Botanika a souvislosti

 

 

 

Přesazování - Určeno začínajícím kaktusářům
 

Pro méně zkušené adepty kaktusářství může být přesazování problém, zvlášť když mají vzácnější druh a teď se bojí co s tím. Většinou se přesazuje v březnu, tj. na jaro aby se zachytil jarní růst. Samozřejmě jsou kaktusy, které kvetou v zimě, nebo v létě mají pauzu - sulkorebucie, pak je srpen - doba odpočinku vhodný měsíc pro tyto druhy. I malé semenáče přesazujeme v tuto dobu, do podzimu ještě zakoření.
 

Pokud je substrát dobrý, vyhneme se u přesazování poškození kořenového balu, kolega vzácné druhy přesazoval s celým čtvercovým kořenovým balem do asi o 2cm větší nádoby a zbylou mezeru jen dosypal ( i spodek nutno podsypat). Zakořenění bylo pak velice rychlé, do jednoho týdne. Každopádně jakýkoliv vytažený kaktus necháme 2 - 5 dní odležet na suchu a v teple a pak až sázíme.
 

Většinou substrát dobrý nebývá a pak je nutno jej kompletně oddrolit, samozřejmě ze suchého do suchého, před vlastním vytahováním by kaktus nejméně měsíc neměl být zalitý. Poškozené kořeny nutno vyprat a všechny zkrátit na délku okolo 5cm, pokud se nejedná o druh s řepovitým kořenem. Praní v teplé vodě je doporučitelné. Pak zkracujeme na potřebnou část, a řezné rány hned ošetříme práškovým stimulátorem. Kaktus odpočívá na pěstební nádobě v normální poloze, v suchu a teple podle velikosti řezných ran týden až měsíc. Postupujme podle starých praktiků - jak se začnou klubat čekací kořínky sázejme, je to na jistotu, zalít můžeme pomalu za týden dva, do té doby jen přemlžujeme.

Veškeré operace, dokud kaktus plně nezakoření se provádějí mimo přímé slunce.


Někdy když je situace pro rostlinu už neúnosná, si sama řekne o přesazení...(G. sutterianum)

 

Stav kořenového balu (6x6 cm) hodně vypoví o zdraví rostliny a celé historii pěstování.
Tmavší vrstva rašeliny nahoře ukazuje částečné "přesazení" - tzv. "přesazení odhrabem", které byl provedeno jako nouzovka s cílem rašelinným substrátem zlepšit vlastnosti předchozího jílu. Že to zabralo ukazuje roztržený květináč viz výše...

 


 

Tak a co s tím teď ? Kořeny jsou evidentně vpořádku (bílé tečky jsou zbytky stimulátoru), substrát taky není špatný, takže tady by stačilo jen oddrolit horních 5 mm potažených mechem a rostlinu nechat jeden den vydechnout a zasadit do 8 cm květnáče, což se také stalo.

Ještě pořádnější postup by byl opatrně kořenový bal demontovat, kořání rozplést a rostlinu nechat zacelit případné ranky na kořenech po této operaci cca týden. Pak zasadit do zcela nového substrátu. To by byl ovšem na druhou stranu byl další zbytečný stres pro rostlinu, stejně jako případné zkracování rozpletených kořenů, což nutno vždy uvážit.

V případě nemocných kořenů - plesnivých, s oranžovými fleky po hnilobě atd., by tento postup byl nutný, popřípadě i s mytím, řezáním a dezinfekcí kořenů.

 

 

Co dělat když příjdou vedra ? - Určeno pokročilým kaktusářům

To je svízel, s kterým se potýká mnoho kaktusářů a závisí na typu pěstebního zařízení.
 

Naše léta mají horší vedra než na lokalitách kaktusů v domovině, hlavně z toho důvodu, že část roku jsou krátké dny - jiný průběh fenofází, a tak odvyklé rostliny může poškodit náhlý vzrůst přímého záření. Spáleniny rostlin se přihodí i zkušeným pěstitelům. Sousedovi, když nebyl doma shodil vítr stínění a odneslo to 20 metrů čtverečních skvělé sekce matukán, kteréžto byly komplet na vyhoz.

Velký skleník s automatickým otvíráním oken a vysokou střechou, kde se může hromadit horký vzduch je na tom lépe než menší zařízení.

Volné kultury - jsou-li vedra kratšího trvání 3 -5 dní, zakryjeme bílým prostěradlem a zalejeme nitrofenolátem 0,03%, či kyselinou indolyloctovou 0,06%. Jsou-li vedra delšího trvání jako v létě 2015 s teplotami přes 40 C po dobu dvou měsíců, nezbývá než zastínit trvale - rákosové rohože, odrazové fólie, nebo menší počet rostlin přenést do stínu na severní straně, a kaktusy uvést do letního spánku.

Pařeniště, menší skleníky nutno nechat zcela odkryté a rovněž přistínit prodyšným materiálem. Na pár dní udělat rostlinám úplnou tmu také prospěje, nevyčerpávají se tolik rychle. Výsevy musí pod stoly zcela mimo dosah slunce.

Předokenní skleníky na jih: Tam je problém největší, protože stačí jedna hodina a kaktusy se uvaří.  Na otevřené střechy nespoléhejme, prudký jižní vítr je může shodit. Na to pamatujme už při stěhování a 50% plochy střechy je nutno zevnitř zabílit. Na krátká vedra zalejem teplou vodou s kondicionérem, stimulátorem, střechu zavřeme, a 50% (nátěr typu "tygr") musí být zevnitř zastíněno. Na delší vedra nezbyde než zevnitř zastínit trvale a to dokonce i neprůhlednými deskami nebo něčím podobným, v létě 2015 byl takový žár, že nic jiného než to přikrýt sololitem nepomáhalo. Rostliny se pálily i pod prostěradly a odrazová fólie za pár dní shořela, rozteklo se dokonce i linoleum...Sbírka se prostě musí "zazimovat".

Každá spálenina blokuje asimilaci a buněčné dýchání, stejně jako u člověka a rozvíjí šokový stav. Menší plochy lze sanovat tetraboritanem sodným 2% roztok, větší nijak - roztok FeSo4 sice blokuje rozvoj Alternaria sp., ale působí žíravě, celkové přehřátí stabilizují huminové a fulvové kyseliny s vyjímkou užití pro AST, ARC atd.

 

Tento borák už to má za sebou, G. riojense (ochoterenai) ssp. telaritense upálené během jedné hodiny ve volné kultuře na červnovém slunci po 10 denní tmě v závěru května 2013. Rostlina se doslova uvařila.

 

Zde cca 30% popálené plochy, rostlinu se podařilo zachránit, ale vždy to tak nedopadá...

 

...protože i menší spáleniny některé druhy mohou zcela odrovnat, jako tady toto G. leptanthum s poměrně malou spáleninou, kde však hned naskočila hnilobná léze Bipolaris cactivora. Kaktus po 12 měsících marného boje odešel v nasledující sezóně...

 

 

Transport asimilátů do meristematických pletiv - Určeno vyspělým kaktusářům
 

Regulace floémového transportu odtokem z fotosyntetyzujících pletiv do floémového pletiva se označuje jako plnění floému a závisí na translokační hotovosti a distribuci sacharozy v epidermálním epitelu a intenzitě plnění floému což je u CAM systému spojeno s bleskovou odezvou.

Podíl fytohormonů a látek podobné povahy není v procesu plně objasněn, stimulačně působí IAA, FC, BA a kinetin přes protonovou extruzi, ABA působí spíše inhibičně. Destrukce meristému z enormního nárostu turgoru u Lophophora, TBC aj. je dobře známá kaktusářům v iniciační periodě jarní fenofáze, a je způsobena těmito mechanismy. Hladina fytohormonů v FP je v té době příliš vysoká vzhledem k poměru plochy a malému objemu, měřením se zjistilo, že transpirační proud z kořenů, zpětně blokuje návrat iontů a rostliny jsou schopny akcelerovat na pouhý příjem vody přes FP - tedy jen humidací epidermis.

 

Auxinové konjugáty se nemohou exportovat do sinku, ale transponují se do fotosyntetických pletiv a vzniklou iontovou minerální disbalanci rostliny vyrovnají enormním deponováním vody do vakuol. Intenzita je determinována gradientem hydrostatického tlaku mezi FP a sinkem - místem spotřeby asimilátů, všechny metabolické cesty ještě nejsou dostatečně prozkoumány, gradient iontů K+ při možné účasti IAA a regulaci ATPázy.
 

Buněčné dělení a diferenciace sinku je podle všeho synegickým efektem interakcí, resp. rovnováhy mezi cytokininy, IAA, GA a ABA i v závislosti na vnější faktory, tepelný stres atd. Hlavní roli zde hrají tedy auxin a gibereliny. Vzájemná interakce hormonů a turgoru při toku látek floémem vyžaduje další výzkum.
 

 


 

 

Dávat rostlinám poctivá jména.
 

Poslední dobou se podnikavci s kaktusy jen množí a to přinejmenším stejným tempem jako kořenovka v zanedbaných sbírkách.

Kšeftařů - nikoliv kaktusářů - s rostlinami přibývá a protože nových druhů není toliko, je pomoc snadná - tak si je vyrobíme! Kolika takovými perlami z dílen českých diletantů jsou zahlceny botanické databáze a kolik jich ještě bude, těžko říct. Náprava je svízelná, nezbývá než doufat, že specialisté pro dané rody - a s minimem rozumu - sami časem takové paskvily jako SLC heřtusii, patriciae či TLC...ssp. kupcakii, zwakii odstraní z jmenovek, když už nezmizí z nafouknutých nabídkových katalogů. Kdo je trochu na pochybách zda nepřeháním, ať si vezme kterýkoliv katalog a podívá se jen na položky rodu Astrophytum, co z toho prodejci dokáží udělat...

 

Na obrázku níže je známá rostlina z velmi variabilního okruhu - jak už to bývá,

SLC Tiraquensis ssp. G 110A, Totora - Omerque. 

 

A, IPNI record :

Cactaceae Sulcorebutia heinzii Halda , Heřtus & Horáček

Acta Mus. Richnov., Sect. Nat. 10(2): 155 (-156; fig. 16). 2003

Distribution:

Bolivia (Western South America, Southern America)

Type Information:

Collector(s):J.J.Halda 03112012

Collection Date:2003-11-20

Type Location: Holotype PR 11909

 

B, Plant list record:

Sulcorebutia heinzii Halda, P. Hertus & Horácek is a synonym of Sulcorebutia tiraquensis (Cárdenas) F. Ritter

This name is a synonym of Sulcorebutia tiraquensis (Cárdenas) F. Ritter.

The record derives from Tropicos which reports it as a synonym (record 50324483) with original publication details: Acta Mus. Richnov. 10(2): 155 155 2003.
 

 

Pochopitelně B je správně, starší popis má prioritu. A že je špatně a že v něm jsou nesrovnalosti ? A ten váš je správně ? Inu kdo chce pro každou stanovištní odchylku nový druh, klidně mu tuto rostlinu nabídnu jako SLC heinzii. Líbí ?
 

(Kdesi ve skleníku:
"Mám 40 stanovištních položek SLC tiraquensis..."
"Hm, ale heinzii tu nemáš...60 Kč kus, kdybys chtěl..."
"SLC heinzii ? To neznám, tak beru všecky !") angel

 

 


 

Květní typy a sprašování - článek na přání
 

Protože v tom stále není jasno, a ucelený přehled nepodává žádná kaktusářská literatura došlo na následující článek. Mráz mi vždy přeběhne po zádech, jak slyším ve sbírkách u kaktusů hlášky typu:  "Mám pět samíííc a už to budu kotit..."

Pročež pánové prrr, hned se na to podíváme:

 

SAMOSPRAŠNOST = AUTOGAMIE = AUTOFERTILITA

Představuje stav kdy k opylení květu postačí přenesení vlastního pylu na bliznu téhož jediného květu. V čeledi Kaktusovitých takových rostlin moc není, notokaktusy, rebucie, z gymen monvillei nebo baldianum, denudatum. Tady nám k produkci semen postačí jedna rostlina.
AUTOGAMIE se může týkat jak rostlin MONOGAMNÍCH tak i POLYGAMNÍCH, jsou případy kdy jedna rostlina produkuje květy jednopohlavní, jiná pak oboupohlavní současně na jedné rostlině, s takovými botanickými podrobnostmi si však praktický kaktusář nemusí zatěžovat hlavu, zapamatujme si pouze, že k opylení stačí pyl z téže rostliny. Výhody jsou zřejmé, není nutný opylovač, nevýhody také - vzniká šlechtická degenerace, množí se vady, mutace, populace rostlin geneticky oslabuje atd.

GEINTOGAMIE je pak opylení pylem z jiného květu téhož rostlinného jedince, je třeba mít více květů  na jedné rostlině, o cizosprašnost se nejedná - jak mylně uvádí řada botanických slovníků, je to podmíněná samosprašnost se všemi výhodami i nevýhodami z toho vyplývajícími viz výše. U kaktusů není znám takový případ. Opět postačí jedna rostlina, květů však na ní musí kvést více současně.

KLEISTOGAMIE (krytosnubnost) je opylení pylem z vlastního květu, které proběhne už při formování poupěte, kdy je aktivní prašník přímo v kontaktu s funkční bliznou, ba dokonce vajíčka se již mohou vyvíjet jako oplodněná - samooplozování. Mezi kaktusáři je znám jako kleistogamní rod Frailea, méně už Ariocarpus. Některé kleistogamní květy, které vykvetou ( = CHASMOGAMICKÉ KVĚTY ) se pak musí normálně sprášit aby daly semena.

------------------------------------------

 

CIZOSPRAŠNOST = ALOGAMIE = AUTOSTERILITA

Představuje stav kdy k opylení květu je potřeba přenesení pylu z jednoho květu jedné rostliny na bliznu jiného květu u jiné rostliny, přičemž tato rostlina nesmí být odnoží první rostliny, ale  nezávislým semenáčem. V čeledi Kaktusovitých takových rostlin je drtivá většina a proto aby si kaktusáři pojistili, že se kvetení více rostlin sejde ve stejný čas pořizují si 3 -10 i více rostlin od jednotlivého druhu. K produkci semen je tedy potřeba dvou a více rostlin množených generativně = z výsevů.
 

Jakkoliv jednoduše cizosprašnost vypadá, v praxi je to přesně obráceně. Kaktusář si naprosto správně řekne: " Naberu pyl rostliny A a přenesu jej na bliznu rostliny B. Pak naberu pyl rostliny B a přenesu jej naoplátku na bliznu rostliny A. Obě rostliny nasadí na plod. Výsledek ? Opylení se nezdařilo... a obrázek ukazuje proč. Velice často se stává, že kaktusář v pospěchu nabere pyl z rostliny A a zároveň s ním potřísní bliznu rostliny A. Blizna se tak ZABLOKUJE, vysterilizuje...Když na ní příjde správný pyl z rostliny B není schopna tento pyl přijmout. Odblokace se provádí postřikem slabou kyselinou citrónovou nebo fosforečnou, ovšem není to spolehlivé a než to zjistíme většinou už není co opylovat.

 

To samé ukazuje i tento obrázek níže. Zde ukazuji v řezu typický květ gymnokalcia. Máme na štětci nabraný pyl z rostliny A abychom s ním mohli opylit třeba rostliny B, C, D, E...a jelikož vlastní prašníky květů těchto rostlin jsou NAD BLIZNOU dojde při zásahu nástrojem do dalšího květu k NAVALENÍ VLASTNÍHO PYLU NA KVĚT a ZABLOKOVÁNÍ BLIZNY. Na blizně cizosprašného květu jsou tak při "poctivém" opylení dva pyly - cizí správný s vlastním nesprávným pokupě a opylení se nezdaří.

" Pylím to jak divý a ty kytky neploděj a neploděj." Častá věta nad rozkvetlými kaktusy. Je třeba se však uvalit po rukách a pylit květy ze správné strany tak aby k uvedenému nedošlo. Klidně si za tím účelem můžeme okvětní lístky nůžkami na nehty odstřihnout abychom měli dobrý přístup zboku. Pozor opět na navalení pylu na bliznu vlastního květu. Tenčí a delší nástroj taky zmůže víc. Žádné smotky, štětce, stačí obyčejné špičaté párátko...

 

------------------------------------------

 

RŮZNOČNĚLEČNOST = HETEROSTYLIE

Různočnělečnost je další pojistkou cizosprašných rostlin proti sprášení vlastním pylem. U kaktusů se začíná objevovat také, G. lafaldense, riojense, mammilárie aj. Funguje to tak, že se u jednoho druhu rostliny vytváří DVA KVĚTNÍ TYPY: Květy s dlouhými čnělkami a krátkými tyčinkami (dlouhočnělečné) a květy s krátkými čnělkami a dlouhými tyčinkami (krátkočnělečné).

Často zde platí, že pylem z dlouhých tyčinek lze oplodnit pouze dlouhočnělečný květ, a pylem z krátkých tyčinek pouze krátkočnělečný květ. Názvosloví a systém je patrný z výše uvedeného obrázku. Opylení je převážně možné dvěma směry mezi danými typy.

------------------------------------------

 

ABY TOHO NEBYLO MÁLO...

PSEUDOPOLYGAMIE je extremizovaná různočnělečnost - stav kde dochází k úplnému zakrňování čnělky - blizna zmizí a k maximálnímu vývinu tyčinek s prašníky = DONOR a k tomu jako protipól máme hypertrofovanou čnělku s velkou bliznou a takřka bez prašníků = AKCEPTOR chápu jako předstupeň k úplnému rozdělení květů na samčí a samičí, protože právě u G. riojense můžeme natrefit na rostliny, kde je toto pokračování "vyšším" vývojovým typem v rozdělení na zcela samčí a zcela samičí květ. Opylení je většinou možné jedním směrem mezi danými typy.

------------------------------------------


POLYGAMIE

DIOECIE, dvoudomost = Obrázek zde zachycuje jeden z velice běžných stavů polygamie, kdy rostliny jednoho druhu mají na jednom jedinci pouze květy samčí, na druhém pouze samičí, to znají dobře sukulentáři, typický představitel je E. obesa se zjevnými znaky pohlavního dimorfismu nejen na květech, ale i na tělech.

 

MONOECIE, jednodomost: Na jednom jedinci jsou jak květy samčí tak i samičí a leckdy i na jednom internodiu pokupě, typický představitel je známá E. milli.

TRIMONOECIE: Na jednom jedinci jsou květy 1.oboupohlavné a 2.samičí a 3.samčí
např. Šťovík tupolistý (Rumex obtusifolius)

TRIECIE: V jednom druhu jsou rostliny buď 1.oboupohlavné, nebo 2.samičí nebo 3.samčí
(tato kategorie už nemusí být platná)

ANDROMONOECIE, samčí jednodomost: Na jednom jedinci jsou samčí a oboupohlavné květy, samičí chybí, např. Hadí kořen větší (Bistorta major), Kýchavice černá (Veratrum nigrum).

ANDRODIECIE, samčí dvoudomost: V jednom druhu jsou rostliny buď 1. oboupohlavné, nebo 2. samčí, a samičí chybí, např. Koniklec jarní (Pulsatilla vernalis).

GYNOMONOECIE, samičí jednodomost: Na jednom jedinci jsou samičí a oboupohlavné květy, samčí chybí, např. Sedmikráska chudobka (Bellis perennis).

GYNODIECIE, samičí dvoudomost: V jednom druhu jsou rostliny buď 1. oboupohlavné, nebo 2. samičí, a samčí chybí, např.Chrastavec rolní (Knautia arvensis).

POLYGAMODIECIE: Jsou samčí rostliny, které mají i oboupohlavné květy a samičí rostliny, které mají také i oboupohlavné květy.

 

                                                                                                                                        © Martin Kubík 2014
 

 


 

Taxonomie pro hlupáky nezná limit - 2  Aneb jak jsem spravil lofky !!!
 

Následující tabulka ukazuje, jak snadno lze udělat "pořádek" v tom onom rodu kaktusů. Lophophory považuji za jediný druh, jehož variabilita je přirozená podle obrovského rozsahu areálů, na kterých se tento kaktus vyskytuje. Ó jaké štěstí pro sběratele...popisovače...a prodejce. Tak se na to podíváme:


  areál barva pokožky barva květu   odnože velikost těla v cm počet       žeber
1 modrá bílá málo 8 8
3 modrá krémová žádné 6 4
5 modrá žlutá mnoho 12 12
7 modrá růžová mnoho 4 4
15 modrá červená mnoho 6 5
19 modrá purpur mnoho 6 12
24 modrá fialová mnoho 6 11
25 modrá růžová žádné 8 5
26 modrá purpur mnoho 10 32
30 modrá purpur mnoho 5 17
4 šedá bílá žádné 4 5
6 šedá červená málo 6 5
8 šedá krémová málo 8 13
10 šedá žlutá málo 10 13
11 šedá žlutá málo 12 12
12 šedá bílá málo 6 9
13 šedá růžová žádné 5 8
17 šedá růžová málo 4 5
18 šedá červená málo 8 15
21 šedá bílá žádné 8 17
2 zelená bílá žádné 10 19
9 zelená bílá žádné 6 5
14 zelená bílá málo 5 8
16 zelená krémová mnoho 10 24
20 zelená růžová mnoho 15 32
22 zelená krémová mnoho 10 26
23 zelená purpur mnoho 12 19
27 zelená krémová mnoho 5 8
28 zelená fialová mnoho 8 9
29 zelená purpur mnoho 4 5


O co vlastně jde ? Tabulka má šest sloupců, které představují hodnotící kritéria. Mohla by jich mít i více jako třeba vata/trnitost, velikost semen - malá/ velká, lesklost/matnost pokožky a tak dále.
Já si jako třídící kritérium vybral barvu pokožky a tak jsou výsledkem tři druhy:

LOPHOPHORA IMBECILIANA

LOPHOPHORA STULTUSENSIS

LOPHOPHORA DEBILIFORMIS

Povšimněte si, prosím, co se vlastně děje: Dostal jsem počet druhů, podle toho jaké třídicí kritérium jsem si zvolil ! Nyní ovšem jako správný klaxonom musím tento výběr ospravedlnit. Bystrému pozorovateli neujde, že šedé lofky málo odnožují, nebo že zelené spíše kvetou na bílo, nebo spíše odnožují hodně. O zbytku co se nehodí jaksi pomlčím, důležitá je víra, ostatně nějaká ty fakta tady přeci také jsou.

Čísla nalezišť ukazují zároveň blízkost areálů. Mezi 1čkou a 30kou je největší vzdálenost, je vidět že nějaké zákonitosti v tom, možná jsou, ale možná také ne = náhodný výběr - jak v tabulce tak i v přírodě !

Je jisté, že kdybych jako hodnotící kritérium zvolil jiný sloupec, třeba právě naleziště a jejich "příbuznost", dostal bych více "druhů", a zároveň bych opět mohl spekulovat nad variabilitou lofek, co se z čeho vyvíjelo, že více či méně žeber je projev směrem k dokonalosti a podobné bláboly.

To samé by se - bohužel - mohlo dít i s mikroskopickými znaky - s chemismem tkání, obsahem hordeninu, pektinů, strukturou semen - co označíme za výchozí a co za odvozené, když se rostliny šířily z více ohnisek současně ?

A tak kdo chce mít na jmenovkách názvy difussa, koehresii, fričii, grymii, lutea, pentagona, nechť tak činí a pro pořádek si může přepsat názvy podle mého zhodnocení ! :-) Já nadále beru různé názvy pouze jako sběratelské a rod Lophophora považuji za monotypický.

Ale se mi to povedlo, že ?

 


Taxonomie pro hlupáky nezná limit - 1

" Nechci zabředávat do žádných taxonomických spekulací..." slýcháme častu tuhle okřídlenou větu na sympoziích, výstavách i ve sklenících. Mi to přijde ještě jako takový prospěšný alibismus, protože kdyby dotyčný chtěl tak by jistě asi zabředl a to na pořád. Ale já chci nejenom zabřednout, ale i vybřednout, k čemuž nám slouží v neposlední řadě kritéria daná binární nomenklaturou a znalosti biologie a botaniky, ale taky  - a to především - zdravý selský rozum:

Na dvou fotkách níže uvedených máme možnost sledovat dvě zajímavé ( nikoliv krajní ) odchylky Achillea millefolium , Hornoměstská 1km JZ, vp. pod kótou 690 m.n.m., Rýmařov. Pro studium variability rostlin není tedy třeba letět hned za oceán na daleké lokality. Ano, jde o známou léčivku Řebříček obecný, kterou jsem náhodně objevil při svých toulkách v létě 2012. Na zmiňované lokalitě rostla celá řada "normálních" rostlin a pak i v celé variační šíři všemožných odchylek tvaru, barev i velikostí - bílá odchylka má úbory takřka 5ti násobně větší oproti herbárnímu typu a květenství měří v průměru 15 cm. V pravé dolní části trsu je pak sotva vidět nenápadné "mrňavé" květenství typové rostliny v běžné velikosti. První fotku ani netřeba komentovat. Lokalita je snadno dostupná a každý si tam může zajet se přesvědčit na vlastní oči jak se říká.

Teď si představte kdyby sem přijeli mexičtí nebo argentinští sběratelé lučních rostlin a byli by stejně stupidní jako někteří čeští popisovači nových druhů kaktusů, jak by to asi dopadlo ? A co takhle sem pozvat pár gymnofilů z Rakouska ? Až tedy budete jásat nad "novými druhy" kaktusů kdesi v pangejtu v Americe, vzpomeňte si na tyhle fotky...

 

Achillea millefolium  " ssp. Kupcakii "

 

Achillea millefolium  " ssp. Haldaianum "

 

Jako léčbu šokem doporučuji k shlednutí další ambulantní čtení zde.

Ještě štěstí, že autoři těchto duševních průjmů nebyli v Jeseníkách, jinak by se moravská květena dočkala několika desítek dalších nových druhů.

 


3x o KVETENÍ

Jaké druhy aby to kvetlo po celý rok ? - Určeno začínajícím kaktusářům
 

Začínající kaktusář, pokud se nespecializuje na nějaký rod a to hned nebývá, si vybírá kaktusy podle toho jak kvetou. To je v pořádku, protože to je hlavní důvod proč se kaktusy sbírají. Jak to ale udělat, aby mi to ve sbírce kvetlo po celý rok ? Nemalou roli hraje pěstitelské zařízení - prostory, které jsou k dispozici z hlediska umístění, dále je to pak jen o výběru rodů a druhů.

Jako první zahajují mamilárky ze skupiny Plumosae – plumosa, scheideana, giselae atd. A to přesně na Vánoce. Jsou malých rozměrů a klidně budou vegetovat i na parapetu v bytě. Předpokládá se teplota okolo +20C. Týden před Vánocemi je slabě zalejeme a pak již kvetou až do půli ledna i déle. Při nejhorším to doplníme nějakým kultivarem Schlumbergera cv. Na Nový rok se hned přihlásí další miniaturky z rodu Turbinicarpus. TBC, alonsoi, bonatzi, jaurenigi, mombergeri, panarottoi a jiné začínají kvést brzy a kvetou leden - únor pokud je alespoň občas osvítí slunce. Se zálivkou tady nespěcháme, jedno opatrné přemlžení za týden je až moc, rostlina si vodu nasaje povrchem těla a zejména skrze korkovité trníky. V březnu již aktivujeme notocactusy a echinofossulocactusy, ty první bez obav v bytě pozvolna mlžíme a zaléváme již od prosince, ty druhé vyžadují již předokenní skleník alespoň a pak záleží na počasí. Je -li špatné jaro – jako třeba letos kdy 4 měsíce nesvítilo slunce vůbec a celý březen bylo -10C pak je to horší a rostliny rodu EFS ven nemůžou.

V dubnu již nakvétá celá řada kaktusů, MML, RBT, SLC a jiné. Majitelé skleníků ovšem mají jiný trochu uspíšený režim. Květen je jasný a červen je měsícem gymen. Loni (2012)pro špatný červen se celé kvetení gymen posunulo na letní prázdninové měsíce. Letos (2013) to bude zřejmě podobné. Jakmile se červen zhatí deštěm nepomůže ani skleník, alespoň se musíme snažit držet teploty okolo +20C. Přes léto nakvétá většina druhů zejména mexické rody, zatímco miniatury stagnují -pokud ovšem léto příjde. Podzim zahajují v září Ariocarpusy, říjnu Ferocactusy, jako poslední kvetou Eriosyce – to již ale jsou rostliny vyžadující nějaké zkušenosti.

Rebucie jsou kaktusy, které se dají pěstovat i na jižním parapetu v bytě a dovést do je květu je snadné. Pozor ovšem musíme dávat na škůdce - svilušku shora a červce zdola, v bytové kultuře může být ošetřování většího množství rostlin problematické. V balkonové zahrádce se jim bude dařit mnohem lépe, jen je nesmíte nechat ulít průtržemi. Kvetení přitahuje jak začátečníky tak specialisty.


Rebutia graesnerii, ssp.


Rebutia senilis.

Rebuciím se bude rozhodně lépe dařit v plochých bonsai keramických kulatých miskách nebo v odvrtaných kamenech než v plastikovém květináči. Je-li horké léto, rostliny se dostanou do spánkového období.

 

"Hrůzné" zvěsti o obtížnosti množení sulcorebutií by neměly odradit začínající pěstitele od tohoto rodu, protože paleta barev metalických květů je obrovská. Sulkám se bude dařit všude kde je dostatek světla a vzduchu, v bytě vydrží uspokojivě vegetovat jen pár druhů (glomerispina, canigueralli).

 

Začněte nákupem dospělých rostlin velkých aspoň 3cm. Potom zkuste výsevy vlastních semen. Až se na tom natrénujete pak teprve objednávejte semena odjinud.

 

SLC santiaginiensis  HS 115, Cuesta de Santiago. 

 

 

Korekce fenofází k vynucení kvetení - Určeno pokročilým kaktusářům

Jak to je vlastně je s tím rodem Ferocactus ? Některé druhy kvetou již v létě jiné posouvají kvetení do pozdních podzimních měsíců . Jedním ze známých „prevítů“ je latispinus, fenofáze kvetení připadá na listopad – prosinec, u nás je to obtížné pro nedostatek světla.

Dá se to obejít jedině posunem fenofází a to jak růstového tak květního cyklu. FRC zahajují vegetaci od půle června či později. Jsou to - u nás - vysloveně letní rostliny, v této době rostou, většina druhů spolehlivě vykvétá od 15cm průměru. Přes léto je tedy pěstujeme v růstové fázi, která má být setrvalá až překotná bez zbytečných výkyvů což může garantovat jedině skleník, nebo teplé pařeniště s 70 cm založenou biofilní vrstvou. Jakmile se srpen chýlí ke konci je potřeba redukovat zálivku a vystavit rostliny trvalým teplotám nad 40C v uzavřeném prostoru. To by měl být dostatečný impuls aby většina FRC v době rovnodennosti nasadila na květ a to včetně zmiňovaných latispinusů, záleží i na lokalitě z které pocházejí, jisté diferenciace jsou a to ne malé.

Předokenní skleníky ani studená pařeniště nedávájí pro kolísání teplot a noční poklesy moc záruk na úspěch. Počasí jako vždy hraje hlavní roli, nadmořská výška situování kolekce i zeměpisné poměry rovněž. U nás jsou nejlepší poměry na Znojemsku, všechno ostatní je o hodně slabší a pak záleží na umu a vytrvalosti pěstitele. Sklízet vlastní semena latispinusů je pak skutečnou vizitkou úspěšného pěstovaní. Podobné časování fenofází k vyvolání kvetení platí i pro rod Melocactus. Růstová perioda a pak suchý – s redukovanou zálivkou, ale kontrolovaný úpal.

FRC glaucescens, Pressa de Zimapan, Hidalgo, MX. kvete spolehlivě v letních měsících bez nutnosti nějakého zásahu.

 

 

Florigeneze, iniciace - Určeno vyspělým kaktusářům
 

Květní iniciace ontogeneze je současně i zahájením generativní fenofáze. Indukce kvetení je svázáná s řadou klimatických signálů fotoperiody či sumací teplot, přičemž fotoperioda je jednou z nejrozšířenějších, u CAM rostlin hrají však úlohu i jiné faktory.

Fotoperidická indukce zahrnuje etapu recepce fotosignálu fytochromovým systémem vázaného na chlorofylová pletiva, dále pak přenos tohoto signálu snad i s účastí fosfoinozitidové kaskády s vlivem na iniciaci chemoprocesů s morfogenetickým účinkem. Dalším krokem je transport příslušných látek florigenní povahy do apikálních meristémů k evokaci morfogeneze a pak samotné sekvencování strukturálních změn apikálních meristémů na úrovni buněčného dělení a geneze příslušných pletiv.

Chemická indukce je svázaná s dostatečnou deponií jistých látek, zčásti hormonální povahy indukující kvetení závisle či nezávisle na výše uvedé fotoiniciaci.

Jako další hypotéza se uvádí redistribuce zdrojů a sinků a dostatečné zásobení apikalních meristémů vhodnými asimiláty. Je možné, že se uplatňují i signály bioelektrické povahy a celý komponent působí synergicky v závislosti na trakci exogenních faktorů endogenními.

Látky florigenní a fytohormonální povahy dosud nebyl nalezeny, klarifikace a úplná hypotéza spolehlivě ověřená experimenty neexistuje. Buněčná kompartmentace aplikovaných fytohormonů nemusí korenspodovat reálnou situaci, místa inhibičního i promočního efektu mohou být různá.

Florigenní hypotézu nelze tedy redukovat na ten či onen faktor, látku nebo atribut. Apikální meristémy zajímají dominantní postavení na stonku a to jak v axiláru tak i v mammiláru pokud je specifikován. Dělení buněk je v přímé souvislosti s metabolismem a další diferenciace je korelována periklinálním dělením pro genezi axiláru v koordinaci na miotickou aktivitu. Jak je tato diferencace časována a že u Cactaceae dokonce existuje reverzibilita (Rebutia, Gymnocalycium, Opuntia) dosud není jasné. Florigeneze je explicitně výsledek složitých procesů, které odrážejí vnější i vnitřní podmínky, např. termogeneze, a jednotný model pro jejich varibilitu nelze dát.

Typový představitel CAM rostlin, Crassula ausensis ssp. titanopsis poprvé vykvetla v kulturních podmínkách v prosinci 2012. Co bylo spouštěčem procesu o tom lze jen spekulovat. Situace je natolik složitá, že bude potřeba každý rod, ba i druh vyšetřovat samostatně. Na tomto poli jsou ještě nekonečné možnosti pro bádání a výzkumné práce.

 



Jaké druhy pěstovat ? - Určeno začínajícím kaktusářům

Tady bych chtěl vyvrátit některé mýty a mylné informace, které jsou často v literatuře dávány začínajícím pěstitelům
o snadno pěstovatelných druzích. Sběratel kaktusů většinou začíná živelně od pár odnoží opuncií, echinopsis atd., ovšem dostane se za 2-3 roky jistě do stadia, kdy již ví víc, že existují nějaké rody a některým druhům z nich by rád dal přednost.
Měl jsem třeba žáka, který začínal jako kluk s turbinikarpusy, prvních pár roků měl skvělé úspěchy a i vlastní výsevy,
ale na moje nabádání nedbal, pak přešly 2 špatné sezóny a bylo po turbákách. Prostě zkušeností ještě nebylo tolik, aby to zvládnul při extrémním počasí. Které z doporučovaných rodů tedy ne a proč ?

Notocatus: Notocactusy vyžadují dostatek místa, světlé prostory a světlé zimování a hlavně - nemají zimní odpočinek, celou řadu druhů zaléváme i v zimě, většina rostlin se zalévá do prosince a budí už v únoru,
chce to tedy jisté umění přivést rostiny do květu a nemít je odspoda do půlky těl samou rez a korek.

Gymnocalycium: pouze quehl., baldianum, většina gymen však již vyžaduje nějaké znalosti, zvláště mají -li se pěstovat ve volné kultuře.

Coryphantha: Od roku 1992 řadím všechny koryfanty mezi mimořádně obtížně pěstovatelné kaktusy a to proto,
že od té doby došlo k masivnímu nárustu GO a s tím spojeného výskytu svilušek. Koryfky tím velice trpí, proto je nezbytné pravidelný postřik sbírky 2x - 4x za sezónu, což pro začínající pěstitele jistě není vhodná cesta. To samé v menší míře platí pro rod Rebutia.

Co tedy vůbec doporučit ? - Rod Mammillaria. Je zejména vhodný pro obrovské množství rozmanitých druhů s pozvolnými přechody od snadno pěstovatelných až po skutečné speciality.



 

Poznatky o výsevech gymnokalcií - Určeno pokročilým kaktusářům 


Franz Strigl o výsevech a ztrátách gymen po prvním přepíchání píše již v roce 1988 toto:

"Došel jsem k přesvědčení, že malé rostlinky již po jednom měsíci po vyklíčení potřebují
delší období sucha....Nechávám stát...asi 1 měsíc bez zálivky.
Nyní dávám do výsevní mísky také méně semen, aby se semenáčky hned v prvním roce netísnili
...protože pikýruji teprve ve druhém roce..."


Jistě zajímavé poznatky, které bych si dovolil shrnout takto:

Prodleva: 1. Ani pan Strigl ještě tenkrát nevěděl proč to tak je - jednak to souvisí s hormonálními změnami
v hypokotylu -transport blokátorů růstu, nucení semenáčků v této fenofázi k růstu je stejné jako zalévat je v zimním odpočinku. 2. Přeruší se rozvoj plísní v substrátu.

Co se týká pikýrování, jest toto dnes považováno za takový stresor, že bych první přesazování u choulostivějších druhů prováděl skutečně až po 1- 2 letech. Za spolehlivý ukazatel bezpečného prvního přesazení považuji areoly odshora až dolů...

Pamatujme i na tyto věty před založením výsevů, napěstujeme jistě více gymen !!!




Rhizogeneze vegetativního množení - Určeno vyspělým kaktusářům  

Koncentrace endogenního auxinu, který je bazipetálně transportován z pupenů a listů
určuje polaritu regenerace adventivních ("čekacích") kořenů na bázi stonkových a listových řízků.
Místo iniciace souvisí s topofýzou což je dáno rozdílem vyzrálosti pletiv podél osy prýtu.
Kořenové iniciály vznikající z primárních pletiv mají největší zakořeňovací potenciál v apikální části prýtu,
u koř. řízků na apikálním pólu, neboť obsah auxinu obecně stoupá od báze k apexu a obsah giberelinu právě obráceně.

Proto řízky z apikální části stonku daleko lépe zakořeňují. Nemalý vliv hraje období endogenní dormance
s vysokou hladinou inhibitorů a nízkou aktivitou giberelinů a cytokininů i návaznosti na jednotlivé fenofáze např. obsah florigenů působí antagonisticky, tím se vysvětluje nízká schopnost rhizogeneze u terminálních prýtů odebraných v době kvetení.

Vlastní tvorba adventivních kořenů má 4 fáze: První je indukce meristematického místa, poté
navazuje počátek buněčného dělení, pak tvorba kořenového meristému a v závěru dlouživý růst
spojený s tvorbou cévních svazků. Každá fáze je svázaná s aktivitou i stagnací určitých fytohormonů.
Základním promotorem je auxin, cytokinin se uplatňuje na počátku diferenciace kořenových primordií.
Giberelin se projevuje inhibičně - antigiberelin kupř. paclobutrazol, nebo antistresové zacházení z řízky
(UV záření, geotropismus- řízky nenechte nikdy ležet) může inhibici snížit. Vliv etylenu je pro množství faktorů nejednoznačný. Rhizogenezi významně napomůže doba odběru řízků i místo, věk matečné rostliny (stářím schopnost rhizogeneze klesá). Následná bezstresová kultivace řízků není též bez významu.

Gymnocalycium uruguayense SCH103 - podzemní odnož. Zde si nemohu pomoci, ale tento druh má nějaké spojnice s Notocactus ottonis díky stejnému způsobu pěstování a hlavně díky tvorbě podzemních odnoží. Převrácená odnož ukazuje jak si terminál i pod zemí neomylně razil cestu za světlem - geotropismus. Odnož byla zasazena správně a za rok se proměnila v normální rostlinu.

 

 


 

Jak spravit kaktus - Určeno začínajícím kaktusářům

Kaktus - většinou koupený zasazený ihned přesadíme. (Pokud to není ukradená odnož ...) Dělá se to za stavu vyschlého substrátu.
Rostlinu vyklepneme ven, a substrát vyhodíme, přitom si všímáme nejsou-li v něm nebo na kořenech škůdci.
Většinou jsou. Kořeny se zkrátí nůžkami na délku, tak aby se vešly do připraveného květináče 2cm nad dno.
Potom přistoupíme k mytí kořenů - kartáč, mýdlo a už to jede. Kořeny musí být čisté a zvlášť si všímáme krčku rostlin. Měkkomasé druhy v teplé mýdlové vodě
jenom vymácháme...
Příliš trnité rostliny obalíme límcem z novin, líp se drží. Vyprané rostliny musí zaschnout několik hodin
na prudkém slunci. Potom je postavíme do prázdného kořenáče, polohu vymezíme zmačkaným papírem.
Rostliny takto min. týden zasýchají, tato prodleva je nezbytná. Při dřívějším zasazení bychom riskovali
zapaření a uhnití kaktusu v krčku. Fleky, rány na kořenech ošetříme stimulátorem, nebo protiplísňovým přípravkem.
Hnilobné tkáně se musí odškrabat či vyříznout. Každá řezná plocha schne 2dny X 1mm průměru této plochy.
Při vlastním sázení vložíme do květináče dolní drenáž, potom kaktus tak, aby vůbec nevyčuhoval z kořenáče, u sloupovitých aby dolní konec byl zhruba v půli květináče. Přisypeme půdu, sklepneme a kaktus povytáhneme nad úroveň květináče tím se srovnají kořeny, sloupovitý druh tak - aby se pozvednul o 2 -3 cm. Vyvrací li se fixujeme polohu přitlačením velkých křemenáčů k bázi kaktusu, nebo ho vyvážeme k opoře. Tento proces dosyspávání půdy, sklepávání a povytahování můžeme několikrát opakovat. V finální fázi má být krček cca 1cm pod úrovní substrátu, a substrát cca 5mm pod úrovní horní hrany kořenáče. Nasázené rostliny se umisťují ve stínu a v teple. Pozvolná zálivka se nasazuje za 14 -30 dní podle velikosti rostlin. Mlžení blokuje přílišné seschnutí a podpoří vývin kořenů.


Kaktusářská tabu - Určeno pokročilým kaktusářům

Hromadné zakořeňování

Zmiňuji proto, že se o něm nikde nepíše. Týká se to přesazených semenáčků i dospělých rostlin. Je diskutabilní zda klíčencům při prvním pikýrování zkracovat kořeny (centrální kořen, většinou tam ani jiný není). Osobně to považuji za takový stresor a riziko infekce, že je lépe nezkracovat, i když přesazování je pak pracné. Problém společně nasázených rostlin při první zálivce spočívá v srovnání první a poslední rostliny - nejsilnější a nejslabší při tvorbě čekacích kořenů. Časový horizont prodlevy je aproximací a neměl by u semenáčů přesáhnout 3 týdny.
Záleží na teplotách, složení půdy a celkové kondici jednotlivých rostlin. Na slabší kusy se vyplatí použít stimulátor. Rizikové jedince do mísy vůbec nedáváme. Zaostává -li či zkolabuje některá rostlina, nezbude než ji nahradit - když není čím, tak pěkným kamenem, a postižené místo vybrat a doplnit novým substátem. Mám zjištěno, že rostliny jednoho druhu nasázené po 3 a více kusech v jedné nádobě jsou 4x lepší a vitálnější než rostliny pěstované soliterně. Obtíže začnou při rozměrech okolo 13 cm. Společné pěstování má výhody i nevýhody. Zvedat mísu s 4 teláky o prům. 20cm není nic příjemného. Také šíření škůdců a hnilob může být daleko razantnější.


Přesazování v zimě

Kaktusy zásadně přesazujeme v období klidu. V Cactaceae není tolik skrytých problémů jako u rozmanitých čeledí sukulentů, kde situace není vůbec dobře zmapována, kupř. jistý druh stefanie má vegetační období 15 -30duben
a potom měsíc a půl na podzim. Jakýkoliv zásah do růstového cyklu pak většinou končí nezdarem. Co nesnesou sukulenty špatně tolerují i některé kaktusy. Když to vezmeme po pořádku jako první můžeme přesazovat tzv. vánoční (plumosa group) mamilárky, už v létě, které se dostávají do vegetace v listopadu a prosinci. NTC, TBC, EFS rovněž startují do vegetace velice brzo, přesazovací práce mají být ukončeny 15 ledna. Většina rostlin zahajuje (u nás) vegetaci v dubnu, jest však výhodné rovněž přesadit je v zimě. Kaktusy si totiž v nové půdě odpočnou daleko lépe než ve staré a snáze vytvoří svazky čekacích kořenů. Je zcela špatné nechat rostliny zakořenit na sucho a pak při manipulaci tyto adventivní kořínky polámat. Tomu předejdeme přesazováním v zimě za nízkých teplot, i substráty se daleko lépe zpracovávájí za mrazivého počasí, chce to jen cvik. Sterilizace zahradní zeminy mrazem se provádí rozprostřením půdy na fólii v tenké vrstvě volně na vzduchu ale pod přístřeškem, aby do materiálu nenasněžilo. Příliš suchý substrát přestříkneme kropičkou a necháme 7 -14 dní vymrzat. Při přípravě a před sázením už však substrát musí mít pokojovou teplotu. Neměl by se taky změnit v bláto, stane-li se tak -
pomůžeme si rychle vysušením jeho části na prach a opětovným vmícháním do mokrého celku. Po zasazení rostlin tyto musíme umístit v pokojové teplotě tak dlouho až subsrát zcela vyschne. Do úplného prachu se dá sice sázet, ovšem ne už bez použití respirátoru...Po 7 -10 dnech sušení nasázených rostlin se tyto uklidí do zimovacích prostor kde je okolo +10C ne více. Zimní přesazování není nutností, třeba rody FRC, AST, ARC stačí bohatě přesadit v dubnu, ale o to více se pak musí dávat pozor na květnové slunce...Už i proto propaguji zimní přesazování, a taky - že ta zima rychleji uteče....

Turgorový tlak po zálivce

Celá řada kaktusářů se mně ptá kdy zalévat s tím, že v literatuře se uvádí, že jednotný návod nelze dát.
No to je pravda, ale jistý společný ukazatel tu přeci jen je a tím stav rostliny. Bylo by chybou zhlédnout se v tom a zalévat kaktusy až jak se scvrknou "pod obraz". Rostlina v aktivním růstu by měla dostávat vodu pravidelně úměrně své velikosti a dalším okolnostem ( počasí). Je-li pěkný červen, gymno o průměru 15 cm se může každý týden zalít litrem vody..., v prosinci aktivní 5 cm MML plumose stačí 10 ml jednou za 14 dní ... Nicméně buněčné napětí jako ukazatel nutnosti zálivky v podobě změn záhybů epidermis je spolehlivým faktorem co se výsevů týče. Kaktusy jsou přeci jen periodické rostliny, umožněme jim jejich adaptace využívat.

Kdy zalít a jak dlouho je nutné udržet vlhkost osvětlí obrázky (T. schwarzii, Fortin Agrario):

 

4.12. Bylo provedeno zalití  4,  5,  6, a 7.12.! Všimněte si 3 záhybů v bazální části, předtím měsíc prodleva.

8.12. Ještě stále mokrý substrát ! - Teprve nyní se semenáček začíná rovnat. Konstrikční rýhy na hypokotylu stále patrné. (označeno šipkami ).

9.12. Substrát vysychá, maximální dilatace, epidermis zcela vypnutá. Lofofora už by pukla..., proto každý druh chce jiný přístup, u LOF držím vlhkost max. 24 hod., to zcela postačí.

 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Situace u sukulenů je trochu odlišná. Změny nejsou tolik patrné, Rostlina starší list raději odhodí než aktivuje (EUPH leuconeura, Mad.):

 

Na roztržení tohoto květináče je zapotřebí tlaku desítek atmosfér (G. carminanthum, Sra. Ambato)


 

Tvorba hlíz u kaktusů a sukulentů - Určeno vyspělým kaktusářům

Etiologie tuberizace je dodnes nejasná, i přes explicitní synergii několika fytohormonálních látek, inhibitorů i promotorů. Jako jednu z látek mající podstatný vliv na genezi hlíz indikujeme kyselinu jasmonovou, což je chemicky 3-oxo-2-(2´-cis-pentenyl)cyklopentan -1-octová kyselina Tato kyselina a její deriváty ve 4 známých stereoizomerech se snadno izomerizuje anebo zabudovává do různých konjugátů s glukózou a aminokyselinami. Působí vyzrávání a stárnutí různých segmentů rostlin, spolu s dalším derivátem: 
[3-oxo-2-(5´-hydroxy-2´-cis-pentenyl)cyklopentan -1-octovou] kyselinou, oz. jako kyselina tuberonová,
spouštěč tvorby hlíz , bytnění radixů či prýtů, rhizogeneze, stabilizace ovíjivých úponů atp. Dalšími tuberizačními látkami je skupina polyaminů na trase putrescin - spermidin (pokles - vzestup) s výrazně stimulačním účinkem somatické embryogeneze a účinkem protistresovým. Pozitivně působí i kumarin či daminozid, velikost listové plochy rovněž není zanedbatelná. Vnější vlivy se uplatňují jako nízké teploty, fotoperiody, fenofáze i druhová specifika. Funkce hlíz, kaudexů není jen deponie živin a roztoků jak se laická veřejnost domnívá, ale především konkurenční evoluční řešení v podobě výhody prudkého startu do vegetace.

 

Zdravý kaktus jsou především zdravé kořeny. V souvislosti s bytněním kořenů některých druhů gymen lze hovořit o kaudexních druzích.  Velké hlízy tvoří kupř. card. i capillaense.  Zde G. kieslingii ssp. castaneum VS50

 


 

Za jak dlouho zmrzne kaktus ?

To je vzhledem k době vystěhovávání rostlin na letní stanoviště velice aktuální otázka. Kaktusáři laicky dělí kaktusy na "zimovzdorné" -schopné přežít celou naši zimu venku - čemuž neodpovídá ani jeden druh ( je nutno stavět drenážované rabata s nadkrytím proti oblevám ), a dále na "mrazuvzdorné", které sice snesou semtam nějaký pokles teplot pod nulu, avšak nikoliv trvalý. A právě to "semtam" je základní kámen úrazu. Naše rostliny pocházejí z rozmanitých oblastí. První co můžeme ihned vyloučit jako mrazuodolné, jsou kaktusy z tropických stanovišť,  zástupci rodů Melocactus, Discocactus, různé tropické stromové epyfitní kaktusy. Tam jsou nebezpečné i poklesy teplot k nule. Pravda znal jsem sbírku velkých melokaktusů, která bez úhony přežila i -6C mrazu, ale nikomu to nedoporučuji zkoušet, protože jsem jinde viděl umrznutí těch samých rostlin při nadnulových teplotách a silném větru. Ostatní druhy reagují tak nějak různě, je třeba mít to ozkoušené, obecná pravidla jsou známá, ale hodně záleží na místních podmínkách.

Čím méně má kaktus auxinů a vody v tkáních tím méně je náchylný na pokles teplot pod nulu.  Blokátory růstu jako cytokininy ve spolupráci s vitamíny a cukry  mají při vyzrávání kaktusů na podzim nemalý význam. A přece si myslím, že právě na podzim je sbírka běžných kaktusů daleko více náchylná na zmrznutí než na jaře. To je dáno mírou sesušení, která na jaře po 4 -6 měsících stagnace musí být zákonitě větší, než po podzimním vyzrávání, kdy úbytek vody v tkáních není ještě tak velký. Je proto podzim daleko záludnější i když se to na první pohled nezdá, protože celá řada rostlin pokračuje v růstu i když třeba od konce srpna již nezaléváme, (což dělá málokdo). Vystěhovávejte proto včas, rostliny vynesené ven v březnu, mají daleko větší šanci se aklimatizovat a přežít nějaké pozdější výkvy teplot. O tom se mohl přesvědčit kolega, který pravidelně stěhuje 20 dubna a po hrozné květnové kalamitě kdy jeden den bylo -11 C prakticky přišel o všechny kaktusy včetně těch "mrazuvzdorných".

Na snímku kousek z hromady ledů, které se mi prolomenou střechou navalily dovnitř skleníku, únor 2010

 


 

Jen tak o gymnech:

Na tomto G. ragonesei je zachycena zajímavá změna odnože v poupě. Všechny rostliny okruhu damsii mají schopnost poupata "zakonzervovat" a změnit v odnože. To zejména v případě nepříznivého chladného počasí v kombinaci s suchem ! A následně tyto odnože (za specifických podmínek) i po roce opět přeměnit v květy !!! Je snad "ragones" blíže k této skupině rostlin (damsii / mihanovichii) ? Podle pohlavních orgánů jednoznačně patří do okruhu quehlianum/stellatum, ale co je v přírodě jednoznačné ? Rok 2009

 

Tatáž rostlina o rok později s opět reverzní změnou vyvolanou masivním transportem florigenů do odnože. Kam se poděly auxiny, těžko říct. Rok 2010

 


 

Kdo koho bodnul ?

V roce 2008 jsem měl značné problémy s vosami, které si udělaly 2 metrové hnízdo pod parapetem skleníku. Hrozný zápas trval týden, nepřítel byl ve velké početní převaze, já zas vybaven chemií a cementem, kterým sem vyléval díry...Že se to obešlo bez jediného žihadla byl zázrak. Letos jsem měl opět potíže s hmyzem, v dutinách konstrukce se usadila včela -samotářka, nevím o jaký druh se jedná  - jestli je to kříženec africké včely s včelou medonosnou nebo lesní, ale agresivní tak, že veškerý pobyt ani u skleníku nebyl možný. ( Při sebemenším pokusu o přiblížení odlétla pro posily do nedalekého lesa, takže to nebyl žádný špás ). Po složitém pozorování jsem zjistil kde má hnízdo - to sem zlikvidoval a včelu se mi podařilo ve spolupráci s mými zelenými bratry naplašit tak, že se nabodla G. boszingianum. Rozměrově je tato včela větší a tmavší než "normální včela. Po pozorování bodavého hmyzu, zejména vos, mohu prohlásit, že jejich inteligence je mnohem vyšší než kupř. u psa. Jedná se o biologicky důležité tvory v přírodě, avšak soužití s člověkem je problematické...

 


 

Změna barvy květů u ariokarpusů

 

Na tomto snímku je první den kvetoucí Ariocarpus retusus, Las Tablas s čistě bílou barvou květů


 

Za cca týden je vidět zřetelnou změnu v barvivech květů ( vyzrávají snad tak jako listy na podzim ? ). Možná že jde o důsledek chemických procesů, které signalizují zralost květu pro opylení, nevím...

 

Tady je Ariocarpus retusus, sev. od Matehuala s různě starými poupaty v různých fázích"barevného vývoje" od nejmladších krémových,  přes čistě bílé až po růžovějící...A to jsou ještě rostliny, které mění  barvu květů mnohem více. Jasný důkaz toho, jak je vratké stavět popis druhu, variety na základě barvy květu... 

 

 



 

Z dopisů o TAXONOMII, HYBRIDIZACI a jiných žhavých tématech.


Uvádím zde zajímavé názory a debaty, které považuji za plodné.

HYBRIDIZACE - DOPIS z r. 2003

modře jsou označeny MK otázky, černě odpovědi odborníků,  zeleně pak dnešní vsuvky.

 

Hybridizace:
Čehokoliv platí i pro kaktusy, je to křížení různých druhů nebo odrůd, tedy pohlavní spojení
dvou jedinců s rozdílným souborem genů uložených v zárodku těchto organismů.
Produktem je hybrid, v zoologii nazývaný bastard, česky kříženec nebo míšenec.
Př: Mám-li výsev z plodů jedné předpokládejme nehybridní rostliny, všechny semenáčky mají v sobě po rodičích
zděděnou stejnou dědičnou informaci a proto budu -li je dále rozmnožovat nejde o hybridizaci.

Užíváním chem. přípravků typu VUXAL, SVITON aj. stimulátorů fytohormonů a adaptogenů
vzrůstá počet chromozomů:

Bohužel to takhle nefunguje. Hnojivo nebo jiné chem. přípravky pro rostliny je jako pro nás ovar s křenem a pivo.
I když přiberu půl metráku a změním vizáž, moje chromozomy zůstanou na stejném počtu.
Když na louku dopadne kravský exkrement, po čase v tom místě všechny rostliny vypadají "jinak",
ale nevznikl ani jeden hybrid a u žádné zasažené trávy nedošlo ke vzrůstu počtu chromozomů.

DNEŠNÍ MK VSUVKA: Zde těžce nesouhlasím.
Pokusné studie autorů, kteří se přijeli na Ostravsko nadýchat hnojiva, kterým nás tu truje pan Mittal, prokázaly změny v DNA již po 3 týdnech pobytu. Nakolik jsou tyto změny reverzibilní je těžko říct, pravda hybrid nevznikne, nicméně zde těžko nalézt člověka, který by neměl alergii či rakovinu...
A bujení novotvarů je mutací, změnou genové informace části buněk, to se nedá nijak popřít.
Biologie nás učí, že mutaci nelze považovat za nový druh...nicméně z časového hlediska Evoluce...
Zde jsem po několika otravách sbírky zcela přesvědčen, že dřív či později popíšu nový druh gymna
jako G. mittalianum, pokud se sám nezměním na ropáka nebo se toho vůbec dožiju.
Neboť co vytváří nové druhy ? Interakce mezi nimi a především interakce s prostředím !!!


Má smysl mít na jmenovkách lokalitu ?
Naše odpověď je má a důvod snad vysvětlíme v dalších řádcích

Když polyploidie je začátkem odskoku alel.
S termínem odskok alel jsme se zatím nesetkali, ale máme dojem, že se tak před 50 lety
nazývala MUTACE v překladech Mičurinových prací, ale potvrdit to s jistotou nemůžeme...
Mutace a polyploidie je ovšem něco jiného. Přesto aspoň stručně a hodně zjednodušeně,
jak je to s genetickými změnami.

1. Hybridizace - to už jsme vysvětlili

2. Zvýšení nebo snížení polyploidie - každá buňka má genetickou informaci ve více kopiích,
s výjimkou buněk pohlavních, kde je jen jedna kopie (haploidní počet), aby se to nepletlo.
Zvířata a lidi mají ty kopie zásadně 2 ( 2n diploid ), kytky různě, ale to je druhově specifické.
Třeba tráva Srha je vlastně několik druhů (které se dají poznat i na pohled, nejen geneticky),
které mají 2n ( Srha mnohomanželná ), 6n (Srha říznačka ), 8n (Srha slovenská).
Jsou to druhy, které vznikly kdysi dávno ze společného předka, nekříží se vzájemně,
protože jim to nejde. Vyjímečně se stane, že se ploidie změní v populaci, kterou pěstujeme.
Pozor, vždycky se to děje při pohlavním rozmnožování, tedy netýká se to kytky již pěstované v kořenáči.
Je to vzácné a stalo se to třeba u jedné kytky z tisíce vysetých, nikdy hromadně.
Příčiny toho jsou nejasné, uměle se to dá udělat třeba chemií, kolchicinem, nebo fyzikou -RTG zářením,
radioizotopy. Polyploidie je podpřípad tohoto, a to, když počet kopií je hodně vysoký (nad 10 třeba).
Mimochodem bývají ti polyploidi často sterilní a množí se jen vegetativně. Příkladem přírodní
polyploidie je všem známý banánovník, zasaďte si banán a nevyklíčí, nemá semena,
musí se množit nepohlavně, vegetativně. Přitom botanické druhy tohoto rodu samozřejmě semena mají.
Jestli se budeme bavit o uměle vyvolané polyploidii tak opakuji, že může vzniknout jen v okamžiku
spojování se rodičovských informací a vzniku zárodku. Jestliže něco vznikne jeko diploid nebo n-ploid
celý život takto žije i zaniká. Nemůžu se narodit jako diploid a v pubertě si vzít genopatogen
a změnit se tak, že do penálu půjdu jako triploid. Je jedno jestli je to import kaktusu nebo veverka.
Představme si opět příklad: na louce kráva rozšlápne ocún, kolchicinem se znečistí okolní rostliny,
ale u žádné z nich polyploidie nevznikne, čili alela neodskočí.

3. Mutace - Změní se jen část té kopie, jako tisková chyba v novinách. Opět vázáno na pohlavní
rozmnožování, jinak se to neprojeví. Prakticky to bývá spíše zhoubné než pozitivní,
a i kdyby nový druh tím nevzniká.

4. Plasticita kytky - je dána tím jak sam manipuluje se svými geny. Tady je většina
( 99,999% ) těch změn, co Vám vyrážejí v kořenáčích. Sem patří i naše tloustnutí, hubnutí a pod.
K tomu potřebujete sáhnout do svých genů a poručit jim, aby některé enzymy vyráběly a jiné ne.
Totéž u kytek. Může to být i mírně dědičné ( asi jakože děti opilců opět rádi chlastají ),
ale nové druhy tím nevznikají, jako když zplešatíte - taky se nedáte přejmenovat.

A takoví jedinci byť i importy nelze označit za totožné s původními populacemi v přírodě,
kde tyto genopatogeny nepůsobí v takové míře jako v kulturách.

Dovolíme si nesouhlasit, ale přesvědčte se sami. nechet si u zvolených rostlin spočítat
chromozomy, pak na ně několik let nechte působit to co jsou podle Vás (ale jen a jen podle Vás)
genopatogeny a opět spočítat ch. Výsledek bude stejný.
Pokud nemáme pravdu, tak nám to neoznamujte a žádejte ihned o Nobelovu cenu.

Viděl jsem kupř. trsovité "formy" TLC. matudae již 2r. po výsevu, což v přírodě
přece není možné u 5000 semenáčků...

Tady s Vámi souhlasíme v přírodě to asi možné není Ale neuvedl jste jediný důkaz,
nebo alespoň teorii, že trsovitost zapříčinila hybridizace či polyploidie.

A to byl renomovaný pěstitel...
je ale možné, že renomovaný trsovitost způsobil buď cíleně nebo nevědomky.
Trsovitost lze ovlivnit a to opět chemií nebo fyzikou (to by bylo na delší povídání, ale píše se o tom
možná i v učebnicích zahradnických škol), ale nezměnil genetickou informaci, čili počet chromozomů. Vysvětlení stejné jako u ovaru.

A urazil se, když jsem mu řekl:..." Ano osivo bylo od Rayones, ale to co vyklíčilo už není..." Co vy na to jako znalci ?
My bychom se neurazili, ale položili Vám otázku. To semínko se "narodilo" u Rayones
a tam získalo od rodičů genetickou informaci, tedy zakódovaný počet chromozomů a s ním přjelo
i k renomovanému, jako živý organismus, který jak jsme si dříve vysvětlili počet chromozomů
za života změnit neumí. Tak kde došlo k hybridizaci, v letadle ? Nezbývá mu než celý život
prožít jako ten od Rayones, ale hybridní by mohlo být jeho potomstvo,
kdyby se zkřížil třeba s tím rostoucím v Huizache -
( vzhledem ke vzdálenosti výskytu rodičů lze předpokládat rozdílnost genů ) a potomstvo může být hybridní.
A konečně bychom byli u předmětu hybridizace kaktusů.

Kaktusy nejsou zásadně nic odlišného od zbytku světa, mnozí kaktusáři se domnívají,
že by kaktusy měly mít nějaké jiné a lepší přírodní zákony než třeba kedlubny.
Pravda je, že se kaktusářská taxonomie někdy zvrhává ve filatelii, která hledá rozdíly v nicotnostech, jaké by u jiných skupin rostlin vzbudily jen útrpný úsměv. Řada popisů kaktusů od
více či méně renomovaných botaniků, včetně českých, je toho příkladem a často i ten útrpný
úsměv vyvolá.

Za čelákovické kaktusáře s pozdravem Z. Červinka  a  J. Sádlo.

Čelákovice 18.11. 2003

 

DNEŠNÍ MK RESUMÉ:

 

1. Držení rostlin podle lokalit je jediným způsobem jak vytvořit botanicky hodnotnou kolekci , totéž ovšem platí o zabezpečení proti náhodnému sprášení při tvorbě semen.

 

2. Polní čísla pomáhají, ale i škodí - 10 různých popisů jedné a té samé rostliny či variet ze stejné lokality k ničemu nevede, jen k tomu, že nejen dojde k chaosu, ale i následně k selektování či zhybridizování rostlin ve sbírkách, protože každý bude sprašovat rostliny úzkostlivě podle sběrových čísel.


3. Proto zde proti tomu brojím, neboť již se děje, že jeden má gymno intertextum Pavel, xx 20km a druhý gymno bodenbenderianum Havel, xx 19km a pylí se to odděleně ačkoliv je lokalita stejná xx, chápete ? Je stejná ??? Je fakt stejná ??? !!! ???

 

4. Nové druhy - proč u mně těžká skepse ? Tak jsme měli G. amerhauseri - najednou je z toho andreae ( fma., var. nebo ssp. dle libosti ) potom G. lukasikii - najednou je z toho G. taningaense, mostii či pod., pak G nataliae - ale jenom trochu jiné berchtii, G. carolinense...atd...   O čem toto svědčí ?

 

5. O tom, že dříve se gymna sbíraly bodově a tak nebyly známy přechodové formy.

Staří botanici mohli popsat gymna AAAA, BBBB, CCCC, protože odlišnosti byly zjevné

( třeba řada Cardenasianum, Spegazzinii, Armatum )

Nyní došlo díky moderní technice k mnohem důkladnějšímu průzkumu na větších plochách a najednou se k výše známým druhům objevují rostliny se znaky AAAB, AABB, AABC, ABBC, BBBA, ABCD, CCDA... z dříve neznámých lokalit.

6. To je právě situace, na kterou "dojeli" rakouští gymnofilové při snaze o podrobné zmapování rodu. Veřejně se o tom moc nemluví. Místo, aby se vyjasnilo přibylo ( logicky ) nejasností, jak tyto přechodové rostliny popsat kam je zařadit. 

7. Místo aby jmen ubylo (což si myslím že oprávněně ) tak jich přibývá. Výsledkem tedy není "ordung" v rodu, ale přesně naopak. Veliký slučovatel i backebergovský detailista jsou jen dva různé pohledy na věc. To nemohu popřít. Ale už jen z principu Occamovy břitvy se držím s těmi slučovateli. I když nakonec má asi nejhlubší význam výrok starého mistra př. Koreckého:

" Ale vždyť vy si to ve své sbírce můžete vést jak chcete podle svého !!! "

 

Mějte se krásně a pěstujte gymna !

MK


 

PROBLEMATIKA DRUHU:


Zde budou uváděny na pravou míru některé nejasnosti stran jmen kaktusů, čtěte pozorně:


3. TAXONOMIE Je metodický nástroj k tomu jak POPSAT A SYSTEMATIZOVAT tu či onu kategorii živých nebo fosilních organismů.
Mezinárodní kódy ( Saint Louis, Tokyo ) IPNI dbase a podobné systémy NEŘEŠÍ příbuzenské vazby, nebo zda to co se popisuje je druh či subspecie, nebo zda vůbec existuje (chybný popis nelze odstranit, pouze rekombinovat, opravit ) a ani k tomuto nebyly a nejsou určeny !!!

Holé použití taxonomických nástrojů pro vyjádření příbuznosti organismů je nemožné a nepřípustné bez předcházejícího biologického výzkumu. Tak jak se to dnes děje a je pojímáno v čeledi Cactaceae není nic jiného než zneužití tohoto systému, který každý popis musí sice zaregistrovat, ale dále jen kontroluje VĚCNOU SPRÁVNOST,  NIKOLI BOTANICKOU !!!



1. BOTANIKA
Je věda zkoumající rostliny a vše související. Zde je možno řešit jednotlivé otázky stran příbuzenských vazeb, či hodnotících kritérií na přiznání statutu druhu, popisovat fyziologii, studovat a srovnávat makro-či mikroskopické znaky. Má různé vědní obory a tyto záležitosti zpravidla řeší obor:


2. BIOLOGICKÁ SYSTEMATIKA
Což je obor zaměřený na zkoumání rozmanitosti organismů a jejich vzájemného uspořádání a vztahů vyplývajících z výše uv. biologických výzkumů. K tomu jak to vyjádřit používá několik nástrojů a taxonomie je jedním z nich.




Uvedení a vysvětlení pojmů jako ze základní školy bylo nezbytné, abychom si osvětlili v jaké rovině se vůbec pohybovat, chceme -li diskutovat o problematice druhů v čeledi Kaktusovitých. Proto je zde přehozené číslování - taxonomii jsem uvedl jako první, protože celá řada laiků i polovzdělanců si zcela špatně vysvětlila tyto pojmy a také je nesprávně používá. Ano kdo by nechtěl být první v popise, že ? Není zde nic jiného než BOJ O PRIORITU a vědecký výzkum, ( logicky popisům nadřazený ) jde stranou nebo vůbec neexistuje.
Pravidla hry to umožňují a tak to, co se dnes děje, není nic jiného než OBRÁCENÍ POSTUPU
.*
Proto je číslování obrácené - správný postup je 1. 2. 3., ale dnes se hned popíše nález ( aby náhodou ne někdo jiný ) a pak to ostatní až tak nějak časem... Situace je prostě taková, a zde si dovolím být prorokem, že mnoho taxonů kaktusů, zejména těch nových projde a bude vláčeno přes neskutečné množství nomenklatorních oprav, změn a revizí, v budoucnosti i nutných.
A to vše "díky" střetům několika zájmových skupin, které kvůli vlastních ambicí zaměnili BOTANIKU s taxonomií a přidělali tak budoucím generacím řadu zbytečné práce.
Doporučuji všem - pozorně si přečtěte POJMY 1. 2. 3. a něco si o nich "vygůglujte". Studujte je několik let a potom, až potom se pouštějte do debaty o gymnech - a to vám garantuji, že nebude o čem debatovat...

 

*Co se týká PRIORITY POPISU vždy je třeba přistupovat konkrétně k situaci: Když v Himaláji najdu tvora velkého jako poník, s kopyty ale s kočičí hlavou, určitě si jako první zajistím popis a patřičnou publikaci, neboť jde o objev a pak až se budu zabývat ekologií druhu, rozmnožováním, zoologickým zatříděním na základě výzkumu...Ale jsou-li ročně v rodu Gymnocalycium, Sulcorebutia atd. publikovány desítky popisů a to i 15 x jedné rostliny z jednoho areálu - vypovídá to o čemsi nezdravém...

 

 


 

Pěnový polystyren jako přísada do substrátu.

Mezi kaktusáři je velká řada pěstitelů, kteří kultivují své rostliny v předokenních sklenících,
v ohrádkách na parapetech, na balkonech atd. Ti všichni a mnozí jiní se jistě setkali s nápadem
na přídavek pěnového polystyrenu do substrátu. Důvod je zřejmý - hlavně jde o snížení hmotnosti
substrátu celé sbírky, která zatěžuje pěstební plochu nemalou vahou, v dalším pak vylepšení
vlastností substrátů jako je jeho provzdušnění, vylehčení a zabránění slehavosti a spékavosti.
Sám jsem ještě před 5 lety občas používal kusy pěnového polysterenu jako dolní drenáž,
nebo spořič substrátu při zakořeňování velkých rostlin, které měly malý kořenový systém,
ale musely se nasadit do velkého květináče. Nadbytek půdy by jen kysnul a ničemu neprospěl, proto
polystyrenová výplň. Potom jsem pěnový polystyren přestal používat a nyní vám povím proč:

Pěnový polystyren se vyrábí v několika sortách, základem pro jeho výrobu expandovatelný polystyren
tzv. PS-E neboli EPS dodávaný ve formě granulátu s přísadami nutnými pro technologické zpracování
a příměsemi zaručujícími požadované vlastnosti.

Přísada umožňující zpracování - napěnění granulí je nadouvadlo - plyn, nejčastěji pentan,
izobutan, nebo dusík či oxid uhličitý. Ani jedna z těchto látek, přestože se z konečného produktu
pozvolna uvolňují, nepředstavuje vážnejší riziko jako dříve k tomuto účelu používané freony.

Hlavní skupinou příměsí - aditiv jsou bromové retardéry hoření souhrně označované jako BFR ( Brom Flame Retardants ).  Nejčastěji se užívají polybromované difenyletery (PBDE), hexabromcyklododekan (HBCD), polybromované bifenyly (PBB) a bromované bisfenoly. Všechny tyto BFR látky lze pro svoji toxicitu označit jako nebezpečné až mimořádně nebezpečné.  Problémem je nestabilita pěnového polystyrenu a jeho následná reakce s UV zářením a vzduchem, kdy se polystyren rozkládá -stárne a tyto dlouhodobě stabilní BFR pak uvolňuje do životního prostředí do různých koloběhů, odkud je pak prakticky nemožné je dostat. Daleko intenzivněji tento proces probíhá je -li pěnový polystyren v substrátu, kde je ve styku s vodou, mikroby a spoustou jiných látek. Namísto toho abyste si doma udělali pohodu sobě i rostlinám, máte za pár měsíců v květináči vzorek, který si toxicitou ničím nezadá s Vietnam war...

Vlastní surovina i konečný produkt může obsahovat zbytkový monomer, kterého je u vých. suroviny okolo 0,1%.
Jedná se o styren, látku těkavou, toxickou a silně karcinogenní. Z pěnového polystyrenu se za výše uvedených podmínek vypařuje ve zvýšené míře, během několika hodin se výparek rozkládá na benzaldehyd a formaldehyd, což opět nejsou léčivé látky...

Proto pěstitelské využití pěnového polystyrénu lze chápat jako nebezpečnou hloupost
až hazard a je potřeba říct jednoznačně: Pěnový polystyren do substrátu NE !

 


 

Phytophthora cactorum (Lebert & Cohn) J. Schröt., (1886) - Poznej svého nepřítele !

Poprvé byla objevena Lebertem a Cohnem v roce 1870 a to právě na kaktusech.
Dřívější syn. = Phytophthora omnivora de Bary, (1881).
Houba z říše Chromalvelolata náleží ke kmeni řasovek Peronosporomycota,
do třídy Peronosporomycetes což jsou oomycety, 
k řádu vřetenatkotvarých Peronosporales a do čeledi Phytophthoraceae.

Jiné taxonomické pojetí vidí začlenění takto:
říše Eukaryota, kmen Heterocontophyta, třída Oomycetes, řád Pythiales, čeleď Pythiaceae

Český název je Plíseň kaktusová, u kaktusů nejčastěji původcem tzv. krčkové hniloby.

Vývin:
Základem distribuce jsou zoospory, které po vytvoření cyst klíčí v mycelium z nějž vznikají buď oospory
dospívající v sporangium nebo sporangium přímo bez nutnosti vzniku oospor.
Sporangium je zdroj (plodnice) zoospor pro nepřímou - výše popsanou cestu vzniku mycelia,
také však ale indukuje klíčení mycelia přímou cestou bez zoospor.
Obě cesty se mohou uplatňovat současně.
Mycelium produkuje dva, reverzibilní změnyschopné útvary a to oospory a chlamydospory.
Cyklus i s podcykly se může měnit dle konkrétních podmínek a druhu hostitelské rostliny.

Výskyt:
Převážně v oblastech mírného pásu.
Vyskytuje se v půdě, kde může přežívat dlouhá časová období desítky až stovky let.
Přítomná je i v dešťové vodě a ve vzduchu. Velké množství infekcí se šíří z napadených
plodin a nemocných rostlin. Infekce se aktivuje se vlhkem a teplotou zároveň,
kdy zoospory v substrátu s vlhkostí vyplavou k povrchu.
Do tkání proniká v místech povrchových oděrek kmene a ran na kořenech.

Působení:
Silný rostlinný patogen. Napadá ovocné stromy u báze, zj. jabloně, třešně, rododendrony,
dále pak jahodníky jejich plody a srdíčka rostlin, celou řadu dalších druhů okrasných i užitkových rostlin.
U kaktusů a sukulentů působí v oblastech kořenových hlíz a odrůstové zóny těla
všeobecně známé jako krček - odtud krčková hniloba.
Celý proces nákazy a její příčiny u kaktusů v kultuře nebyly dosud podrobeny analýze,
bádal jsem tedy sám, a nyní (po řadě zničených kaktusů) zveřejňuji poznatky vlastního výzkumu:

Vstup patogenu se děje buď vodou v zálivce, nebo vzduchem, nejčastěji je ovšem přítomen v
detritových složkách substrátu.
Množství oomycet jaké stačí k infekci není ovlivněno množstvím štěrku v substrátu,
ale průběh infekce závisí na horní 2 - 4cm vrstvě substrátu.
Houba se zvolna aktivuje od teploty +4C do +20C, okolo +40C nastupuje bleskový rozvoj onemocnění.
Kdyby kaktusáři věděli, že tento patogen je v našich podmínkách trvale přítomen v tkáních rostlin
(na rozdíl od rostlin na lokalitách), ubylo by daleko víc na četnosti a intenzitě zálivky v našich sbírkách.
Již vlhkost substrátu okolo 30 % je dostačující k aktivaci plísně.

Představte si - nasadíme rostliny do jen zdánlivě suchého substrátu. Kořeny nejsou dostatečně
ošetřeny protiplísňovým přípravkem, nebo vyhojeny na suchu atd. Prostě vytáhneme a zasadíme.
Mikrorankami plíseň hravě pronikne a do 24 hod. se roznese v celém těle kaktusu. V ten moment
již máme pacienta, ale ještě se nic neděje. Kaktus se umístí do tepla nad +20C
nebo přímo na slunce ve skleníku či pařeništi. Během krátké chvíle proběhou dvě věci:

1. Horní část půdy v květináči se přehřeje a tím vznikne proudění vlhkosti v substrátu směrem ke krčku.
Přestože se substrát zdál suchý není tomu tak, a nyní dojde k přerozdělení vlhkosti v různých vrstvách substrátu.
Zhruba do poloviny květináče půda vysychá a vlhkost vzlíná směrem k horním vrstvám půdy.
Od poloviny cca do výšky  4-2cm od horizontu dojde k zvýšení vlhkosti podstatnému pro rozvoj plísně.
Horní vrstva  2 - 0cm po horizont se vysušuje a tak blokuje odvod tepla z vlhčí vrstvy ležící pod ní.
Je -li na povrchu květináče navíc drenáž, situace se ještě zhoršuje, i vzlínání je přerušeno.

2. Aktivují se ložiska infekce na jednotlivých místech na kořenech poblíž krčku.
Tyto léze se pak dále rozšiřují a sekundárně pronikají opět do těla kaktusu. V teple startuje akutní infekce.
Během několika hodin je plíseň roznesena přes cévní svazky do kambinální dřeně
a nastává rozvoj mycelia a kolaps rostliny.

Teprve v tuto chvíli je nápadná změna barvy - zesvětlání, nebo ztmavnutí epidermis, popřípadě pokles
těla. Při rozvoji infekce vzrůstá o několik desítek stupňů C teplota v tkáních, proto se plíseň šíří tak lavinovitě.
Nakonec je z toho jenom kaše s trny...

Závěr mého výzkumu:
Rostliny nasázené s poraněnými kořeny a umístěné na slunci,
ale ve volné kultuře akutní infekci většinou neprodělají.
Naproti tomu tytéž rostliny umístěné pod jakýmkoliv krytím a v teple, jsou vystaveny značnému riziku kolapsu,
které se mění na jistotu, je-li přitom rostlina ozařována sluncem.
Klíčem je tedy vzduch a nižší teploty, typ substrátu má prakticky bezvýznamnou roli.
Horní drenáž jakkoli dekorativní, blokuje vzlínání vlhkosti a odvod teploty z květináče.

Horní drenáž je zde tedy škodlivým faktorem, protože způsobí přesně to,
proti čemu jsme ji zamýšleli použít !!!


Pozn: Horní drenáž je námět na samostatnou monografii. Dalším měřením jsem zjistil, že horní drenáž nevadí u kaktusů nad 15 cm neboť tyto již nezáléváme tak často a zádrž vodní páry v substrátu tedy nemá toliko času přispět k rozvoji plísní a hnilob. Záleží též na složení substrátu ovšem.

Horní drenáž tedy není až tolik riskantním faktorem u rostlin:

a: zdravých v plném růstu

b: v květináči keramickém nad 10cm, nebo plastovém nad 15cm

c: druhů, které zaléváme jen několikrát za sezónu, kupř. 1x za 1-2 měsíce

d: nasázených pokupě ve větší nádobě - misce apod.



Kaktus v aktivním růstu může stát v +40C na slunci v vlhkém pařeništi zalitý a k rozvoji infekce nedojde.
Pro neaktivované rostliny je to jistá zhouba. Z toho zjištění vyplývá další postup:
Zaléváme -li kaktus, který není růstově aktivní - po přesazení, po zimním či letním odpočinku -
mějme na paměti, že jde o zakořeňování.

Nezakořenělý kaktus si nemůže syntetizovat hormonální látky, kterými se účinně brání infekci.

Strategie boje:
Spočívá v prevenci této nebezpečné choroby.
Za letních veder zaléváme jen rostliny ve volné kultuře, v zařízeních nikoliv.
Pokud k tomu dojde je potřeba zamezit přístupu slunce na rostliny anebo snížit teplotu pod +20C.
Při přesazování sázíme až po důkladném vyhojení zranění na kořenech, což je min. týden.
Pokud zkracujeme kořeny rovná se doba potřebných dní k vyhojení 3x průměr řezu v mm
Nabalzamování citlivých partií protiplís. přípravky nebo zásyp stimulátorem tuto dobu může zkrátit.

Přes to všechno může sbírku postihnout akutní infekce. V tom případě při zjištění prvních příznaků
všechny podezřelé  - i zdravě vypadající - rostliny ihned vytáhneme z květníků. Kořeny dočista opereme
a dáme sušit na přímé slunce. Nátěr modrou skalicí je vhodný. Postižená místa předtím vyškrabeme.
Sázení musí předcházet zakořenění nasucho. Roubování je většinou marná snaha, shnije i podnož...

 

Kolaps rostliny G. carminanthum, Sra. Ambato, na krčkovou hnilobu.

4ks těchto kaktusů byly přesazeny způsobem " vytáhni a zasaď " do poměrně suchého substrátu o zbytkové vlhkosti okolo 30%. Umístěny byly ve skleníku v +40C, během týdne došlo k přerozdělení této vlhkosti substrátu do horních vrstev, k zapaření a následně akutní infekci houbou Phytophora cactorum. Vrchní drenáž nebyla použita pro snadnější kontrolu průběhu.

 
 

Kontrola 3 zbývajících - zdánlivě zdravých - rostlin ukázala to, co je obvykle před kaktusáři skryto: Rozvoj mokvavých hnilobných lézí jako počáteční fáze růstu mycelia do celého těla rostliny. Tyto kusy byly ošetřeny a nyní po 14 dnech hojení budou teprve zasazeny. Poškozené místa je nutno překrýt ochrannými plombami s protiplísňovým přípravkem. Zálivka připadá v úvahu nejdřív za 3 týdny, umístění zcela ve stínu v T max. = +25C

 


 

Hnojiva chemická versus organická

Znáte to, po určitém počtu zálivek se substrát vyčerpá a kaktusu očividně něco chybí. A co teprv rostliny ve volné kultuře kde i přes řízené pěstování se stane, že do mís naleje a stačí dvě průtrže na to, aby se květník dokonale vyluhoval. Také rostliny v souvislosti s velkými přírustky či výdaji na bohaté kvetení potřebují čas od času doplnit živiny přihnojením. Jenže jaké hnojivo ?

 

Chemická hnojiva: Svého času byl nejlepším hnojivem Herbapon, hojně propagovaný v kaktusářské literatuře, párkrát jsem vyzkoušel, nutno uznat, že na rostlinách to skutečně bylo vidět, ale to již je historie. Dneska jej víceméně supluje v různých verzích Kristalon, ale pořád to ještě není ono, cosi tam chybí. Jeden čas jsem používal i Vegaflor, bohužel obsahoval značné množství podezřelých až jedovatých sloučenin, čemuž se nevyhneme u většiny chemických hnojiv.

V podstatě se většinou jedná o směsi solí, převážně chloridů a oxidů, doplněných nějakým tím stimulátorem, to u těch lepších značek. Čím je složení jednodušší, tím je i méně škodlivých reziduí a toxických látek. Nejlepší jsou soli hořčíku a draslíku, tím se sukulentní rostliny liší od zeleniny, kde se zase vyžaduje především a pouze přírustek sušiny, takže se užívají hnojiva typu NPK, za zmínku stojí i močovina, její vztah na CAM rostliny nebyl ještě odzkoušen. Fosforečné soli působí na kaktusy a sukulenty spolehlivě jako inhibitor, odzkoušeno a draze zaplaceno...

Výhody: Snadná dostupnost, cena, nenáročná příprava. Nevýhody: toxicita, rezidua, slabé účinky.

 

Organická hnojiva: Kdysi hlavní představitel bylo hnojivo typu OBM s nímž se jako v nových variantách dnes setkáváme u mnoha značek a je potřeba proto opatrnosti, zvláště u chemicky doladěných a vylepšených kombinací.

Většinou se ale užívají přímo stájová hnojiva v různém zpracování - do sušené či kapalné verze, nejlepší vstupní surovinou nadále zůstává koňský trus, v těsném závěsu za ním ovčí, potom s odstupem kravský, ostatní pak raději ani ne... Netopýří či racčí guáno pro svoji nedstupnost a cenu ani nemá smysl uvažovat, přestože by po přesném zpracování jistě mohly přinést skvělé výsledky.

Právě zpracování je velkým problémem, je potřeba připravit aplikace schopnou formu, očistit materiál od nežádoucích příměsí a zbavit jej choroboplodných zárodků. Právě u stájových hnojiv - u nás nejčastěji dostupných  a používaných hrozí riziko infekce tetanem či tyfem, nebo různými bakteriemi. Nehledě na finální obtíž - určit přesné dávkování, koncentraci pro ředění - stačí jeden omyl a škody mohou být nedozírné.

Sám v malém množství čas od času vyrábím a s úspěchem používám svoje organické hnojivo. Vynález spočívá v takovém technologickém postupu, který zajistí dokonalou separaci zvířecí moči od základní suroviny, která se dále zpracuje způsobem, kdy se zničí většina potencionálních virových chorob, ale zachová celá řada jiných biologicky proaktivních složek směsi. Výsledky jsou u různých rodů a čeledí různé, přesto se chemické hnojiva s tím nemohou srovnávat a právě proto ani jiné hnojení nepoužívám.

Výhody: Výrazné účinky, netoxické.  Nevýhody: Špatná dostupnost, náročná příprava, riziko infekce.

 

Dva obrázky za sebou ukazují jaké "obludné" kaudexy Mirabilis jalapa mohou narůst za 6 měsíců po přihnojení organickým hnojivem, což s chemickými hnojivy vůbec nepřipadá v úvahu.

Kaudexy ( celkem 6ks ) dosáhly min. rozměrů 6x8cm. Najít správné ředění nebylo vůbec jednoduché, ale myslím, že ta námaha stála za to. A květů bylo nepočítaně od července až do listopadu.

 


 

Zálivka aneb téma do pranice:

Je čas letní (alespoň podle kalendáře) a jednou taky dojde na to, že je potřeba kaktusy zalít. Podle čeho se řídí zálivka ? Recept je snadný:
    Podle velikosti rostliny, druhu, zdravotního stavu kořenů, velikosti a tvaru květináče, umístění sbírky s ohledem na danou lokalitu, složení substrátu, umístění rostliny ve sbírce, aktuáního počasí a složení vody...
Toto vše a mnohem víc je potřeba vzít v potaz než vezmeme konev do ruky.

Než budu rozebírat jednotlivé témata, uvedu jako příklad něco zdánlivě docela jiného a tím je zalévání zeleniny na záhonech. Je horko je potřeba zalít saláty, ředkve atd...ne, v žádném případě!
Při prohlídce kořenového systému plevele - který je zaléván sporadicky a zeleniny, kterou máme tendenci zalévat v období veder pravidelně jsem zpozoroval zajímavou věc:

1. Všechen plevel má masivní  nosný kořen, který jde minimálně 20 -30 cm do hloubky a tam až se větví, proto se to taky tak blbě pleje...
2. Všechna zelenina pravidelně zalévána malými dávkami vody formuje jemné kořenové vlášení těsně pod povrchem, takže takto napěstované rostliny se musí polévat už furt, protože jinak skutečně slunci podlehnou.
3. Po důkladné zálivce v našem typu půdy jsem tuto půdu rozkrojil, abych viděl půdní horizont kolik se namočilo až se voda vsákne -věřte nebo ne je to jenom 2 -5cm. Z toho jsem kupříkladu spočítal abych skutečně zalil jedinou růži spotřeboval bych na to 200L / ks. (jen klid, řeším to propichováním půdy...výsledky jsou výborné)
4. Při obrácení postupu jsem napěstoval veliký plevel, a mizernou zeleninu ovšem s hlubokými kořeny, ale schopnou přežít vedra...

Co je špatně a co je dobře?

Fyziologii rostlin nemůžeme opominout a typologii taky ne. V zásadě je všecko jenom následek nějakých příčin. Plevel má hluboké kořeny, protože je odmala cepován krutými podmínkami, (ovšem má kořeniska i z genetických příčin, ale jak je asi získal ?)  Nelze říct co je špatně a co je dobře. Kaktusy s kořenovým systémem aktivním těsně pod povrchem, nebo s řepou v hloubce, nám jasně napovídají na jaký typ zálivky jsou stavěné. Tohle není nic nového. Je ale nutné poznat svoje rostliny, abychom věděli co potřebují, jenom číst informace nestačí. Po tomto zjištění, že bez citu pro rostliny se to neobejde jdeme na věc:

1. Velikost rostliny - výsevy zaléváme tak, abychom je udrželi více méně stále v růstu -stagnace je pro ně většinou velké vyčerpání při opětovné tvorbě kořenů, to neznamená že misky mají stát ve vodě, nejlíp to roste těsně na hraně vlhka a vysušení, kolem toho bychom měli oscilovat se závlahou.
Semenáče již komplet otrněné, navykáme zvolna na sušší režim. Velké rostliny nezalévám podle toho jak vypadají před zálivkou, ale po ní -vyběhne-li něco do výše víc než je zdrávo - uberu s vodou a přidám s průvanem.

2. Druh -zde je nutno znát co to chce a co to potřebuje. Tak jsem schválně přepočítal srážkové podmínky z lokalit na daný objem zeminy a konkrétně u ferocactusů z BC poloostrova mi to vyšlo na 12 zálivek 1dcl vody na květináč číslo 13...za sezónu. Zdá se vám to moc ? Tak schválně zaleju od 1 května do 1 října vždy 6x po 2 deci. Na první a poslední měsíc dám jen 1 deci, dvě "ukradené" dávky třeba přihodím na 2 letní měsíce. Mně se zdá, že to pasuje až podezřele dobře. Kdo víc měří víc chytá platilo kdysi v rybařině a mně to napadlo převést na kaktusy.

3. Kondice rostliny je jasná věc. Vodu musíme nabídnout tehdy kdy to rostlina nejen potřebuje, ale je i na ni připravena, a i tak, aby ji stačila využít. Extrémy jsou chybou -  zalévat aby mi to na prudkém vedru za 4 hodiny vyschlo je špatné, stejně jako aby to stálo déle jak 3 dny ve vodě po tmě a za deštivého počasí k tomu.

4. Tvar a velikost květináče, stejně jako pokrytí plochy půdy v květináči rostlinou - to si musí každý uvážit sám. Strkat malé rostliny do velkých květníků je cesta do záhuby. Velký květník je pro mně od hranice kdy je vzdálenost od rostliny k jeho okraji na všecky strany je rovna a větší průměru rostliny v něm zasazené.

5. Počasí. S vynikajícím pěstitelem Ing. Chvastkem jsem měl kdysi ostrou diskusi na téma kdy vodu ? On razil heslo, že zálivka má korenspondovat s počasím . No ano má, ale přeci jenom
nejsme v Mexiku, a naše studené fronty jsou něco jiného než v subtropickém pásmu. Kdybych s důvěrou zalil celou sbírku v půli letošního dubna -proč ne, že když jsem vystěhoval v březnu ? tak jsem mohl všecko vyhodit, neboť 6 týdnů v kuse lilo každý den, tma zima 7C a to nesnese žádný kaktus a z té vody by ani nic nebylo. Navíc nezapomeňte na důležitou věc: V našich podmínkách je daleko více plísní a hnilob ve vzduchu než na lokalitách kaktusů.

6. Co dalšího? Jakou vodou ? Nejlepší je dešťová, v průmyslových oblastech musíme chvíli počkat až odprší největší svinčík. V Německu se zjistilo že dešťová voda se po "cestě" sytí dusíkem ze vzduchu a vznikají sloučeniny, které jsou vynikající hnojivo. Co Příroda stvořila, nic nad to. Dešťovku do zásoby neskladujeme, protože ony sloučeniny z ní vyprchávají. Nezalijeme-li jí do 3 hodin, vyrovná se skoro vodě z vodovodu...

Takže rozum do hrsti a pak až konev do ruky.

 


 

Rychlovky

 

Kolik rostlin stačí na propěstování geneticky kvalitního druhu? Ukázalo se, že již 3 jedinci stačí, neboť "to v tom je", pro produkci kvalitních semen, není třeba více než 3-6 rostlin od druhu.

Mají introdukované druhy právo na platný popis ? Dle nomenklaturních pravidel mají, a tak již druhá generace rostlin rodu Ferocactus zavlečených do JAR z Baja California v Mexiku může mít svoji položku F.peninsuale var. africensis, Cape, JAR a bude to platit, protože není žádný rozdíl mezi introdukcí provedenou náhodně - zvířaty, nebo záměrně - člověkem, i když člověk s tímto napáchá daleko větší škody.

Má být vyhubený druh na přírodním stanovišti, ale přežívající v kultuře zrušen ? Ano má, protože popisy nevznikly díky kulturním rostlinám, ale díky objevu rostlin v přírodě. A když se rostliny vrátí zpět na stanoviště, aby se druh "zachránil"? Pak je třeba neukvapovat se a zjistit, co se tam vůbec vrátilo, a zda je vůbec kytky kam vrátit !!!!!!!!

Probíhá vývoj druhu jinak v našich kulturách a jinak na přírodní lokalitě ? Ano probíhá, evoluce pracuje v našich kulturách mnohem pomaleji, kupř. Mammillaria centricirrha fma. divergens Yagul, MX. v našich sbírkách zůstala od roku 1920 skoro stejná jak tam byla tenkrát sebraná, dnešní průzkum lokality ukazuje, že se jedná o tak progresivní taxon, že je zcela oprávněný nový popis druhu, jako Mammilaria yagulensis, protože rostliny již s původním druhem mají pramálo společného. Spolehlivé řešení této otázky by dala až genová analýza, ale zase by to záviselo na kvantitativních a kvalitativních kriteriích, která by jsme si pro to stanovili. A tyto kritéria jsou to, co dělá druh druhem.

Co to vlastně je druh? Druh je kategorie jedinců s jistými shodnými znaky schopných tvořit autoreprodukcí shodnou populaci více méně stabilní v čase.

Musíme si uvědomit. že popis - klasifikace druhů života na Zemi nám nic nevypovídá o tom, jak je tento život evolučními procesy řízen. Klasifikace je věcí časoprostorovou a záleží jen jaké měřítko použijeme. Z hlediska 100000 let nemají druhy již zásadní význam. Z hlediska milionů let existují již jen čeledi. A z hlediska miliardy let už existují jenom říše a z hlediska 4,5 mld. let existuje jen systém života jako kontinuální proces podobný veliké řece. To jaké ryby tam plavou a jestli vůbec to jsou a budou ryby není možno z tohoto pohledu říct, taková otázka postrádá smysl. Proto naše snaha o přesnou klasifikaci druhů (ať už rostlin, nebo živočichů ) bude vždy vázaná prostorem a proměnlivá v čase.

 

Typický příklad za všechny ukazují dva obrázky níže. Ačkoliv jde o jeden druh, druhá rostlina je zbytečně vedena pod názvem G. tillianum:

 

Gymnocalycium carminanthum, Sierra Ambato 1600 m.n.m.

 

Gymnocalycium carminanthum, Sierra Ambato 1300 m.n.m.

 

 


 

POZOR, VÝZVA !!!

Apeluji na všechny kaktusáře aby přestali šířit a množit bludy: tj. "Thelocactus cv. Žwak,  exclusive long papery spines, super garden's cultivar " apod. Takový kultivar Jarda nikdy nevypěstoval. Osobně ho znám, ve sbírce jsem býval častým hostem. 2 takové rostliny jsou na obrázcích a jde o Thelocactus rinconensis var. rinconensis SB 301, La Rinconada, NL, MX. Že měl dotyčný pěstitel jen jednu jmenovku zašitou kdesi v zimním skleníku to už je jiná věc. A úplně jiná věc jsou potom rostliny od Casa Blanca...

 


 

Předpovídáme počasí sami - díl 1. - začátečníci

Trojdílný článek pro kaktusáře, pěstitele rostlin a všechny zájemce o přírodu.

 

 Počasí se zlepší, oteplení

1. Perlivé ráno s jasnou vysokou oblohou a spoustou rosy ve trávě
2. Dobrá viditelnost, ale hory v dáli mlhavé stříbřité, zlaté
3. Kouř stoupá rovně, nebo mírně šikmo vzhůru -setrvalý stav
4. Hojné kumuly plují klidně po nebi  k večeru jich ubývá
5. Červený západ slunce, oblačnosti ubývá
6. Maličké beránky na nebi v pruzích a řadách se světlými vršky -vedro
7. Cirrocumulus turbinatus - totéž, ale ve vějířích s pásy a cirry - tropické vedro
8. Altocumulus lenticularis v hojném počtu při JZ větru - horský adiabatický fén, oteplení
9. Přibývající měsíc je jasný ostrý
10. Kočka se válí po podlaze břichem vzhůru- teplá fronta

Počasí se zhorší, ochlazení

1. Kalné ráno s červánky a suchou trávou
2. Výborná viditelnost hory v dáli jasné, vše je jakoby blízko - jistá pořádná studená fronta
3. Kouř padá dolů, válí se po střechách - ochlazení a deštivo
4. Řasnatá oblaka typu cirrus uncinatus -brusle, potom cirry, nakonec plachty typu stratus - studená fronta
5. Oblačnosti přes den přibývá od západu a slučuje se
6. Dvoubarevná velká oblaka dole s fialovým pásem na vrchu jasně žluté - velmi prudké ochlazení
7. Silně vonící květiny, i páchnoucí kanalizace - pokles tlaku před studenou frontou
8. Duha, oblačnost typu stratocumulus, irizace na oblacích - nástup studeného období
9. Ubývající měsíc má kolem sebe kolo, někdy i duhové - změna počasí
10. Kočka leze na vyšší místa a do tepla -studená fronta

Počasí se zblázní, kalamita, katastrofa

1. Vytrvalý cinkavý, šustivý déšť, bez bublin na kalužích - povodně 
2. Kouř z komínů je strháván prudce dolů, 40dní hrozného počasí, zima, vánice, deště
3. Oblaka se spojují do mohutných věží a tyto věže do řetězců za sebou - katastrofické povodně
4. Cumulus depresus -při silném větru na zatažené obloze jakoby pěnovité bílé ploché kumuly rychle směřující na východ - vichřice, hurikán
5. Západ slunce a k tomu červený pás na jasné obloze na východě - silný mráz
6. Oblak tvaru květáku s vysokým vertikálním vývojem, bílou hlavou a černou základnou, bouřka, kroupy 
7. Nejasná oblaka jako ležaté válce v mlze valící se ze Z, JZ, J při teplotě nad 30C - silné krupobití, tornádo
8. Nad řeku, lesy stoupá pára - okamžitý déšť, průtrž mračen
9. Cirrocumulus castellatus po ránu - oblak tvaru pásu s cimbuřím - na 98% bouřka ještě ten den
10. Kočka panikaří a chce utéct z budovy  - zemětřesení, nebo došlo stelivo v kočičím záchůdku...

 

Předpovídáme počasí sami - díl 2. - profesionálové

Bylo by jistě nedostatečné se spoléhat jen na tzv. povrchové jevy. Dnes jsou díky internetu dostupná i výstupová data profesionálů. Jak se taková meteorologická předpověď dělá ? Uvedu jen základní věci.
 

Počasí je okamžitý stav troposféry vztažený většinou k jistým klimatickým podmínkám dané oblasti, převedený do záznamů a sledování jistých fyzikálních veličin a procesů, popřípadě kooperace mezi nimi.


Jedním z postupů je využívání dynamických - numerických metod s řadou výpočetních modelů, které se zakládají na matematické analýze povětrnostních map.Tyto mapy řeší pozici a posun tlakových útvarů a taky řídící proudění, vysvětlím heslovitě jen některé pojmy:
Cyklóna - oblast tlakové níže, konkávní diskovitý útvar, obvykle s větší oblačností.
Anticyklóna - oblast tlakové výše, konvexní diskovitý útvar, obvykle s menší oblačností.
Řídící proudění - podstatný okamžitý směr přesunu rozlehlých vzduchových hmot.
Kontinentální ř.p. - nositelem převážně studeného a suchého vzduchu.
Maritimní (oceánské) ř.p. - nositelem převážně teplého a vlhčího vzduchu.
Fronta - rozhraní dvou vzdušin s rozdílnými fyzikálními parametry, zejména teplotou a tlakem.
Brázda - rozhraní mezi dvěma tlakovými nížemi, bývá nejčastěji nositelem zvlněných front.
Hřeben - rozhraní mezi dvěma tlakovými výšemi.
Stacionární fronta (zvlněná) - fronta pospojovaná  z úseků teplé a studené fronty, obvykle s nízkou pohyblivostí a proměnlivým počasím.
Okluzní fronta - souběh studené fronty s teplou,kdy studená, protože je rychlejší dožene teplou a pohybují se společně.
Okluzní bod (trojúhelník) - bodové místo styku obvykle dvou studených a jedné teplé fronty, s intenzivní srážkovou činností.
Numerické modely řeší vzájemnou polohu těchto faktorů a předpovídají jejich budoucí vývoj. K tomu slouží dva základní typy družic - geostacionární a polární. Oblasti se rozkládají do sítí z bodů a stanovuje se výpočetní analýza. Měří se též vývoj oblačnosti, apod. Tato metoda pracuje se statistickými a pravděpodobnostními vzorci, jde o postup objektivní.

Synoptická metoda
je nápomocnou metodou k sledování výše uvedených tlakových útvarů a front, k čemuž se vypracovávají synoptické mapy. Izobary jsou spojnice míst se stejným tlakem přepočteným na hladinu moře. Mnohem důležitější jsou ale izohypsy, řešící situaci v tlakové hladině 500 hPa, tam se totiž hlavně odehrává řídící proudění směrodatné pro další vývoj a předpověď počasí. Jsou známy modely jednotlivých cirkulací, které se nazývají povětrnostní situace. Tyto mají jednotlivé kódy, třeba Sa, Wc, NEc atd., podle nich lze se značnou jistotou předpovědět počasí na 7 -14 dní. Tato metoda závisí na zkušenostech a je tedy postupem subjektivním.

Dlouhodobé předpovědi řeší metody trendů, sledování křivek teploty, srážek atd.
Při všech předpovědích se využívá vzájemných propojení jednotlivých postupů mezi sebou,
s přihlédnutím  k dalším faktorům, jako je nadmořská výška, nebo tvar terénu - závětrná strana hor atd.

 

Civilizační vlivy jsou rovněž nezanedbatelné stejně jako nahodilé události.
Z historie je znám výbuch sopky Rakatau v srpnu 1883, kdy po několika výbuších došlo k obnažení
podmořského magmatického krbu, kam se nahrnul oceán a následovala vodíková detonace.
Mám o tom dokument z té doby, kde se píše o tsunami v pobřežní čáře až 600 metrů vysoké,
několika obězích tlakové vlny kolem zeměkoule, následnému ochlazení a jiných "specialitách".
Na místě už dneska narostl skoro stejně velký rekurentní kužel zvaný Anak (dítě) Rakatau...
Kromě průmyslu, druhé největší nebezpečí pro Evropu představuje nevyzpytatelná Katla, s plošnou základnou nejméně 10 x větší než má Elbrus. Tento gigant jednou zcela jistě bude řídit budoucnost našeho kontinentu.

Závěr: Dnes díky technice má ale i amatér skvělé možnosti. V prodeji jsou celé meteostanice s měřiči větru, srážek atd. Na internetu jsou výstupy z jednotlivých důležitých družic a zdrojů, Meteosat, MSG, NOAA, SOHO apod.  Dokonce se dají vytáhnout na plochu PC jako aplikace ( Win.7 ) a mít tak sledování vždy "při ruce". Pro vyhodnocování předpovědí se však neobejdeme bez vlastních zkušeností a soustavného studování.

 

 

Předpovídáme počasí sami - díl 3. - mistři 

 

Nu ano, mistr by se o tom neměl moc rozepisovat, protože ti co nemají cit pro Přírodu a nejsou pevně spojení se Zemí tomu neporozumí, a druhý mistr to nepotřebuje, protože ví svoje.

Celá věc předpovídat počasí, znamená vědět jaký byl a je stav nejen troposféry, ale i biosféry v daném čase. Hodně jevů je pospojováno a všelijak provázáno do různých systémů, které působí holisticky, tedy něco je nad věcí - nemůže to být jen věc sama. Tak jako imunitní systém člověka nelze přesně pojmenovat a vymezit orgány, či popřípadě látkami nebo základními elementy, přestože se z toho všeho skládá, čili mozaika nejsou jenom dlaždičky...

Stejné je to tedy i s Přírodou a jevy v ní.

Mistr zná denní chod oblačnosti ve své lokalitě a průvodní i vedlejší jevy související s daným typem počasí. Ví co jsou řídící proudění, která tlaková hladina má vliv na počasí, rozlišuje více typů frontálních rozhraní než současná věda, ví co to jsou lokální fronty a frontičky, vzorce pro dělení a slučování oblačnosti, tvary a formy které hovoří jasným sdělením a dovede tato sdělení přečíst a správně vyhodnotit. Dovede předpovědět počasí v dlouhodobém horizontu i bodové události i stav a vývoj klimatu...

 

Mistrovství v předpovídání počasí nespočívá v tom, že Mistr ví, ale v tom, že si uvědomuje, že teprve stojí na počátku nutnosti naučit se komunikovat s touto planetou a že tento proces vzdělávání nemůže být nikdy ukončen.

 

TOPlist