zatím nepochopil a neovládá....až se tak stane ani se nedozvíme jak jsme pošli...Z kopce se jde vždy hůře než nahoru protože se musí brzdit...Ani strašná masa hory Mt. Logan nestačí na to aby byla gravitace nějak měřitelná v závislosti na nakupení hmoty. Tíha Měsíce už měřitelná je - na velkých vodních plochách vyvolává přiliv a odliv. Tato síla už je schopna vytáhout PETku vody do výšky cca 10 -15m ovšem hozenou do moře..., což znamená, že kopec který by toho měl být schopen, by obsáhl nejméně velikosti našeho Měsíce ! 
( To je samozřejmě fór, samostatně Měsíc s ničím tak malým hýbat nedokáže, jde o vzájemné tíhové působení velkých mas - SLAPOVÉ JEVY, hýbe se nejenom voda ale i zemská kůra, nechci vědět co se potom děje v zemském plášti. Slapové jevy jsou výslednice spolupůsobení mnoha sil, gravitačních vektorů, momentů hybnosti i setrvačných sil atd. Tíha velkých pohoří ba i přehrad v této soustavě má svou roli, avšak nemůže přímo gravitačně působit na tak malá tělesa aby to bylo měřitelné ba i viditelné, protože tíhové pole Země je dominantní.)

 

A přece se točí ! Nebuďte zklamáni, že jsem některým věřícím rozbil iluze napadrť. Jako náplast nabízím malou záhadu poblíž Lomnice nad Popelkou, kam si každý snadno může zajet a přesvědčit se na vlastní oči a nohy...:

Vyjdeme z Lomnice nad Popelkou směr Morcinov a po prudkém stoupání se dostaneme k rozcestí ( označeném růžovým kolečkem ) stále pokračujeme po ZELENÉ (zelené puntíky), cesta takřka kopíruje vrstevnici v polích, posléze mineme slavná Morcinovská achátová pole - ( garantuji, že tam už nic není.) a přes rozcestí Košov stále po zelené směr zřícenina hradu Kozlov tu míjíme těsně po pravici.

Cesta z náhorní planiny se záhy noří do lesa a tu začíná prudké klesání a po levé straně je sráz až propast stametrových hloubek, ( kterou pravděpodobně vyrubal pramen Cidliny spolu se sněhovoledovou činností - kar). Na mapě to tak nevypadá, ale je to obrovské. Dávejte si na úzkém chodníku pozor na zakopnutí, o kořeny šutry zde není nouze. Za mokra výlet zásadně nedoporučuji. Jakmile mineme místo označující zříceninu, dostaneme se na ostrý hřbet melafyrového proudu (utuhlého :D) a velice prudkým klesáním sestupujeme přes desítky strmých výšvihů.

Sestup nebere konce, místy to připomíná až vysokohorskou túru. V horní části hřbítku ještě dáme pozor na kopáčské jámy od hledačů achátů, či spíše trotlů, protože hornina má zde velice malý průměr bublin, takže jde jen o zbytečné ničení přírody, když velké acháty můžeme snadno a bez námahy sbírat jinde. Sestup končí u rozcestí Pekloves ( označeném růžovým kolečkem ), kde dáme spočinout znaveným nohám a občerstvíme se nějakým tím křišťálem - když bude přát štěstí - a kousek přejdeme na hlavní cestu, podél které se vrátíme zpět do Lomnice (růžové puntíky). Dá se i jít po cestě, ale nedoporučuji, kvůli nepřehledné zatáčce v dolní části a provozu vůbec.

Záhada spočívá v neskutečném rozdílu při návratu přes košovskou hlavní cestu. Zatímco už jen představa zpětného výstupu přes právě absolvovanou trasu vyvolává zděšení, návrat kolem hlavní cesty je prakticky bleskový a bez námahy, ačkoliv začínáme a končíme ve stejné nadmořské výšce na rozcestí na Lomničáku - zdá se Kozlovský hřeben jako výška nejmíň čtyřnásobná. Doporučuji si to vyzkoušet, kachna to není a když už by vám to tak nepřipadlo, alespoň jste si užili pěkný minivýlet v neskutečně krásné krajině. Kdo nevěří může si to zkusit ještě jednou a to obráceně - na vrchu v Košově na rozcestí už vám nohy zaručeně upadnou...

Čím je toto způsobeno není známo, nechce se věřit, že mizerných 30 výškových metrů od Babylonu ke Košovu na zelené udělá tolik, možná že ten melafyr nějak svazuje nohy, které zpomalují v předtuše, zda přece nějaký ten skvělý morcinovský achát někde ležet nezůstal...

Typický melafyr s mini achátkem 2x1 cm pecka.

 

Chalcedon s krystalizací na koncové ploše.

 

Heliotrop brekciový.

 

Kupritokalcit s malachitem ( i chryzokol ).

 



 

ZÁHADOLOGIE - MORAVSKÉ PERLY

Taky jedno povídání o kamenech a zajímavých formacích.

Záhady samozřejmě existují.

Nemám rád ale plané fantazírování a vymýšlení "záhad" od psacího stolu.

 


Při toulkách přírodou a hledání nových nalezišť minerálů se dostávám často na místa, o nichž by se nikomu ani nezdálo. Kdo je trochu vzdělán v geologii a podobných vědách mi dá za pravdu, že je ještě mnoho nevyjasněného. Jako další kamínek do mozaiky komplikací připojuji tuto krátkou reportáž:

 

Lokalita 1 XX - hlavní:

V svrchnokřídových jílovcích a lupcích se nachází na lokalitě sotva 10m čtverečních akumulace prapodivných valounků a chloritických břidlic. Některé valounky jsou tak pěkně opracované, že vypadají jako perly. Bližším šetřením bylo zjištěno toto:

1. Valounky křišťálu

2. Valounky kouřového křemene

3. Valounky avanturinu špičkové kvality, kde chloritická břidlice proniká do křemene !!!

4. Valounky drahokamového modrého ortoklasu s výraznou adularescencí !!!

5. Vřetena chloritických břidlic

Jak se tyto materiály dostaly do jílových sedimentů a jestli nejde o glaciál není známo.

Osobně to přičítám působení ledovců  - minerály ledovcového siltu , ale jistý si nejsem.

 

Kouřový křemen není nic zvláštního, ale ten bývá i prorostlý ortoklasem !!!

 

Avanturin 4 x 5 x 2cm. Jak se dostala chloritická břidlice do křemene a spolu s ním pod 200 metrové vrstvy jílů je těžko pochopitelné. Ještě horší jsou konkrece této břidlice s krystalovaným kalcitem uvnitř !!! Tyto materiály se musely vyvíjet společně a pak se i nějakým způsobem společně dostat pod nánosy modrého jílu.

 

Moravská perla 2 cm, typ drahokamového tmavě modrého ortoklasu s adularescencí !!! Prakticky se jedná o monokrystal opracovaný transportními procesy. Všechny růstové vrstvy jsou viditelné. Valounky se nachází se uvnitř konkrecí lupku, které vznikají recentně !!! Části neodstraněné vnitřní slupky jsou ještě vidět.

 

Moravská perla 4 cm, typ drahokamového modrého ortoklasu s adularescencí ! Tento valounek je srostlice křemene a ortoklasu - několik stovek dílčích krystalů. Jestli vznikly krystaly dřív samostatně a pak se až spojily, nebo obráceně - odmísily se z taveniny jednoho roztoku, není známo. I tento valoun byl v mikrokonkreci.

 

Moravská perla 8 cm, typ drahokamového modrého ortoklasu s adularescencí ! Prakticky se zde jedná o monokrystal vzniklý srůstem několika desítek různě velkých dvojčat. Ortoklasové perly dorůstají velikostí vejce, dokonce i pštrosího, největší valoun - čistý monokrystal - měl průměr 15cm !!! Všechny byly nalezeny uvnitř konkrecí lupku !!!

 


Doprovodný materiál - chloritická břidlice, neboli až slídnatý svor. Tvoří vřetena poslepované, ale i pronikající dovnitř křemene.

 

Slídnatá chloritická břidlice, některé kusy jsou neobyčejně krásné.

 

Lokalita 2 Pulčínské skály:

Lokalita 2 je vzdálená od lokality 1 minimálně 50 km, jedná se o oblast Pulčínských skal, kde na svahu jedné hory jsem při sestupu upadnul na blátě a v tom blátě byla stejná minerálová formace z modrých ortoklasových a křemenných perel stejného složení.

Podrobný průzkum doslova po centimetrech čtverečních prokázal, že lokalita má nejen stejné minerály, ale i stejný rozměr a stejný tvar a stejnou orientaci vůči světovým stranám !!! 

 

Lokalita 3 Paskov:

To ještě nic není: I na tomto místě byla nalezena třetí lokalita s výskytem černého avanturinu, zase rozměrově velmi omezená se stejnou velikostí i orientací. Zahájil jsem velice detailní průzkum, ale zdroj těchto minerálů rovněž nebyl odhalen.

 

Jsem snad pronásledován kameny ? Nebo je to způsob komunikace této planety s prostředníky, kteří mají tlumočit Sdělení, kterému sám nerozumím ???

Jako perličku k Moravským perlám na závěr uvádím fakt, že všechny ortoklasové valouny se zhruba za jeden den po vyjmutí z konkrecí samy vybrousí a vyleští do skelného lesku a rozzáří. Čím je tento efekt způsoben  - není známo, ale je to tak !!!

 

Z vědeckých kruhů je známa lokalita u Frenštátu pod R.

Kde se údajně vyskytují v Křídové formaci konkrece fosforitové. Vypadá to, že budu muset opět zabalit bágl...
Aby toho nebylo málo, před léty jeden profesor geologie ode mne obdržel konkreci kalcitovou s ametystem uvnitř - Baška, geodu křemennou s žlutým kalcitem uvnitř - Český ráj, Studenec, a jako třetí - na omdlení - křemenný valoun s Tetrakoralis dolomitovou zkamenělinou uvnitř z Třince.

 

A aby toho úplně nebylo málo, jednou se mi zdálo, že jedeme s kamarádem po louce autem do takového svahu a já tam sbírám ametysty...Za rok jsme jeli autem na Hukvaldy  - na švestky, a na můj pokyn zajeli špatně kamsi na takovou louku...a co myslíte ? 8 - 15 cm velké krystaly ametystů !!! Geologických map mi tedy netřeba, kameny se přihlásí samy...

 

 



 

 

KOLIK ROSTLIN ZVLÁDNU ?
 

Přidávám zajímavé postřehy kaktusáře z Lofofóra:

 

Podokýnkář:

Zdravím ve spolek.Četl jsem novou rubriku "Filozofie" a myslím si, že už tu mohla být dávno, protože se tu na podobné, "přírodně - filozofické" otázky dávno v komentářích naráží. Pokud jde o kaktusářství, každý má možná vrchol toho svého Everestu jinde. Dá se to vyčíst i v nové rubrice. Časem docházím k tomu, že je ten vršek kaktusářského kopce stejný, jako v životě. Dobral jsem se ke třem základním "principům."

1. Jednoduchost
2. Řád
3. Soulad


Ad 1. Mít jen tolik rostlin, kolik mi přináší radost, ne nadbytečnou starost. ( I v životě se zbavovat víc a víc zbytečného balastu. ) Stačí jen několik málo druhů. Možná mi jich nakonec zůstane tak pět až sedm druhů z různých rodů. Každá kytka, která je k mání má dneska jistý okruh variant a subspecií, vzniká tak automaticky samostatná část sbírky.

Ad 2. Udržovat si v tom počtu kytek co mám pořádek, abych mohl zvyšovat kvalitu, nikoliv kvantitu, ve sbírce. ( A zase stejně to platí v životě - kdo se zaměří na několik málo svých životních talentů, může je dost dobře rozvinout a nepachtit se za tím, kde nebude mít nikdy šanci "plně se osvalit." )

Ad 3. Vybrat si a rozvíjet to, co je v souladu s mým vnitřním založením a s prostředím, ve kterém jsem. Tedy nebudu pěstovat melokaktusy pod širým nebem na Valašsku. Přes občasná tvrzení, že to tak neplatí vidím, že "moje umístění kytek" v travnatém údolí s nedalekým vodním tokem vyhovuje kytkám pocházejícím v domácím prostředí zrovna tak z mírných podmínek. Ve sbírce polovolné kultury stačí udělat dva kroky jinam a už tam jsou podmínky světla, tepla a pohybu vzduchu jiné, vhodné zas pro úplně jinou kytku, chce to zkušenost, pozorovatelský talent a vůli daným informacím naslouchat a řídit se jimi. ( Přeneseně a obrazně to zase platí pro všechno kolem co se ukazuje v našich životech.)

 

cactusmineral dnes:

To se to pěkně káže, ale horší je to s dodržováním:

Martin Kubík:

Ad 1. Toho bych se taky někdy rád dožil, že ano. Člověk začne vysévat, z jedné mísy jsou dvě, ba i tři a najednou nás to nutí...sklepat další pařeniště nebo shánět zahradu...
Taky jsem si říkal - budu dělat "jen" gymna...
A kolega hned na to - To by ale nesměly existovat feráky...
Tak dobře, gymna, feráky a theláky, nic víc.
- A co astrophyta ? Astrophytum přeci nemůže chybět v žádné sbírce...
Dobře tedy: Gymna, feráky, theláky, astrophyta a ariocarpusy...

A Matucanu madisoniorum máš... ?
A ty mamilárky budeš prodávat... ?

Jo, v tom Brně měli boží sulky... hele:
 

Hrom do čepice - už v tom zase lítám !!!

Takže mi z toho plyne poučení - nechodit ani na výstavy, nebo nějaké akce kde se to kaktusy jenom hemží, protože domů zas donesu nejmíň tašku. Pak jak si říkám kam to uvrtám - gymen není nikdy dost a tak osciluji mezi nadšením a zděšením, a řešení - není.

Ježíšmarjá kam to všecko sestěhuju ...!?

 

Ad 2. Pořádek - to zas jo. Horší bude to masivní přesazování, které mně čeká. To potom se bude lámat chleba. Ani ještě nemám květináče. Ani ty prázdné květináče nebude kde dát. No a po tom přesazení...nastane chvíle vystřízlivění. Ovšem jenom dočasného. Zatím je to tedy tak, že nedostatek místa už devastuje rostliny, což je fáze, kdy už je to sakra špatně. Všecko, co píše podokýnkář je svatá pravda a hluboká životní moudrost. Jenže... mně zas zajímá spoustu věcí s přírodou souvisejících. Kameny, rostliny, endemity, botanika, chemismus rostlin a věci okolo, zalednění, klimatologie, astronomie, kosmologie...Nu a pak je to přirozeně jedno na úkor druhého, nebo všechno dohromady a nic pořádně. K tomu ovšem běžné věci, chození do práce atd.
A výsledek ?
Minimálně fričovský šlendrián, což by nemělo být bráno jako pochvala...

 

Ad 3.  Ale ano, tady se nějak držím, dost rodů a druhů jsem už opustil, protože zas vím na co stačím a nač mám podmínky. Stálo mně to ovšem spoustu peněz. Na druhou stranu jsem přišel na to jak ty kaudexy konečně pěstovat, jenže už nejsou mezi živými. Poučení tedy bylo drahé.
 

Avšak já si nevybral vyjetou dálnici, ale vydal jsem se z mačetou do džungle. A to se člověk holt občas poškrábe, občas spadne do bahna po krk a občas se musí vrátit.

Aby začal znovu jiným směrem.

 

Jen tak vznikají nové cesty.
 

 

cactusmineral dnes:

Seš chytrej a na balkoně ti mrzne 340 gymen, vážně - kam to všecko dáš ?
 



 

 

cactusmineral +Milo + Peri uvádí:

 

SMĚRY PĚSTOVÁNÍ
aneb TVRDOST versus NĚŽNOST

Kdysi jsem četl zase jinou úvahu na téma "co je vrcholem kaktusářství" a jistý pěstitel, který vůbec nepochopil o co jde, v debatě razil názor, že vrcholem kaktusářství je sbírání rostlin s původem a zakládání botanicky koncipovaných kolekcí, takřka genofondů... a nic nad to.

 

Pravda, iniciativu vyčištění našich sbírek od bezpůvodních rostlin a obnovu materiálů dle nalezišť jsem v naší republice inicioval první já v roce 1994 po složité debatě s milovníkem kaktusů p. Jaroškem a po shlédnutí sbírky J. Žwaka. A tato iniciativa měla za následek - statisíce kvalitních rostlin jako skutečného základu genofondu pro záchranu druhů in garden, stovky kvalitních sbírek v ČR, desítky kaktusářů chycených v Mexiku i jinde, pár nových subspecií, a zhruba 3 pošuky vyrábějící nové druhy gymen jak na páse...
 

K tomu všemu se přiznávám. Přesto vrchol kaktusářství vidím docela jinde. Třeba v době kdy jsem se těšil z každé odnože E. eyresii, třeba v době kdy nám rodiče kupovali kaktus byť i bez jmenovky za dobré vysvědčení, anebo třeba v době prvního povedeného výsevu Fraileí. Znám kolegu, který zachraňuje bezpůvodní rostliny týrané v květinářstvích nedostatkem světla, protože mu je jich líto a o nějakých polních číslech mu zhola není nic známo. TOTO považuji za vrchol kaktusářství a my s našimi genofondy byť jsme něco udělali pro přírodu, jsme daleko za horizontem a na vrchol už dávno nedohlédneme...

 

 

Se svolením autora poloviny korespodence tedy zveřejňuji zajímavou e-mailovou debatu:

 

Mudr. Milo Šimko:

Dobrý deň,

rád by som sa opýtal na váš názor...
Na vašom webe a tiež na iných fórach prispieva človek, ktorý si hovorí Peri.
Je to seriózny a inteligentný chlap, zamestnaním poľnohospodár.
Jeho kaktusy mi pripomínajú kulturistov predvádzajúcich sa na pódiu v najlepšej forme, natretí vazelínou s vystúpenými žilami a úsmevom od ucha k uchu...
Nevravím, že som toho videl nejako veľa, ale motám sa okolo kaktusíkov okolo 20 rokov s otvorenými očami, ale tak brutálne otrnené kaktusy sa len tak nevidia.
Vymenil som si s ním pár meilov - že snáď, ako vy vravíte - kápne božskou, ale on tvrdošijne zotrváva na platforme skromnosti a tvrdí, že tú húštinu dosiahol bežným pestovaním s dostatkom svetla a vzduchu, inak povedané, že kulturisti na pódiu sa vysvalili len poctivým cvičením a diétou...
Takzvané tvrdé pestovanie uplatňujem vo svojej praxi už dlhé roky a môžem s istotou povedať, že to samé o sebe nestačí. Kaktusy pestujem vo veľmi vetranom skleníčku a tiež mám 10m2 stolov len s vrchným krytím. Už tvrdšie pestovanie si neviem predstaviť - snáď len pod širákom - to sa mi veľmi osvedčilo, ale pri dlhodobom daždi plesnejú zvyšky kvetov a následne aj rastliny..
Napriek tvrdosti pestovania som zaznamenal jeden úkaz, ktorý je presne v kontroverzii s proklamovaným vytrňovaním a to redukciu otrnenia. !!
Po presadení a vystavení "tvrdým podmienkam" na viacerých trnitých kaktusoch vidno zreteľný úbytok vytŕnenia (v dlžke aj hrúbke). Či už ide o MML, Gymná, Coryph.... Strašne ma to štve..!
Sadím do zmesy rašelinového substrátu - hliny a piesku, tak 2x do roka prihnojujem Krystalonom, skúšal som aj nejaké bio výluhy..
Mám podozrenie, že je to z podvýživy, alebo z nedostatočne fungujúcich koreňov, čo je asi to isté..

Takže to zhrniem..: Váš názor na Periho a jeho kulturistov? A v tom bude možno aj odpoveď na môj problém s redukciou otrnenia...

Ďakujem a pozdravujem, Milo Šimko

 

 

Martin Kubík:

Dobrý den, pokusím se zodpovědět Vaši těžkou otázku:

Perimu (nebo to byl Aivenhov?) na foru KK Plzeň jsem pochválil sbírku.

Kaktusy má pěkné a pěstitel je to jistě zkušený, jen s tou skromností ...si z Vás spíše ztropil žert. (Rozhodně se má totiž čím chlubit).

Vezmeme to po pořádku:

1. Výběr semenáčů:

Když si pozorně projdete výsevy rostlin velikosti semenáčů okolo 3 cm jde vždy vybrat 4 -8 rostlin ze 100 ks které mají o 200% vivinuté

otrnění atd. oproti ostatním. Dá to práci a chce to cvik a opravdu "otvorené oko" ale dá se to najít.
A to jsou právě ty rostliny, které má Peri ve sbírce.

2. Další krok: půda.
Jedině správná půda kde kaktus bez kořenů prokoření květináč za jeden den, je zárukou trvalého růstu

a udržitelného vývoje otrnění a celkové kondice rostliny. Nejde o rychlost ale spíše o vytrvalost.

Časté zálivky ničí půdu, dlouhý půst zastavuje rozvoj rostliny. Jde o takový pomalý vytrvalý postup (ako pochod na Everest).

Správnou půdu neporadím, je třeba provádět měření, 20 roků praxe neznamená nic, sám se stále učím.

3. Voda- měřit Ph vody a upravovat - má velký vliv. Ubrat přes léto a přidat na podzim.

Si všimněte jaké datum je u fotek a jak je to v podsušeném stavu, on to skutečně moc nezalévá....

 

4. Umístění - světlo shora a VYROVNANÉ TEPLOTY !!!

Ano čistá volná kultura ničí kaktusy, proto třeba to máte ve skleníčku bez boků správně ale jen když je venku +30C

a polooblačno, jakmile se třeba ochladí na +15 C a v noci +7 jako teď musíte ty boky tam dát a potom sejmout.

Přijdou vedra +40C a tlakové výše - musí se zastínit atd., p. Naxera píše : "HODNĚ SE NABĚHÁM" a jaké má kaktusy...

Vzduch - Já sbírku týrám skutečně letos co nejvíc pod širým nebem a zdá se mi že to je lepší, i když se pár věcí spálilo, ale to bylo extrém léto teploty +52 ve stínu tady...

5. Udržovat sbírku beze škůdců - to není třeba rozvádět.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zdá se mi, že něco děláte špatně, zřejmě ta půda a ten Kristalon...

Já při přesazovaní gymen z každého 6 cm květináčka vymotám 0,5m dlhý kořen...

jako spirálu - máte to taky tak ?

 

Snad jsem Vám trochu pomohl.


Děkuji a hodně štěstí!

 


cactusmineral dnes:

Po Chrudimi a analýze už jsi konečně zas o cosi moudřejší a tak víš, že Kristalonem otrávíš většinu kaktusů, kromě Astrophyt a Ariocarpusů...Je třeba měřit a míchat si vlastní hnojiva i půdu, rozborovat, nespoléhat na to, že to nějak trefím...

 

Mudr. Milo Šimko:

Dobrý deň p. Kubík a ďakujem za odpoveď...

..so všetkým, čo píšete súhlasím.
Niet nad dobre mienené rady starých praktikov (čím ovšem nechcem povedať, že ste starý :-), ja som p.p. starší a cítim sa mlado! - občas :-)
A to je to, čoho sa mne celkom nedostáva, pretože nemám čas behať po kaktusároch a zbierať skúsenosti. V mojom bezprostrednom okolí sa nikto seriózne kaktusáreniu nevenuje, najbližší človek, čo za niečo stojí je Ing. Horák v Poprade, ale ten je predajca a nie je moc zdielný.. Niekto je v Spišskej, niekto v Košiciach, v Prešove už asi nikto - p.p. som tu najväčším kaktusárom ja, čo je smutné. My Slováci sme všeobecne založení tak, že čo sa nedá zjesť, moc nepestujeme :-)) Inak povedané, nikdy som sa nemal od koho učiť.
Navyše nemám na svoju zbierku toľko času, ako by bolo treba, ani náhodou. Takže sa divím, že vôbec nejaká zbierka je. Koľkokrát sa ku kaktusom nedostanem niekoľko dní, hoci ich mám na dvore. A koľkokrát sa im venujem v noci, keď všetci spia, na úkor vlastného spánku - neznášam to.
Tento rok som napriek všetkej logike urobil pomerne masívnu objednávku gymien od Viktora Gapona z Moskvy, mám ich v chladničke, nemám čas to vysiať. Prekrásne zbery, založiť z toho zbierku, bola by výnimočná.

Ale to len tak na okraj, aby ste vedeli s kým máte do činenia.. :-)
Nie som purista, v tejto záľube hľadám únik z tohto chorého sveta a samozrejme hľadám krásu a uspokojenie.

V prílohe je pár fotiek Periho kulturistov. Myslíte, že je to selekcia? On nevyzerá na to, že masívne vysieva a vyberá extra kúsky. A keď to nerobíte, nikto vám extra kúsky nepredá... Ja ho podozrievam, že ako poľnohospodár má prístup k hnojivám a organickým materiálom o ktorým sa mne môže iba snívať. Keď som sa ho priamo opýtal na kompost, len sa záhadne usmieval. To p. Naxera, bol oveľa otvorenejší a priamy - čo je jeho česť. Ten mi potvrdil, že používa hrubé minerálne substráty, kde voľný priestor medzi kúskami vyplňa 20 rokov starý kompost. Takže to pestuje v podstate v kvalitnom komposte! A je ho v substráte až 40% !! Dych mi vyrazilo, keď som to čítal. Ja ovšem nemám šancu získať tak starý a kvalitný kompost, to čo sa predáva, je podvod.
Takže to sadím do čoho príde, zalejem to občas hnojivom , no a výsledok je taký rozpačitý..
V žiadnom prípade nemám pol metrové korene, skôr naopak, řádí mi tam fusarióza, tak že korene sú často v pr...li.
Zdravé a kvalitné korene = krásna rastlina....to viem, len sa mi tak nie vždy darí. Koľko prekrásnych výpestkov som nakúpil a u mňa svoju krásu stratili.
Ak vidím, že sa pôvodne placatá solitérna sulka časom zvraští, začne sa ťahať skôr do výšky a obráža jak divá, viem že je zle a že z nej už nidy krásna rastlina nebude!
Čo sa týka prekoreňovania substrátu, mnohokrát som sa snažil zakoreniť odrezok, odnož...nikdy sa mi to nepodarilo v ilovitom substráte s pieskom, vždy len v rašelinovom substráte, prípadne v niečom ľahkom, vzdušnom ako je akadama, len to nesmie veľmi preschýňať..s tým mám osobne veľmi zlé skúsenosti, keď substrát totálne preschne a do toho príde zálievka, zhnije to.

Nečakám od vás p. Kubík nejaké zásadné rady, veď to sa ani cez internet nedá. Proste som len tak napísal, lebo sedím večer v práci a mám chvíľu čas.(lepšie by bolo v skleníku)
Váš web mám prečítaný, je v ňom kopec duševnej energie, za čo vďaka, ale je to vždy len teória.

Majte sa pekne, nech sa darí, Milo Šimko.

 

cactusmineral dnes:


p. Šimko jistě myslel, že MOJE praktické rady nelze převést do JEHO praxe, protože už podmínky o 100m dál jsou zcela jiné natož o 300 km, a je třeba zobecňovat a přizpůsobit si to podle svého. Málo kde jako tady platí cizí rady poslouchej svého rozumu se drž. Kolega přes ulici sadil do čistého melafyru s jílem a jaké měl kaktusy. O 100% lepší než já. Byl to hotový beton !!! Já do toho zasadit tak to můžu vyhodit všecko!!! Sám jsem mu ten 200kg pytel melafyru pomáhal tahat... A přece jsem se mu nemohl v kvalitě rostlin rovnat. TAKŽE SOUHLAS, CO S RADAMI ?...Je třeba MÍT CIT PRO POTŘEBY ROSTLIN.

 

Mudr. Milo Šimko:

Pár fotiek periho kulturistov:

 

 

Martin Kubík:

Na ty fotky odpovím no a co má být ? :-)

To jsou ještě poměrně mladé rostliny a vybrané ty druhy, které tvoří kopec trnů.

Tak jo, nemá to chybu, dost řečí, jak jsem vstal tak jsem vyfotil ty svoje.

Podotýkám, že u mne jde o rostliny 15cm v průměru a více.

Navíc jsou celý rok ve volné kultuře a letos do nich slunce pálilo a teď asi 4x nalilo, TAK JE TO NAPITÉ, žádná skleníková kultura a je to pěkně zmordované. Nebo ne ?


Chce to teplo a dobrý substrát jak jsem psal.

Podmínky pěstování se musí přizpůsobit lokalitě.


Plánuji zavést do nabídky substrát na míru pro GYM a FRC. Jako výrobu na zakázku.


Tak co říkáte na ty moje ?

 

Mudr. Milo Šimko:

... Super, nemý úžas...krásne rastliny
 

 

Martin Kubík:

No vidíte a mně zrovna ty moje kytky připadají mizerně napěstované : -D

Zvláště po tom příšerném létu, mám jistě pravdu.

Tím jsem Vám chtěl ukázat, že sousedovic rostliny vnímáme vždy jinak :-)

Ale já to pospravuji ještě, pak už by to mohlo být lepší...

Děkuji za podnětné téma a teď už zbývá nafotit jen ty Vaše kaktusy...

 


Mudr. Milo Šimko:

Zdravím Vás,
keď tak nad tým rozmýšľam, stále viac si uvedomujem niekoľko skutočností:

  • s pestovaním skutočne trnitých druhov nemám veľa skúseností. Vždy som vysieval a priťahovali ma miniatúrky mexika a južnej ameriky, nikdy som nevysieval tŕnité druhy, to som si až teraz uvedomil !!

  • Zbierku som si oživoval nákupom trnitých kaktusov cez rôzne ponuky a eshopy. Samozrejme , že vám nikto nepošle majsterštik z výsevu, ale pravdepodobne sa dočkáte tých najmenej fotogenických kúskov, pretože tie lepšie už prebrali osobné návštevy.

  • Takto som o tom nikdy neuvažoval, pretože ani na úvahy niekedy niet času..v každom prípade ( a to ma veľmi mrzí) niet čas na výlety po zaujímavých zbierkach a skúsených kaktusároch...

  • nemám dobrú hlinu a ani dobrý piesok a o 20 ročnom komposte ani nevravím..

  • neviem účinne bojovať s fusariozou na koreňoch a celkove je stav koreňov v mojich substrátoch biedny. Zlé korene = nepekná rastlina...

  • mám nereálnu predstavu a potrebu vlastniť stovky dokonalých rastlín. Na fórach vidíme množstvo sebavedomých kaktusárov, ktorých zbierky stoja za prd, ale sú max. spokojní a chvália sa...


Takže to bude asi v kocke príčina mojej nespokojnosti.
Asi sa budem musieť viac sústrediť na pozitíva a tie tŕne sa časom dotiahnú.
V kultivátore mám výsevy trnitých gymien a v chladničke kvantá semien od Gapona - kam to dám, netuším. Keby som sa teraz rozhodol postaviť skleník 10x5 m, tak je už plný.

Chcelo by to trochu cestovať za hlinou, pieskom..., nedá sa.

V prílohe je pár fotiek, ktoré mám v práci k dispozícii, doma v PC sú ich tisíce.. niet čas to ani usporiadať a upraviť.
Majte sa pekne, nech je zima krátka (teplá byť nemusí, lebo nám všetko zožerú chrobáky..)

Milo Šimko

 


 

Martin Kubík:

Tisíc hrmených do Vašej kaktusárskej pečene ! :-D

Bohovsky krásné rostliny !

Už se to jinak nedá napsat :-)


V čem je problém? Vždyť to máte dokonalé, navíc jsou to druhy, které mi se nikdy nepodařilo pěstovat pro extrémní počasí tady, proto jsme se zaměřil na ty silnotrné kulturisty, jak pravíte.Nic jiného mi tu totiž nevydrží.

Já jsem se jen ubíral prostě cestou tvrdosti a divokosti, co se týče výběru druhů.

A tá druhá cesta je zrovna asi ta Vaše - něžnost a jemnost.

Ale je možno to zkusit i s těmi kulturisty...


 

Mudr. Milo Šimko:

....No tak vďaka Martine

Vždy som chcel pestovať kaktusy, ktoré vyzerajú prírodne a teda aj prirodzene.
Mať plný skleník uhoriek, tak to radšej naozaj tú zeleninu..
Mám jasnú predstavu, ako majú kaktusy vyzerať a je silne ovplyvnená množstvom fotiek z lokalít, dnes široko dostupných na nete.
Keďže je to predstava mnohokrát nereálna, som odsúdený na večnú nespokojnosť.
Ale taký domček so záhradkou na Kanároch by tento problém riešil...

Možno sa mi raz podarí dopestovať aj trnité kaktusy, ktoré sa aspoň priblížia tomuto ideálu krásy.
Myslím, že bude treba popracovať trochu na substráte, predsa len si myslím, že tie tŕne z ničoho nevyrastú.
Aj keď na lokalitách žije aj niečo, čomu sa hovorí stone eaters, u nás to zrejme nefunguje.

Tak všetko dobré do Chrudimy, naposledy som tam bol v r. 2006, pekný zážitok.
Raz sa možno pošťastí a pokecáme aj osobne.



Všetko dobré, Milo.

 

cactusmineral dnes:

K tomu dál ani není co dodat. Každý pěstitel si musí přizpůsobit pěstování svým místním podmínkám. Já jsem měl a stále mám na takové miniaturky vždy zálusk, ale postupem času mi tu zůstala jen MML lenta mezi těmi hrubotrnými kulturisty, jinak jsem všechny něžné krásky odrovnal. O to víc obdivuji ty pěstitele co to umí takhle vypiplat, myslím že "namakané" gymna i lobivie vydrží toho na balkoně mnohem víc, kdežto miniaturce stačí málo a hned je po ní. To už se také dostáváme k tomu, že VHODNÝ VÝBĚR DRUHŮ PRO DANÉ PODMÍNKY je také předpokladem úspěchu. Já už vím na co stačím, u mne se těmhle malým rostlinám nedaří, přičemž tzv. tvrdé pěstování není žádná Mekka kaktusářství, celá řada rostlin je totiž nesnese. A ty co to snesou - jsou ty co mně tu zbyly... a z nichž tvořím sbírku.


Mudr. Milo Šimko:

PS: len aby sa Peri neurazil, že sa bavíme o ňom, bez neho...

 

cactusmineral dnes:

Peri se k tomu může svobodně vyjádřit, když mně napíše do mejlu. Také se může naštvat a nadat nám, v tom případě nahradím toto jméno písmeny XY...pokud si nepřeje, aby se o něm debatovalo jako o "tom třetím". Kaktusy má parádní, zjevně v tom hraje roli živný kyselý substrát s dostatkem minerálních látek a vyrovnané podmínky pěstování bez zbytečných stresů. Milo má miniaturky rovněž na medaili, a já - mám teda co zlepšovat. Kaktusáři by měli debatovat o zkušenostech, jen tak se posuneme dál.

 

Ale pohled Milův je, si myslím, přirozená věc. Vždy se nám líbí to co sami nemáme.

A sousedovic koza se nám zdá vždy hezčí i kdyby ta naše byla sebedokonalejší.

 
Peri osobně:

Dobrý den pane Kubíku,
zdraví Vás Peri. Tento dopis píšu jako reakci na korespondenci mezi Vámi a Mudr. Šimkem. Hned dopředu bych chtěl říci, že korespondence mezi Vámi a panem Šimkem mě nijak nepohoršuje, naopak, jsem rád, že fotky mých rostlin se dostaly na Váš web.Veselý obličej s otevřenými ústy Ale teď vážně. Vlastně Váš web byl první, kam jsem začal občas přispívat.
Na pana Šimka se pamatuji a i na naši debatu. Snažil jsem se mu opravdu poctivě říci, jak to dělám já, ale myslím si, a i z Vaší debaty to vyplývá, že mi tak úplně nevěří. Ano, jsem zemědělec-agronom, ale pro kaktusy nepoužívám naprosto nic výjimečného.
Máte pravdu v tom, že rostliny, které jsem prezentoval, jsou mladší a všichni víme, že např. ferokaktusy s věkem otrnění ztrácejí. Nicméně - pokud jezdím po sbírkách, jsem velice často svědkem toho, že kaktusáři se spíše pídí po přírůstcích. Moje rostliny často přirostou za jednu sezonu o jednu areolu, ale jsem docela spokojený. Za prvé, nenutí mě to k rozšiřování pěstebního prostoru, za druhé, rostliny pak většinou k něčemu vypadají. Nemohu si pomoci, ale vzhled rostlin nejde u nás moc dohromady s rychlostí růstu.To si musí člověk vybrat.
 
Dále jste velice dobře vystihl, že přítel Šimko má krásné rostliny, ale spíše ty miniatury. Takže ten problém je asi skutečně ve výběru. Osobně jsem vždy preferoval také divoce trnité rostliny, aby se bylo na co dívat.
 
A ještě jeden postřeh - já si také myslím, spíše jsem o tom přesvědčen, že úplně volná kultura není u nás to pravé ořechové. Prostě určitou ochranu ty kaktusy potřebují. Mnoho lidí by s tím nesouhlasilo, ale mám to vypozorované. Naše klima se od amerického liší, a to nemůže popřít nikdo.
 
Myslím, že s panem Šimkem znovu navážu debatu a snad ho přesvědčím, že v tom nejsou žádná chemická kouzla, ale jen trpělivé pozorování, co je a co už není pro rostliny vhodné. Pokud chcete, můžete mu klidně tento dopis přeposlat, a klidně i tuto moji odpověď použít do svého webu.
 
Přeji Vám dobrý zbytek sezony, na Váš web chodím a budu chodit dále rád,
s přátelským pozdravem,
 
Peri.

 

cactusmineral dnes:

Konec korunuje dílo a to je periho příspěvek.
Souhlas, že zcela volná kultura - ať už výsadbou ven, nebo jen pěstováním rostlin pod širým nebem u nás není možná... Kaktusy ničí slunce, déšť, prudké výkyvy teplot a v neposlední řadě obrovské množství plísňových patogenů. Rostliny vytrňují zpočátku sice lépe, ale také dostávají různé fleky a spáleniny, což znamená, že potom vytrňují hůře, pokud neuhynou vůbec. Všeho s mírou v našich končinách a vyvážené pěstování. To znamená, že některé rody a druhy mohu vynést na 6 -7 měsíců ven, ale musím se o ně starat !!!


Na závěr nezbývá než uvést báseň Rabíndránatha Thákura ze sbírky Drobnosti:

 

Levý břeh jen pořád vzdychá, sotva slzy tají:

"Tam na pravém břehu, pane, tam se dobře mají!"

Pravému však břehu také vášnivě zrak plane:

"Levý břeh je na tom dobře, ten má štěstí, pane!!!"

 


 

Martin Kubík:

Děkuji Milovi i Perimu za debatu na vysoké úrovni i za fotomateriál.
Taktéž přeji vše nejlepší jejich kulturistům a krasotinkám.
Kaktusářství je o tom, co se tu teď právě odehrálo.

 

 


 

TOPlist