KAKTUS KUTLOCH 2024
Sulkorebucie představují poměrně výraznou a oblíbenou skupinu kaktusů.
Ale, má to ale. Sulky rozhodně nesnesou mráz, i když jsou to horské rostliny.
Tyhle experimenty nedoporučuji, nenechte se nachytat bajkami na sympoziích
a burzách, kde kterak komu vydržely sulky mráz 8 °C pod nulou...
Další problém jsou jména. Tak se nám to množí rychleji než hybridní semenáče.
80% jmen považuji za zbytečná a jedním z gigantických kolektorů je SLC tiraquensis,
ke které se dá připojit snad 100 synonym.
SLC arenacea je příjemný kaktus. I tady platí více tepla, méně vody.
G. schuetzianum FR430 je zahradní kultivar, nic více, monvillei x n.d.
G. vatteri, Salsacate s překvapujícím květem.
G. baldianum, STO 92-473, 4km v. od Anquincila také dovede potěšit.
G. bodenbenderianum, nebo riojense? Kvete už od mala.
G. fleischerianum a další denudátní gymna jsou výtečný materiál na trénink výsevů pro začínající pěstitele.
G. uruguayense Treinta y Tres nelze přehlédnout. Plné slunce nesnáší, lépe mu bude pod bílou plachtou. Produkuje podzemní brambory, co se postupně mění na normální odnože. Je v tom cosi "ottonisovského".
Nemá cenu sbírat hybridy, když lokalitní gymna mají ohromné květy.
G. achirasense Alpa Corral, 15cm květy patří k těm menším v rámci druhu,
skoro až dvojnásobek jsem viděl na sběrovkách od Tucumanu.
Je zbytečné psát proč pěstovat TLC heterochromus...
TLC bic. ssp. bolansis potřebuje opravdu čistě minerální substrát a velmi omezenou zálivku. Pak se otrnění zahušťuje a rostlina kvete...
Hexáky, no. Kolik jich v našich sbírkách bylo zničeno sluncem?
Rostlina přitom na lokalitách roste ve stínu, někde až úplně ve tmě.
TLC hexa od Las Tablas kvete v různých odstínech růžové až bílé.
Rostliny potřebují 40°C teplo a polostín.
Hexáky, no. Je dost mexických druhů i rodů co se zatahují pod zem. Rostliny se prostě zahrabávají ke spánku. Pokud jim toto u nás neumožníme, nečekejme zázraky.
Malé květináče a plytké misky mohou vést až k úhynu rostlin.
Když to fyta rozbalí...největší květ má 16cm. Pařeniště, polostín, +50 °C.
Strombocactusy rovněž mají rády teploty kolem 45°C a výše. Zalévat stačí jednou za měsíc, ne však ve vedrech. Podzimní zmrznutí může nastat už při teplotách kolem nuly.
Aztekium ritteri kvete při velikosti 1cm, což je pravokořka 10 let po výsevu.
Jak se mi tam namotalo to hintonii, netuším.
Jedna miska Zephyrantes grandiflora 60 ks - 50 kvete, nahradí polovinu sbírky.
V USA je u kaktusářů hlavní oblíbený rod Copiapoa. Čím víc "plesnivější" a bělejší, tím lepší. Nějaké pediáče a skleráky je moc neberou. Ariocarpus spíše, jen když je šedivej...
Ale pěkné ojínění produkují i některé theláky ba i gymna.
G. monvillei albiflorum, květy jsou přes 10cm.
5 plodů dá dohromady 4000 semen, G. intermedium P113.
Mammillaria scheideana ssp. giselae MZ 1438. má výhodu v tom, že kvete o Vánocích. Aby vypadala lépe než na obrázku, je potřeba potřeba silně minerální substrát (90%)
a sporadická zálivka, aby se kožíšek zahustil. Jinak se to mění na obludný kopec odnoží, který může narůst až na 2 metry.
Nejlepší květy mezi kaktusy mají matukány (Borzicactus).
Vyžadují 100% stínění, vzduch a teplo.
I Echinocereusy jsou vidět. Trnité druhy je nejlépe dát na přímé slunce, volná kultura,
ale s krytím proti dešti - vysoké zastřešení. Zimování velmi světlé a do 10 °C.
Echinocereusy vyžadují tvrdší pěstování a pokud to nemůžete nabídnout, nemá cenu je shánět. V tropickém pařeništi nebo při bytovém zimování budou vypadat špatně.
Toto je původní fričovské G. rubriflorum. Postupem času byly nalézány další formy
a tak kaktusy dostávaly názvy oenanthemum, hybopleurum (!!), tillianum,
carminanthum, ambatoense (bílá forma).
Navíc se to kotilo všecko mezi sebou, mucha sem štětec tam, na čistotu nikdo nedbal, proto se doporučuji přidržet nových sběrů kde si vystačíme s jedním názvem:
G. carminanthum.
Další pecka Weingartia schroederiana, ale kdo ji dneska má?
Stejně jako Ferocactus vaccianus = Ferocactus latispinus, ssp. sloupovitý,
dokonce i s lokalitou, kdo pozorně studuje literaturu, tak ví kde...
Gymnocalycium jovibarbum, Ascore, Monte Blanco.
Tak ahoj!
copyright Martin Kubík