Minerály Vysočina Třebíčsko 2015

Minerály regionální

Zde budou postupně zveřejňovány expedice, poznávací výlety, informace z terénu, zajímavosti a aktuality.

Vysočina 2015 - jižní část.

Na Vysočinu jsem se chystal několik let a pořád mi to nějak nevycházelo. Konečně taky jednou pořádná šutráková akce. Výsledky přináším právě zde, není sice všechno růžové jako ve snech a každé slunce má svoje skvrny, ale i tak se vcelku dařilo:

Plusy:

Obrovské rozlehlé plochy a daleké obzory ideální k toulání se.
Relativně čistší vzduch než na Ostravsku.
Pěkná města, památková zóna UNESCO.
Naleziště rozmanitých mimořádně krásných minerálů.

Mínusy:

Zemědělsky exploatovaná a exhaustovaná krajina, lesy zaujímají jen 7% plochy ! (týká se jen této části Vysočiny)
Řeky a rybníky s neuvěřitelně špinavou vodou, celkově fatální nedostatek vody.
Města přesycená auty, enormně předražené služby na socialistické úrovni za kapitalistické ceny.
Co je ale vrchol zhovadilosti je venčení psů v zámeckých zahradách a parcích, příčítám to negramotnosti valné většiny místního obyvatelstva, jinak se to nedá vysvětlit.

Zhodnocení celkové: 0- katastrofa, 3- velmi slabé, 5- průměr, 7- velmi dobré, 10 - dokonalost.

Voda:0
Půda:3
Vzduch:5
Krajina:5
Města:7
Ubytování:0
Stravování:5
Infrastruktura:5
Lidé všeobecně:5

Třebíč - město splašků.

Že se opravovala kanalizace na Karlově náměstí ještě beru..., ale v řece Jihlavě bylo odpadních vod víc než vod řeky a i všechny přítoky jsou beznadějné špinavé. To co teče v Stařečském potoku s malebným Máchovým jezírkem ve městě jsou 100% koncentrované splašky a i cesta kolem čističky vod Třebíč- východ byl zážitek, kdy šlo o život. Co z krásného města, když veškeré septiky končí v řekách a rybnících, žádná očista a odbahňování nepomůže. Jednou a dost teda...

Karlovo náměstí v Třebíči s krásnou zástavbou, jenže bez pěší zóny, takže takové náměstí není možné využít k relaxaci...

Telč - světová památka UNESCO

Bohužel opět bez pěší zóny, a s neuvěřitelným množstvím aut na náměstí (několik set), takže se nedalo fotit, musel jsem počkat až to odjede. Teplota byla okolo +50C a ani jeden strom. Auta jsou tedy takové prokletí Telče, kdy o jejich odstranění bojují památkáři s mistní podnikatelskou VIP klientelou, taková je realita, takže s tím vším náměstí je opravdu nanic... Chválím dobrou picu na rohu, jinak jsem tam málem zdechnul.

Telč - světová památka UNESCO, krásné, ale splaškové vody dokola tu krásu podstatně srážejí. Vypouštění sraček do vody svědčí o kulturnosti národa. Je to kruté zjištění, ale je to tak. Venčení čoklů v zámeckém parku rovněž kráse nepřidá a turisty spíš odrazuje. V Kongu nebo v Indii také lidí serou do vody, ale za vypouštění čoklů v parcích je mastná pokuta a 6 ran bičem. Snad je za 200 let doženeme...
Je mi tedy líto, ale jednou a dost - tímto pozdravuji místní samosprávu, která nechává tenhle klenot znečišťovat lidmi, psy a auty...

Jaroměřice nad Rokytnou - zámek.

Další pěkné městečko, kde platí opět to co bylo popsáno výše - mimořádně nekvalitní voda a venčení čoklů v zámeckém areálu, i přes výslovné a zřetelné nápisy v češtině...( pár metrů za městem 100 km čtverečních polí k dispozici.. !!!)

Jaroměřice nad Rokytnou, celkový pohled.

A už raději vyrážím do terénu, Vysočina má také svoje půvaby. Cesta z Krahulova do polí.

Daleký pohled z Krahulova směr Třešť. To je důvod proč sem chodit. Bohužel i zde přibývá větrníků a solárníků a to pak Vysočina bude navždy ztracena...protože už přestane být Vysočinou...

Každý celek se skládá z detailů: Graphosoma lineatum na Eringium campestre

Detail pole ve Vladislavi. Nožička ukazuje, že máme dobře našlápnuto. Opak byl však pravdou. Následoval 20 km pochod při hledání lokality s následným zakončením pořádným slejvákem...

Někdy se šutrolog musí spokojit i s takovým nálezem. Dostat šíšou po šíši ale nepomohlo. Tady jsme toho měli dost, naopak jako hlavní navigátor zjišťuji, že nevím vůbec jak dál...

Na lokalitách nebývá nouze o srandu. Právě příchod na místo - rovný 1 kilometr čtvereční pole a 10 minut do západu slunce. Najít v tomto poli lokalitu o rozměrech pár metrů byl nemožný úkol. Měl jsem jít doleva a pak rovně. Šel jsem rovně a pak doprava... No a nakonec mně všichni pochválili. Průkopníci to mají vždy těžké,...že se odsud ani jeden kámen nekonal je nabíledni. Já zas chválím toho, co mně zrovna sem poslal...No nic, tak zase příště.

UŽ JE TO TADY ! :