PĚSTITELSKÁ PRAXE 2025
40 °C
To je optimální teplota pro všechny rostliny s CAM metabolismem.
Ale! Foto je ze dne 10.6. 2025, kdy se po první zálivce 3.6. valila jedna severní studená fronta za druhou. Tak to tak zalejete, protože už musíte a... zase +13 °C přes den a v noci skoro nula.
Všude sníh, bílé cukroví... 10. června, nadmořská výška, nížina 245 m.n.m!
Ani obyčejná Mammillaria magnimamma takové počasí nezvládá.
Od vystěhování koncem března hned mrazy až -10°C, v dubnu to samé, ba i v květnu.
Dohromady na každý měsíc tady 3 dny oteplení.
No tak zasychají konce mamlí a odpadávají i s trny. Příště vyndat ze zimoviště, postavit v bytě co nejblíž k oknu a zalít i za těch mrazů venku. Kvetení rovněž slabé, teprve se probírá.
Samozřejmě, že mám topení!
Jinak by pěstování nebylo ani možné.
Takovéhle cirkusy musím provádět v boji se zimou, která skončila až 21.6.
Ale žádné topení nepomůže v té severní vichřici, která fičela 4 měsíce v kuse.
I G. bruchii takové počasí nesnáší. Prostě bez tepla nevynutíte nic a - znovu:
4 měsíce v kuse se skleníkem lomcuje severní ledový vichr.
Ve dne v noci.
Bez přestání.
Přesazování začalo 6.12. 2024 a pomalu se blíží k finále.
Foto ukazuje srovnávání výšky semenáčů - již kvetoucích rostlin G. bruchii.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jih versus východ 2024:
Situace za ty roky už byla neúnosná.
Přesun si vynutily i jiné okolnosti, ale ježto je barák naprosto přesně orientován na světové strany, kromě jižní je k mání už jen ta východní.
Ty kaktusy se tam každoročně pálily. Ba dokonce i začátkem října mohlo přímé záření napáchat za pár hodin nenávratné škody. Tak se změnilo klima za posledních 30 let.
Na fotce z roku 2020, část sbírky z jižní strany, červeným puntíkem je označen každý kaktus
s 20% i více spáleninami, a to i přes intenzivní stínění a větrání.
Některé rostliny se spálily i opakovaně a musely být vyhozeny.
Sbírka začátkem srpna 2024, kde východní strana + masivní stínění nese dobré výsledky.
Východ hodnotím tedy velmi dobře, nespálilo se nic; na fotce to vypadá mrňavý,
ale nedejte se zmást, ty grusony mají 18 cm...
Zrovna probíhala dosazovací etapa č. I/3.
Je východní strana dostatečná co se týče světla?
V říjnu už se slunce zkrátilo o 1/8 kruhu (při vycházení) a je hned pryč.
Přesto to není nijak závažný problém, mně stačí vyměnit mléčnou tabuli za čirou
na ten jeden měsíc, a velké fyty či theláky není už přece nutno zalévat.
Kaktus potřebuje především teplo; je jen málo rostlin, co na jižním parapetu vydrží na přímém slunci a jednou z nich je E-CER rigidispinus, nebo TLC con. argenteus.
Ono by jich vydrželo víc, kdyby tam mohly být pořád za stejných podmínek,
u nás vede zima a krátký den k odvyknutí slunci a proto to nefunguje tak jako v Mexiku.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Spravujeme pachykaul: Pseudobombax ellipticum.
Jak to bylo v 2024?
Tento strom v květináči nemůže být ve stadiu "špičák" 20 let, protože se ve větru vyvrací
a pak "máte nařezáno" nějakou havárií jako u mně, a to ještě v nejblbějším momentu - po pozdně jarním narašení...
Můj zlámaný a ošetřený, š.5cm báze, výška terminálu 30cm, narašení po 1 měsíci od zasazení, zavětvení po 4 měs. Narašil, ale potřebuje prodělat jednu úplnou sezónu.
V žádném případě to nemůže být prasácký řez jako na obrázcích z pěstírny, druhé horší než první. Pseudobombax by měl pro první řez dosáhnout tloušťky kmene u báze min. 3cm , a radím vám dobře - nechte si délku 40cm na korunku, ubrat se dá vždy, zpět to už nevrátíte.
Další 3ks 6cm/100cm tedy zatím také prokořeňují a čekají na zkrácení, které se správně dělá těsně před koncem vegetačního klidu, únor - březen, je-li počasí normální.
Letnění venku (od června) je žádoucí, ale ne na jižní straně!
Přístřešek nutný, jinak to krupobití zrychtí k nepoznání.
Tolik srpen 2024.
Pseudobombax ellipticum se nakonec spravit podařilo - 2025.
Rostliny byly ovšem v bytě a zalévaly se celou zimu bez opadu listů.
Nožky mají dole 7 cm, korunky 3 - 5 větví, a už to vypadá lépe, už je vše na balkoně.
Stále prokořeňujeme.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Rebucie a suklorebucie se takhle spravit nepodařilo, celá kolekce šla do háje už 2018.
Pěstování, kdy je přes zimu +20 °C a roste to na zimovišti, a potom v březnu udeří až -23°C,
není ve zdejší lokalitě možné. Takovou bednu jsem měl taky, kvetlo, po 2 letech úplný kolaps.
Pěstování společné je bez diskuze.
V přírodě to také tak roste, u nás stejně jako u nich.
Samozřejmě 4 grusony do misky nedáte a také jsou speciální případy kde je lépe, když má každá rostlina svoji nádobu. Ale je tragoška přijít do skleníku 150 m2 a tam jsou nacpány tisíce květináčků jako v nějaké hobby market prodejně.
Je to až trapný a úsměvný, jak ten kdo má dostatek prostoru,
nedokáže rostlinám vytvořit přirozené prostředí...
Ne že by se to v solitérních květnících nedalo pěstovat, ale i malá miska se
společnou výsabou vypadá lépe a lépe i prosperuje.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Strombáčům se toto líbí, ale mně ne.
To už je rok staré přesazení, nevím co jsem dal dolů, asi jen 100% štěrk,
nějak se to nenafukuje a to není dobré.
I když strombocactus je extrém a vydrží i rok bez vody,
ale takové sušenky asi nechceme. Tak mám příští rok zas co dělat.
Tady 100% kuličkovina u asteriasů - došel substrát, ale přece jen vpravo
- 90% perlit nebude to pravé ořechové, a bude třeba přidat sací vlákninu.
Všechna fyta jsem koupil za mastné peníze bez kořenů, spravuje se to těžce,
tak když hoši vymetáte skleník, noste si to do popelnice a ne na výstavu, děkuji.
Fotka z 10. ledna, kdy vykvetla Mammillaria hermosana. (Zalitá poprvé až po 8 měsících od zasazení stejně jako MML napina.)
Je si třeba uvědomit, že rostlina roste na náhorních plošinách státu Zacatecas, konkrétně z rovinatých oblastí u města Moctezuma. V přírodě se často vyskytuje v doprovodu nízké vegetace nebo na otevřených prostranstvích využívaných k pastvě.
Jako člen řady Herrerae vyžaduje exponované, velmi světlé a slunné místo.
Zálivka střídmá, na lokalitách spadne většina srážek - 300 mm na podzim, tehdy se také kaktus dostává do vegetace, která vrcholí leden, únor, což také bylo splněno. Někdy vykvete i trochu v létě.
Substrát minerální, inertní složka min. 80%
Přes den teploty min. +35 °C, v noci mívá poklesy až k nule.
Vodu třeba opravdu odflakávat, a hlavně pozor na jaře.
Rostlina se podobá na MML lenta, ta je však odolný druh. Odborníci MML hermosanu řadí spíš k MML lasiacantha, ta se spálí na slunci jedna radost a je po ní. MML lenta se spálí, ale odroste,
s hermosanou v červnu na slunci opatrně.
MML hermosana je středně citlivý druh, náchylný na hniloby i v inertním substrátu.
Po odkvětu vznikají v rostlině "díry".
Rozhodně nejtěžší na pěstování je Mammillaria pectinifera...
Na rozdíl od hermosany je to letní druh, který v zimě spí.
Rostliny rostou takřka v sterilních podmínkách, optimum je +40°C, pokupě s odolnější MML napina, a oba druhy vyžadují hluboké květináče, pro 3cm tělo počítejte se mnou:
Řepa 6cm + 3cm sekundární kořeny + 3cm růstového substrátu = sací zóna +3cm drenáže =15cm hluboký květník. Znovu říkám 15cm!!! Jinak je to zničený kaktus.
Podobně težká je i MML coahuilensis.
Tyto miniatury se pěstují ve 100% minerálním substrátu, ale to nic neznamená, že na ně nepřijde hniloba shora od středu, nejčastěji Fusarium ssp.
Zimování doporučuji rovných 10 °C pro všechny tyhle letní mamilárie, protože v teple rostlina spálí všechny cukry, tzv. "vysvítí se" a pak vysílením padne na kdejaké kýchnutí...
teplo, teplo,
Mammillaria carmenae je další plumózoidní zimní druh, který od prosince kvete jak zbyčený.
To se nedá nic dělat, v té době potřebuje jižní okno a alespoň +20°C.
Také na to fusarioza může přijít jedna báseň.
Kdo pořádně zalil v listopadu to nechá až na květen, voda je e-e :)
Mammillaria guelzoviana je vynikající letní druh, s nejlepšími květy v rodu.
I u nás máme v přírodě rostlinu se stejnou barvou květu - Silene dioica.
Menší kytky zásadně sadíme pokupě, lépe to roste a i vypadá...
Záběr z přesazovačky E-cer palmeri SB184. Molekulární síto 4A
Sázím do úplně jiných substrátů než většina kaktusářů. SBC disciformis ssp. pulcherrimus PC49.
Že sedmička je štastné číslo. Povíme si až to zakoření...
Ještě to nezakořenilo, ale už to kvetlo i po tmě TLC hexaedrophorus FH63,
květy jsou bílé, žluté, růžové... všecko možné. Prostě 7 Statečných.
teď do toho nachlustal sníh, tak to začíná také tlačit poupata...
A že i jim je dobře spolu?
Astrophyta čistě minerální substrát nesnášejí, potřebují výživnou půdu.
Ale ne takhle. No, to je nářez! Naštěstí ne u mně ve sbírce, ale už jsem to taky měl.
Lepiota birnbaumii, aka Leucocoprinus flos-sulphuris (Schnizl.) Cejp 1948.
Spíše se přihází u sukulentářů, ale pokud tuhle houbičku ve své sbírce uvidíte, rostlinu okamžitě,
ale okamžitě = do 10 minut zbavte úplně substrátu včetně vyprání kořenů, jinak to špatně dopadne.
Tady jsem se fakt trefil.
Petopentia natalensis se nafoukla za jednu sezonu z 6 na 12cm!
Takový chutný substrátek, až kaudexy praskají ve švech. Květník je 15cm hluboký...
Teď to trošku spočívá, březnový ořez typu "radical", no ale za chvíli to začne nanovo.
Tak jo: fyta sázím do kompostu a gymna do substrátu původně pro ariáky...
Prostě se mi to nějak nezdálo, teď už je lepší - neroste to vůbec, jen ty trny :D
G. mostii ssp. bicolor VS665, Quilino, San Pedro del Norte.
No, ono jak se člověk podívá na to, v čem některá gymna rostou na lokalitách,
tak je to leckde hotová stavební suť, v které by nerostly ani ariáky. Tak jsem přidal štěrku.
G. armatum LF 597.
teď po zimě to není vidět, potřebuje slunce a opalovací krém s nízkým UV-faktorem...
To jsem si říkal jak jsem vyhazoval tu pectiniferu... i když -
G. vatteri Las Rabonas, tato rostlina na lokalitě už údajně vyhynula...
I cibuloviny mají něco do sebe.
Jen to chce štěrk
copyright Martin Kubík