Choroby

 

 

Jak spravit boráky - článek na přání.

 

Zdravím Honzu a plním, co jsem slíbil - zde několik fotek jeho boráků - ať tady nejsou jenom ti mí...

Začnu netradičně zcela obráceně, jak vyprodukovat takové zbídačené kaktusy, na kterých se to jen hemží deformacemi, fleky a ránami ? Poměrně snadno:

  • nestudujte geologické poměry na nalezištích a nasaďte to do půdy co vás napadne.
  • neopomeňte horní drenáž aby to nedýchalo, také se vám bude skvěle kontrolovat stav půdy a její vlhkost...
  • rostliny zalévajte zásadně za chladu a tmavé oblohy...
  • oblohu - modré nebe nad hlavou zakažte kaktusům vůbec - ideální jsou dusné foliáky, nevětraná pařeniště či skleníky...

Obrácení toho o 180 stupňů snadno zjistíte v čem je zakopaný flekatý pes :

  • špatná půda
  • nedostatek vzduchu v květináči
  • zálivka v podmínkách, které podporují růst plísní a ne růst kaktusů
  • nedostatek vzduchu a UV záření vůbec
  • škůdci v nevhodných podmínkách se už obejví sami...

VÝSLEDEK ?  POSUĎTE ZDE :

MML pectinata s růstovým středem požraným od svilušek a nastupující suchou hnilobou - špatné pH půdy, nedostatek vzduchu...

 

SCL pygmaeus s mokvavou lézí phytophthora cactorum která přišla kambinálním kruhem po cévním svazku - rostlinu už nejde zachránit ani roubováním. Příliš teplé a vlhké prostředí. Chce to zimu pod +20C, sucho, průvan, a v našich podmínkách občas přelít Rovralem...

 

SCL polyancistrus - nástup konidií cladosporium a staganospora z nedostatku světla a vzduchu.

 

SCL glaucus - nástup konidií cladosporium a staganospora z nedostatku světla a vzduchu, pravděpodobně roubovanec.

 

AZT hintonii - klasický přížer sviluškou, nedostatek UV záření a pravidelného mlžení.

 

EFS coptonogonus - klasický přížer sviluškou s nástupem cladosporium, nedostatek UV záření a pravidelného mlžení, špatná půda.

 

LOF williamsii - "totální pajero" požer sviluškou komplet, nástup cladosporium, nedostatek UV záření a pravidelného mlžení, špatný substrát.

 

LOF williamsiii - "totální pajero s rupturou" požer sviluškou komplet, nedostatek UV záření a pravidelného mlžení, špatný substrát, abnormní zálivka, příliš mnoho dusíku v půdě.

 

Co to tedy nechce už víme, takže co to vlastně chce ? :

  • půdu na míru podle druhu rostliny a stanoviště
  • dostatek vzduchu v květináči, dolní drenáž, propustný substrát, bez horní drenáže
  • zálivka v pravý čas s větráním po zálivce !!!
  • volná kultura bez jakéhokoliv krytí kdykoliv je to možné !!! ( ano napracujete se se sundáváním při korekcí výkyvů v počasí, no a co ? !!! )
  • přemlžování rostlin náchylných na svilušku, preventivní postřik Arpalitem aj.
  • preventivní postřik Rovralem, nebo jiným protihoubovým přípravkem v našich podmínkách u rostlin ze sterilních pouští SCL, PDC, celoroční pěstování venku...
  • Slunce jako lék a vzduch jako základní pěstitelskou látku...

 

Na závěr - zde je výsledek dvouročního pokusu se stejně starými semenáči TLC hexaedrophorus Atotonilco, Durango. Tato miska byla stále ve skleníku pod PC sklem, nedejbože aby se jim nic nestalo a máte pravdu, nestalo se nic jen boráci jak z učebnice...směle mohou konkurovat těm honzovým..:

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

A tato miska byla venku pořád, zakryla se jen když trvale lilo, což je asi 10 dní z celé sezóny, jinak byla pod širým nebem, ať se děje vůle přírodní no a za tyhle semenáče by si jistě jeden nechal i ruku useknout jen aby je měl:

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Na závěr typy pěstebních zařízení a rostliny vhodné do nich:

  • Foliák - papriky, rajčata
  • Pařeniště - ředkvičky, salát, masožravky
  • Skleník - okurky, pokojovky, sukulenty, vyjímečně pár druhů kaktusů
  • Skleník či pařeniště na kozách se 100% odnímatelnou střechou - hlavně kaktusy

A to je vše, vážení.

 


 

Trochu k přípravkům.

Trochu k přípravkům: Aficidy na bázi nitromethylenů jako imidaclopridy  - Confidor 70 WG, Kohinor 70 WG, Warrant 700 WG či acetamiprid jako Mospilan 20 SP je vhodné prostřídat přípravky typu Teppeki (flonicamid) či Chess 50 WG (pymetrozin), ovšem tyto postřiky je nutno prověřit v praxi. Mospilan ničí kytky - prokázáno, nitrometyleny mají výrazný průstupový účinek a rovněž mohou způsobit rezavé spáleniny či deformace růstových středů.

Rezidua: Jasně, že výrobci by byli nejradši, kdyby takové slovo vůbec ani neexistovalo. Proto ani neexistují studie na toto téma, a schvalovací protokoly látek nejsou běžně dostupné. Proto nezbývá než svépomoc a alespoň strukturní chemický vzorec..., u organofosfátů jakým byl proslulý Metathion = Sumithion mi to v květníku č.13 vyšlo na 8 - 9 měsíců přetrvávání reziduí, přičemž tyto fragmenty tvoříce nové vazby, jsou mnohdy jedovatější jak sama původní látka. Horší to je u acetamipridu (Mospilan) tam to odhaduji na několik let. Jsou to prudké jedy, taková je realita, takže to nepodceňujte.

 

Korkovatění kaktusů - článek na přání.

Korkovatění se dnes přičítá plísním rodu Cladosporium, kde těsně pod epidermis vytvářejí rozsáhlé kolonie z množících se spor, které se organizují do vrstvovitých útvarů - koniothécií, což je až jakoby napodobenina palisádového parenchymu, houba pak zcela odolává nepříznivým podmínkám a fungicidům. Na obrázku je typický podkožní povlak způsobený touto houbou na Tephrocactus atroviridis Yauli, Peru 4000 m.n.m.  Pěstitelé notokaktusů toto také dobře znají, ale vezmeme to pěkně po pořádku:

 

1. Korkovatění z nedostatku světla Těsné postavení květináčů, málo místa ve sbírce v neposlední řadě sloupovitý nebo trsovitý vzrůst rostlin vede k tomu, že SPODNÍ PARTIE ROSTLIN JSOU VE STÍNU, což je leckdy přirozený jev, ale leckdy vina pěstitele.

Tři obrázky jdoucí po sobě ukazují novinku - atypický korek celoplošný, který postihnul gymna na zimovišti v tmavém sklepě při fatálním jaru 2013 kdy ještě v dubnu nešlo rostliny stěhovat ven. G. bayrianum, Trancas, Tucuman. Že některé rostliny šly přímo do popelnice - jako G. horstii, bueneckeri je jasné, protože takové poškození epidermálních tkání působí stejně jako spálenina - znemožňuje asimilaci i celkové dýchání rostlin. Zde by pomohlo už jen roubování na vysoké podnože, a možná ani to ne.

 

2. Korkovatění z nedostatku živin = pomalý růst Tady by notofilové měli zbystřit pozornost, protože třeba sekce Ottonis představuje krátkověké rostliny s rychlým růstem a nulovým zimováním. Notokaktusy pěstované "astrophytovým způsobem" pak nerostou dostatečně rychle, dolní partie stagnují, kořeny zasychají a naskakuje korek, leckdy až do půli těla rostliny. Co to chce? Časté přesazování do živného substrátu a udržování růstu. Odpočinkové periody notokatusů by měly být krátké a omezit se jen na dobu nejvyšších veder v červenci či srpnu, nikoliv však v prosinci ! To se netýká jen NTC i takové zelené mamilárky nejsou -li pravidelně přesazovány - stagnují a korkovatí víc než obvykle...na obrázku stagnující Mammillaria winterae KSS 007, Rayones, MX, trpící 5 let v zásaditém hubeném substrátu.

 

3. Korkovatění přirozeným stárnutím Tady se o nehodu nejedná, ale o přirozené stárnutí. Víc než 30 let stará MML magnimamma dole v odrůstové zóně korkuje a postupně dřevnatí přirozeným způsobem až se tělo změní na jeden velký kořen. Tato dlouhověká rostlina může před zánikem stvořit řadu normálně fungujích odnoží a dožít se tak metuzalémského věku několik stovek let. Jsou stanovištní populace tvořící nesmrtelné kopce odnoží, uvnitř kterých rostou ještě vlastní semenáče až není poznat co čím bylo... Ani na lokalitách není všecko zelené odshora až dolů.

 

4. Korkovatění přirozené z nedostatku světla u trsovitých rostlin Tady rovněž nejde o pěstitelskou chybu - odnož Euphorbia virosa, Epupa Falls, Angola, byla prostě jen vyjmuta z velkého trsu a fotka ukazuje stranu rostliny, která byla obrácena dovnitř trsu. Pro nedostatek světla ji začal pokrývat přirozený korek, způsobený vysýcháním a dřevnatěním. Chlorofyl ve tmě nemá přeci význam...

 

5 a. Korkovatění bakteriální a plísňové- černání rostlin  Opět to samé - těsné postavení květináčů, málo místa ve sbírce, sloupovitý nebo trsovitý vzrůst s nedostatkem vzduchu působí, že SPODNÍ PARTIE ROSTLIN JSOU VE STÍNU A V KONTAKTU SE SUBSTRÁTEM, což může vyvolat postižení dolních partií rostlin. Na obrázku je typické bakteriální černání spodku rostlin při nedostatku místa, světla a vzduchu. Korek následuje. Thelocactus conothelos ssp madowellii, Canyon Arteaga, Coah. Jednoduchým měřením expozimetrem lze snadno zjistit, že tento druh má u nás v zimě 10x až 20x nižší intenzitu světla než v domovině, není divu že při tmavém zimování a špatném umístění v průběhu roku pak nevypadá vábně.

 

5 b. Korkovatění bakteriální a plísňové- černání rostlin  Jak je vidět ani sukulenty nejsou ušetřeny. Překotný růst v živných substrátech vhodný pro notokaktusy je pro druhy rostoucí v sterilních kamenitých půdách až přímou zhoubou. Ze substrátu pak dojde k přenosu půdních patogenů plísňových i bakteriálních chorob. Množárenské kultury holandského typu, kde se rostliny ženou k největší produkci hmoty, podporují nástup bakterií, virů a plísní. Z plísňových chorob byly identifikovány Aspergillus niger, Stachybotrys chartarum , Alternaria ssp.

 

 

6. Co není korek - Sesušení z různých příčin - mumifikace.

Kaktusářům je dobře známa suchá hniloba, která je postrachem sbírek. Tuto hnilobu způsobuje především špatná sterilita prostředí a těsné nahloučení květináčů ... Ne každý uschlý kaktus má však stejnou příčinu. Hodně věcí si udělá pěstitel sám, spáleniny přímým osvitem jsou stejný problém jako u lidí - prakticky neléčitelné, a k šoku se dostavuje i nemožnost dýchání, je to tedy velmi nebezpečné jak pro člověka, tak i pro rostlinu.

Ukázkový případ kdy rostlina utrpěla kolaps teplem. TLC hastifer je trsovitá rostlina se sklonem k odnožování a zde v tomto případě šlo o štěstí, že dole byl tak masivní kořen, že umožnil rostlině remontovat z odnoží. Většinou takové případ končívají smrtí...

Je jistě zajímavé, že vzniknuvší odnože se zcela podobají semenáčkům tohoto druhu.

 

Uschnutí apikální části TLC hastifer, způsobený neznámým stresorem, méně často virem, spíše tepelným šokem, popřípadě může jít o zastavené fusariové vadnutí. Rostlina již obrazila z bazální části prýtu.

 

Uschnutí tuberkul ARC trigonus, jako reakce na stresor z nedostatku místa a tím i mála světla mezi těsně postavenými květníky. Zde už chybí jen vlhko, zima, a plíseň už si najde cestu...

 

Uschnutí tuberkul ARC retusus, jako reakce na nedostatek zálivky při teplém zimování okolo +25C...

 

Závěr - jak předejít korkovatění:

Používání kulatých květináčů namísto hranatých = více vzduchu mezi rostlinami.

Více světla pro rostliny světlo vyžadující a to pokud možno celoročně.

Růst pro rostliny krátkověké a krátké periody odpočinku, použití živných substrátů.

Volná kultura, nebo pravidelné odnímání střechy u rostlin vyžadujících spartanské podmínky, jílovité hubené substráty jako prevence proti plísníňovému a bakteriálnímu černání rostlin.

Zimní udržovací zálivka roubovanců.

Včasné přesazovaní a celková pravidelná péče o sbírku. Skleník s celoročně zabíleným sklem jistě vyprodukuje hodně zčernalých natažených thelo a ferokaktusů. 



 

 

 

Škůdci a zakročování proti nim.

Kaktusy u nás trpí daleko více škůdci a chorobami než na přírodních lokalitách. To je dáno vysokou vzdušnou vlhkostí a značnou nesterilitou prostředí. Jestli máme skleník 200m u lesa, kde zahrádkaři vyvezou ročně 5 tun shnitých jablek napadených moniliózou a antrakózami pak naše snahy o sterilní výsevy budou předem odsouzeny k záhubě. Největším svinstvem nadále zůstáva mechanizované sekání trávy, kdy tráva se rožvejká na krátké kusy a nesuší se jako seno nýbrž hnije na pozemcích... ("mulčování"). Toto ročně produkuje gigatuny spor a následkem čehož jsou nejen fleky na kaktusech, ale i rakoviny, které nás spolehlivě udolají všechny.

Nejčastějším škůdcem jsou červci rodu Eriococcus. "Pravou" kořenovku Rhizoceus falcifer (název může mylně zastupovat i jiné červce či obráceně) ani většina kaktusářů nezná. "Pravá" kořenovka cizopasí v přírodě na kořenech smrků v lesní hrabance a s kaktusy udělá krátký proces za několik dní. Na povrch rostlin nevylézá není-li k tomu nucena, rozměrově je 2 - 4x menší než známá vlnatka, kolonie mají namodralou barvu a silný moučný zápach. Kaktusy většinou odejdou na suchou hnilobu, kořeny vyžere až po krček. Vlnatky se u nás vyskytují v hojném počtu na tělech rostlin, keřů a stromů - třeba na vrbách, takže do sbírky se dostanou snadno i když byla před tím ošetřena. Je proto obtížné určit o jaký druh se jedná jestli Erioccocus williamsi, E. tilandsiae, E. echinocacti, já bych se přimlouval za název Eriococcus actellicus, Eriococcus metathoniae tohle není fór, protože přílišným používáním těchto dvou přípravků u nás byly vypěstovány celé populace zmutovaných velice odolných vlnatek, jako zářný příklad uvedu skleník Žwaka či Koreckého ( než se oba otrávili organofosfáty, stačili zásobit široké okolí kvanty odolných červců) pro mladé badatele se tady otevírá široké pole možností vlastního výzkumu...

Co s tím ? Prvním krokem jak vyhnat breberky ze sbírky, je otrávit jim život (nikoliv jedy) tak, že samy odejdou. Základem je jílovitý substrát a pekelné pěstování pod širým nebem. Kolega onehdy nasázel kaktusy do čistého jílu ve směsi s mletým melafyrem, pravda měkotky odešly do jedné během dvou let, ale takovou sbírku stačí ošetřit jen jednou za 10 let a to ještě symbolicky. Dole v jílu nevydrželo nic, navrchu zas pro UV záření. Takový způsob pěstování však nelze doporučit všem a pro všechny rostliny. Měkká gymna, mamle či feráky vyžadují živnější substrát a to je ráj a startovací báze pro škůdce. Než začneme s postřiky doporučuji se vyhnout blokátorům acetylcholinesterázy - to se vytrávíte dokonale i s celou rodinou. Je potřeba hodně si toho nastudovat, např. organofosfáty se rozkládají na ještě nebezpečnější rezidua a ta vydrží v květníku č. 13 plných 8 měsíců, proto pozor.

Čas od času se objeví trhák v podobě zázračného přípravku, kdysi dávno to byly granulované insekticidy, ale pro četná úmrtí pěstitelů byly staženy z výroby ( nyní se zase vyrábějí !) Před 10 lety byl hitem Basudin, než se přišlo na to ( autor tohoto webu ), že je třeba jej ředit absolutně přesně - zlikvidoval mnoho kaktusů u nás. Před pár roky granulovaný Confidor, kterému nebyla prodloužena licence kvůli sublimaci látek a vysoké toxicitě. Posledně zmiňovaný přípravek není tedy rovněž žádným svatouškem. Vybírejte tedy s rozvahou a odzkoušejte na malém kontrolním vzorku rostlin. Vždy třeba stříkat rotliny jen v plné vegetaci a při přechodu studené fronty. Stínění a oplachy jsou žádoucí.

 

Eriococcus actellicus ssp. Zwakii na obvyklém stanovišti.

 

Těžké poleptání Fraileí Confidorem v podkročené koncentraci

 

Spálení gymnokalcia Confidorem při nástupu rostliny do vegetace...

 

Macrosiphum euphorbiae na Iresina herbstii. Iresina se svými kultivary představuje mimořádně krásnou rostlinu do sbírek. Tam se však pro svoji šťavnatost záhy stává magnetem všeho možného, především mšic a molic. Mšice nejsou až tak neškodnými škůdci, přenášejí virózy jako tulipánovou kroutivku listů nebo různé mozaiky, monstrózy, virové blokády růstových středů aj. Zde v tomto případě je potřeba ošetřit spodní strany listů, potom horní, nakonec půdu a poté rostlinu vynést do exponovanějšího prostředí někam na verandu nebo přímo ven.


 


 

Pěstitelské chyby různého druhu

Každý kaktusář pěstuje rostliny s cílem aby vypadaly nejlépe. Nejtrnitější, nejvíc květů, největší...A právě u velkých a pomalu rostoucích rostlin si musíme zvlášť dávat pozor na přehmaty, protože každá chyba je na takovém kaktusu dlouho vidět. Než se vady dostanou do odrůstové zóny může to trvat řadu let. Spáleniny jsou chyby, které vyprodukuje i zkušený kaktusář. Stačí jedno spadlé okno, pozdní zastínění a je hotovo. Fleky na kaktusech vznikají i z jiných příčin. Poškozená gymna trpí na černě Alternaria, ale poslední šetření ukázalo, že jde o rozšířenou ( a toxickou) Stachobotrys chartarum, známou jako černá bytová plíseň. Velké teláky zas napadají různé oranžové fleky, nejčastěji okruh T. bicolor - jde převážně o Phytophora cactorum. Po vystěhování z tmavých zimovišť se snadno spálí i kaktusy, které by se jinak nikdy nespálily, třeba velká astrofyta. Stínit se musí všechno. Krátký den a pak prudký nástup slunce v jarních měsících ustojí u nás jen málokterá rostlina. Větráním lze výrazně pomoci a snížit riziko. Chemické přípravky jsou další věc. Experimenty se vyplácejí jen na rostlinách , které potom můžeme bez větší škody vyhodit.

Ferocactus latispinus PP428, velikost 6cm (2014) - stále se ještě najdou kaktusáři, kteří tuto rostlinu zasadí takřka do čisté antuky a pak ... Ono to nějak rostlo, protože podíl rašeliny jakžtakž vyrovnával pH, ale antuka nakonec začala pomalu, ale jistě vítězit. Krnění, výplach živin, zastavení růstu, fleky Alternaria, kolonie Cladosporium...už je v dobrých rukou ( snad :-)) - povíme si za rok.

 

Ferocactus macrodiscus, Mitla, Oax. o průměru 15cm poleptaný lihovým přípravkem na bezpečné hubení vlnatky v prostorách kde se pohybují lidé. Škůdcům se nestalo nic, výstavní kaktus dopadl hůře. 

 

 


 

Článek na přání aneb jak přes zimu nezhuntovat echeverie

Echeverie jsou sukulenty jako každé jiné. Jako každé jiné listové. A z toho vyplývá fakt, že listy se vypařuje voda a vypařování se zvyšuje se zvýšenou teplotou. V jarních měsících kdy echeverie mají největší růstovou periodu a dostatek světla v době kolem rovnodennosti je vše v pořádku. Co s tím ale v zimě za krátkých dnů ?

Nejdříve je nutno si uvědomit, že tady nejsme někde v mexickém Tehuacanu, a prostě máme zimy se vším všudy, i když to třeba zrovna teď ( leden 2014, +15C ) tak nevypadá. Prostě ty kytky tady trpí a je na pěstiteli aby trpěly co nejmíň. Faktem je, že i v srpnu můžeme u skleníkářů najít takové zbědačené rostliny, to když opomenou echvererky v létě zalít, vyholí se celý kmínek, protože rostlina prostě listy neudrží. V létě si snadno pomůžeme přistíněním a zalitím, nebo naopak vynesením rostlin na zahradu kde mají dostatek čerstvého vzduchu a nehrozí uvaření rostlin v uzavřených prostorách a nástup krčkovice.

V zimě je potřeba echeverie držet co nejvíc na světle, v otápěném skleníku, nebo v bytě u oken. Problém se řeší už na podzim prodlužováním vegetece občasnou zálivkou. Pokud příjde tma a špatné počasí omezíme slabou zálivku na periodu 14 dní. V zimě to samé. Zálivka se přizpůsobí zimovací teplotě, která čím je nižší a stanoviště světlejší, tím více se zpomalí odpar vody a vadnutí listů. V teplém zimování se rostlina rychle vyčerpává a kolabuje. Je to navíc umocněno krátkým dnem. Optimum je tedy co nejblíž skel (pozor na mrazy) s teplotami okolo +12 C a zálivkou jednou za měsíc. Je -li teplota vyšší třeba kolem +20C musíme zalévat co 14 dní, riskujíc že semtam něco může uhnít, ale s tím se nedá nic dělat. Nejste v tom sami.

 

Echeveria cv. Perle von Nürnberg dorůstá až 30cm šířky a tato v létě listy přesahovala 15cm květináč. Nyní stáním nasucho v koutě obýváku doznala typické zimní devastace. Náprava spočívá v přenesení rostliny k oknu, a pozvolném zalévání. Množení se provádí u starších kusů kde kmínek vyholuje a objevují se vzdušné kořeny. V té době je taky větší naděje na zakořenění jednotlivých listů. Většina echeverií v našich šířkách prostě vyholuje byť by byly sebelépe pěstovány, pak se stejně zmlazují a při té příležitosti všelijak rozmnožují.

  

 

Restaurovaná rostlina po 14 dnech - zálivkou a přenesením co nejvíce ke světlu. Listoví se narovnává, růžice začíná vyplňovat opět celý květináč. Bez vody se to prostě neobejde. Je však třeba mít napaměti, že 15. únor je stále zimní měsíc...

 


 

Plísňová onemocnění základního rázu:

 

Uhnití G. bayrianum na hnilobu od růstového středu. Trvalo dlouho, než jsem mohl takový obrázek pořídit, spíš to znají pěstitelé rostlin Cephalocereus senilis. Příčinou je extrémně špatné předjaří 2013 a z toho vyplývající dlouhé zimování ( 8 měsíců ) rostlin v tmavých a vlhkých prostorách. Tady se nedalo nic dělat, počasí je prostě počasí, rostlině už není pomoci, ( za prosinec 2012 - duben 2013 u nás svítilo slunce jen tři dny ) Takhle mohla dopadnout klidně celá sbírka. Nejhorší a nejtmavší zima za posledních 20 let...

 

Rozvoj mycelia Fusarium u Schlumbergera truncata. Jako na houbařskou výstavu. Typicky nevhodně použitá horní drenáž z křemenných valounů u druhu, který je nutno dosti zalévat a navíc ještě v zimě. Jeden by si řekl jak to bude vzdušné a opak je pravdou... Tohle se dostat do výsevů, tak zbydou jen oči pro pláč.

 

Skleníkové prostředí svědčí zchoulostivění rostlin a když se pak zalije a zároveň silně ochladí houbová onemocnění mají pré: Zde od pohledu nejde určit jestli to je Phytophthora parasitica nebo něco jiného.

 

Protože naprosto stejné závrty dovede nadělat i Staganospora curtisii, kterou rozvlékají třásněnky a s jistotou napadá bazální části cibulí u Hippeastrum hybridum, proto bez biorozboru se zde pohybuji jen v oblasti spekulací.

 

Ani volná kultura není ušetřena mykoparazitů: Cladosporium cladosporoides vytváří masivní koniothecia v epidermis až to nakonec vyústí v krátery. Příčinou bývá mechanické poranění, napíchnutí trnem, odražení areolky, či otlučení kroupami... V větších případech jako je tento, se pak přidávájí i černě Alternaria, před nimiž každý biolog stojí v pozoru, protože jde o hrozné patogeny schopné napadnout a rozežrat jakýkoliv živý i neživý materiál - kaktus i člověka, zeď i diamant...a můžou se i bez problémů šířit vesmírem...

 

 

Ve volné kultuře se k tomu druží i jev dosud málo vídaný: Otrava průmyslovými jedy a exhalacemi
Zejména pak žíravými sloučeninami síry, těžkými kovy, dioxiny, chlorem atd. Postižené místa se hojí jen obtížně a stávají se zdrojem pro sekundární infekce plísňovými patogeny.

 

Ani tohle není spálenina od slunce, ale od hutí pana Mittala. Hergot, to musí být silný tabák, že to už i moje gymno složí ! Žijete -li v oblasti, kde ještě nějaká ta příroda je - opatrujte každý klacek v lese, každé stéblo trávy na louce, věřte, že se to vyplatí !!!

 

Tohle ale už je typová světelná spálenina způsobená přímým osvitem ve skleníku, naštěstí nezávažných rozměrů.

 

A toto zase typová tepelná spálenina způsobená přehřátím ve skleníku, tady už na hranici únosnosti..

 

Světelná spálenina způsobená přímým osvitem Adenia lanceolata v. scheffleri




Tepelné přehřátí - zavadnutí listů  Dorstenia foetida

 

Požer sviluškami se fyziologicky neliší od spálenin, rostlina nemůže pro povrchové poškození pokožky vytvářet asimiláty a hyne. Zde této Frailei piltzii pomůže už jen naroubování. Neučiní -li se tak do zimy, je konec.

 

Raritní hmyz ve skleníku - černá zemní vosa, druh neurčen, pravděpodobně chráněná. Protože překusuje kořeny a hloubí chodby - označena za škůdce. Na konci chodby dva kokony. Vosa byla vyhozena i s kokony (postará se jinde) a Thelocactus bicolor var. heterochromus byl přesazen. Povšimněte si substrátu - kaktusu chutnal tak, že kořeny lezly horem dolem a hledaly další zem !!! Průměr květníku byl zvýšen z 8cm na 10, vymotávka ovšem činila 60cm, takže se muselo řezat. Užíváte taky přesné substráty pro jednotlivé druhy ???

 

Zde se musím "pochválit" s ostudou: Borzicactus madisoniorum s deformací z podvýživy, zapříčiněné vyčerpáním živin při nepřesazení ani po 6 letech...tyto kaktusy se mají přesazovat nejpozději co 2 - 3 roky.

 

Ferocactus digueti, Isla Manserato po otravě štěrkem v substrátu.

Tahle smutně vyhlížející rostlina už to má za sebou. Otravu způsobil tzv. bílý stavební štěrk, který uvolňuje hydroxidy. Všechny moje zkušenosti jsou draze zaplacené, važte si jich.

 

Nenech slunce zapadnout nad spadlým listem ! Toť heslo každé větší sukulentářské sbírky, k jejímuž standardnímu vybavení patří starší vysavač na sběr listů. Na listech jsou nejenom vajíčka případných hmyzích škůdců, ale spadlé listy se stávají zdrojem infekcí a hnilob. Pořádek je základ všeho...

Listí  Cussonia paniculata opadlé po přesušení  a spálení sluncem koncem listopadu 2009

 

Fusariové vadnutí  listů Sinngia sp. opadlých po ukončení sezony

 

Namrzlý roubovanec E.  piscidermis, který zmrznul v vytápěném bytě u okna, když venkovní teploty klesly na -32C. To co rostlinu ihned atakuje je botrytida, moniliózy, zejména pak Bipolaris cativora

 

   

 

Nedostatečná kontrola a vlhký vzduch ve spolupráci s nízkými teplotami: Kolaps 4 rostlin Pseudolithos na suchou hnilobu.

 

E. enopla  napadená novou chorobou zavlečenou z holandských pěstíren, podle všeho typ bakteriální spály. Tato nepříjemnost  začala od růstového středu a postupně strávila celou rostlinu. Jediná léčba je včasné potírání postižených míst koncentrovaným roztokem modré skalice. Při větším rozsahu není možná záchrana. Prevence je volná kultura a rozumné otužování rostlin, které dělá jako vždy zázraky.

 

Tolik obávané larvy mouchy rodu Sciara vylezly z půdní trhliny po zálivce a hledají semenáčky, které by mohly zdecimovat požerem...velikost 8mm x 0,5mm, všimněte s dobře patrné černé hlavičky vpravo.

 

Ariocarpus retusus, Las Tablas, po otravě Sumithionem, napadený Helminthosporium cactivorum a moniliózou zároveň, rozklad pletiv začal od růstového středu,... 

 

Kalanchoe dinklagei po otravě Mospilanem, který vedle Basudinu poškozuje rostliny snad nejvíc, vlastní pomoc rostlinám... 

 

Pěkně připálený semenáč G. Eytianum, KK520 Eyti, Bol. po pozdním jarním vystěhování bez zastínění... 

 

Virozní léze na Astrophytum asterias při nešetrném pěstování v uzavřených prostorách

 

Červci rodu Eriococcus na G. intermedium vlivem nedostatku vzduchu a UV záření... 

 

Vlnatka vrbová na listu který odhodila Petopentia natalensis... 

 

Puklice a třásněnky západní na Cissus tuberosus

 

Roztoč sviluška chmelová na Euphorbia aureiviridiflora ... 

 

Kolonie mšic a červců na G. accorugatum ... 

 

Gymnosporangium sabinae - rez na listu Pseudobombax ellipticum, kterou jsem si zavinil nevhodným pěstováním - prudké změny teplot a spáleniny.

 

Alternaria a Phytophora odrůstové fleky na G. accorugatum..vlastní tvořivost ve volné kultuře  

 

Stropharia rugosso-anulata vyhubila v květináči všechny Euphorbia francoisi ......vypěstovaná ve vlastním speciálním substrátu obzvlášť vhodném pro sukulenty...

 

 

Hnízdo vos zednic na G. berchtii, Chaňares, moje pravidelná péče o sbírku gymen... 

 

Chvostoskoci žeroucí oplodí na G. mostii, pečlivá příprava semen na kvalitní výsev......  

    

 

Roztržení středu na Frailea pygmaea způsobené požerem hlenek... 

 

Kolaps 3mm semenáče Frailea gloriosa po infekci Phytophora infestans způsobené požerem mouchy rodu Sciara na krčku...... moje přírodní metody pěstování...

 

Vychcípaný výsev G. carminanthum na suchou hnilobu rodu Fusarium, kterou jsem si zavlekl s půdou z bramborového pole... 

 

Neškodné hladové saranče šmejdící na ariáku...z vlastní sbírky hmyzu... 

 

Závěr: Jen klid, nadále se považuji za nejlepšího pěstitele, chcete-li být podobně úspěšní...dělejte to taky tak !

TOPlist