Sectio: GALEOSPERMAE Kubik 2012

G. quehlianum ssp. quehlianum VS139, Quilino, Córdoba, holotypus.
Nomen invalidum: G. robustum, G. quehlianum ssp. robustum
Prastará rostlina více než 100 let v našich sbírkách. Znovu sbíraná a nově chybně popsaná.
Pěstování je snadné, vyžaduje živný substrát a polostín, dostatek tepla a vláhy.

G. quehlianum JO 306, Tanti, Córdoba. Jenom polovinu celého rodu představují variety a formy této rostliny. Vynikající druh do všech prostorově omezených sbírek. Začínající kaktusáři by na tomto gymnu měli zkoušet trénovat výsevy.

G. quehlianum STO 88-225, Las Serenitas - Rancherita, Córd. 900m.n.m. Variabilita v květech je obrovská. Pro pěstování vyhovuje propustný živný substrát a volná kultura v polostínu, rostliny pak rostou velice rychle, přelití snášejí - úpal méně.

G. quehlianum B52 ( ssp. kleinianum= nomen invalidum). Jeden kousek z mnoha tvoří obrovskou mozaiku tohoto druhu. Odlišuje se trochu tělem, zaoblenějšími žebry a jinými květy.

G. quehlianum, MT08-413 Olaen ( ssp. kleinianum= nomen invalidum). Totéž jako výše.

G. quehlianum, ssp.minimum STO89-283 San Pedro del Norte. To by ještě tak mohlo být, protože jde skutečně o trpasličí rostliny. Květy okolo 1cm.

G. vatteri WO 66, Taninga, Córd.1000 m.n.m.Tu samou rostlinu nalezl i pan Lau a správně bez zbytečných ambicí zařadil mezi G. vatteri (pod LAU číslem). Knolova položka navíc do katalogu je tedy jen neplatným názvem. V kultuře je to rostlina příjemná, trnitá, plochá a tvrdá, takovou mají gymnofilové rádi.

G. intertextum, STO92-476, Tres Arboles. Představuje divoce vytrněné rostliny.

G. intertextum X moserianum  MT 07-168 Talaini, sv. Salsacate. Přechodový taxon.

G. moserianum SE 9, 15km východně od Taninga, Cordoba. Typová rostlina.

G. intermedium P113, jv. od Salsacate, Cordoba, 900 m.n.m. Jedno z velmi populárních gymen sekce Quehliana, snadno pěstovatelné. Vyhovuje umístění venku na východní nebo západní straně. Klíčenci jsou podle všeho velmi náchylní na požer sviluškami a slimáky.

G. vatteri P118, Salsacate 900 m.n.m. Tahle rostlina mně fascinuje květy jakoby ani ke gymnokalciím nepatřícími.

G. ochoterenai var. scoparium, GN95-859/2839. Dokládá jak je série Quehliana obrovská ačkoliv všechna "stellatoidní gymna" snadno prozradí poměrně stejné květy. V kultuře je to pak rostlina k pohledání.

G.schickendantzii JPR 92-89/206, Zanjitas, San Luis. Základním znakem má být kvetení z bočních areol, což ale nebývá vždy pravidlem. Druh zahrnuje i další neplatné názvy G. stuckertii a G. pungens atd. Druh patří mezi nejvíce variabilní gymnokalcia, kompletace stanovištních odchylek a forem by zabrala mnohahektarovou plochu.
 

Series: Riojenseana Kubik 2012

Této skupině rostlin přikládám v rodu významné postavení. Nejprve bych předeslal, že co je typové G. riojense se neví. A ani nedoporučuji tak činiti, protože jakmile takovou rostlinu označíme - jako "výchozí" nastává škatulkování a především tvorba nových druhů, subspecií a kdoví ještě čeho. Nezbyde než pro začátek spokojit se s položertovným popisem, že se jedná o rostliny malé ploché zapečené - což se hodí asi na polovinu gymen vůbec anebo s tvrzením, že G. riojense jsou všechna taková gymna rostoucí v provincii La Rioja. Už vůbec nedejte na "seriózní vědecké názory" které gymno se vyvíjelo z kterého - většinou je ten vývin podle toho, z které strany po nalezištích jedou sběrači autem.

Pan Milt píše, že z G. riojense se stal sběrný koš pro všechny podobné rostliny... Toto tvrzení bych si dovolil obrátit a postavit na nohy, že v taxonomickém koši plného hromady zbytečných názvů je zavaleno G. riojense. Pojďme ten koš tedy vysypat:

G. riojense (n.i. var. paucispinum ), Salinas Grandes. Detail terminálu, zorné pole 2cm. K těmto rostlinám jsme si zvykli zařazovat i G. triacanthum což je jenom název.

G. riojense (n.i. var. paucispinum ), LAU 479 Salinas Grandes. Uvádění této formy je ovšem ošidné a to jak pro velkou plochu okolo zmíněného slaniska tak i pro variabilitu i v rámci mikropopulací rostlin vedle sebe. Povšimněte si totožného květu s předchozím gymnem.

G. riojense (n.i. var. paucispinum ), U 74 Salinas Grandes.  Prakticky tatáž rostlina známá a šířená pod katalogovým číslem U74 což je firma Uhlig. Odlišuje se především silnějším pěkně bíle vybarveným otrněním.

G. riojense (n.i. var. paucispinum ), Salinas Grandes, staré sběry z botanické zahrady v Linci.

G. riojense ( n.i.  paucispinum, platygonum, bodenbenderianum ), STO91-474 San Salvador, CAT. Někteří autoři se snaží vzkřísit mrtvolu G. bodenbenderianum a hledají argumenty pro odlišení této rostliny jako samostatného druhu. Doporučuji jim jít do lesa podívat se kolik rozdílů najdou na jednom druhu stromu třeba na Picea abies...To budeme mít popisy na každou jinak hnědou šišku ? Jděte nejdřív k lékaři !

G. riojense ssp. kozelskyanum. Další z mnoha stanovištních odchylek, lokalitu toho gymna nemám, shořela s mým původním deníkem, ale nevidím důvod aby to téhle rostlině ubralo na kvalitě.

G. riojense ssp. obductum, n.pr., MT07 214, Los Algarrobos, Orcosuni, Córd. MT sám uvádí název stellatum var. obductum což je kostlivec vytažený ze skříně, ani jeden název k sobě totiž nepasuje. Za G. obductum byly popsány rostliny ragonesei, robustnější a trnitější, což je pro botanika pojem rovný vakuu.

G. riojense ssp. occultum, Sra. Ambato P131a. Zahrnuje poměrně uniformní rostliny, známé i pod názvy G. bodenbenderianum, G. occultum. Zde si dovolím důležitou poznámku. Existují rostliny navlas stejné jako tato, ale se světle šedozelenou pokožkou a hojně odnožující a ty považuji za původní G. parvulum. To co se dnes za tu rostlinu označuje ( a spojuje s G. walterii = neexistující rostlina) je komplex druhů okolo G. calochlorum a spol. Zde bych vizdvihnul záslužnou práci rakouských takykaktusářů, kteří v tom nadělali takový svinčík, že G. parvulum už dnes nikdo nepozná.

G. riojense ssp. occultum, VS132, Miraflores,Catamarca. Je příbuzné s variabilním okruhem rostlin G. riojense, ale některými znaky zabíhá k G. vatteri. Nevím kdo tohle provedl, ale rostlina koluje pod názvem "G. polygonum" ! Doporučuji si opravit tohle nesmyslné jméno !

G. riojense ssp. piltziorum, P38, Sra. de Velasco, 1200 m.n.m. Extrémně trnité velice hezké rostliny.

G. riojense ssp. ragonesei, P18 Salinas Grandes, Córd. Čokoládová miniaturka, která má ráda teplo, ale plné slunce nesnáší. Tady je také známa jistá potíž - hodně kaktusářů se ptá proč se nedaří sprašování u těchto rostlin. Dlouhodobými pokusy jsem zjistil, že to je z důvodu, že pyl je aktivní po velmi málo hodin. A také velice snadno navlhá a potom je sprašování bezvýsledné. Je nutno zamezit vyšší vlhkosti vzduchu a sprašování často opakovat.

Tyto rostliny jsou také obvzláště háklivé na zavlečení vlastního pylu na bliznu, čímž dochází ke sterilizaci a na semena potom můžeme zapomenout. Proto je potřeba nabrat na štěteček pyl z jednoho květu a s tím opylit všechny ostatní kusy vyjma rostliny, kde jsme pyl nabírali a toto potom zopakovat s pylem z druhé rostliny. Při manipulaci nesmí dojít k navalení vlastního pylu na bliznu stejné rostliny.

G. riojense ssp. telaritense, JPR 95-183/558, Telaritos, Catamarca. Uvedení této subspecie může být nadbytečné, protože spadá pod široký komplex rostlin známých pod zbytečnými názvy kupř. occultum, bodenbenderianum, riojense v. pauicspinum od Salinas Grandes a dalších snad 500 lokalitních položek. Nepodařilo se zjistit zda tato rostlina na obrázku je totožná z výše zmíněným JPR gymnem, ale prodávala se taky pod názvem G. sp. Telaritos.

--------------------------------------------------------------------------------------


Tak jsem si vystačil jenom se subspeciemi a ruku na srdce - nezdá se vám to najednou jasné přehledné a srozumitelné ? A názvy na jmenovkách nám zůstaly...

Co říct na závěr k pěstovaní ? Rostliny převážně pocházejí z nižších nadmořských výšek cca 300 -700 m.n.m. To by mělo být vodítkem, že si libují v dostatku tepla. Nikoliv však na plném slunci, i když tam nabírají žádaných čokoládových odstínů. Substrát má být výživná kyselá černozem s pískem, zálivka spíše sporadická. Volná kultura, ale s pohotovostním krytím proti dešti, je samozřejmostí (východní strana), ve skleníku a pařeništi z těchto rostlin narůstají zbytečně velké obludky choulostivé na zimování.