Přehled rodu Thelocactus

 

Vítr v telakach    Wind among the thelocacti

 

PŘEHLED RODU THELOCACTUS

Jména a synonyma (angloamerický systém):

Thelocactus bicolor
ssp. bicolor (Galeotti ex Pfeiffer) Britton & Rose, Bull. Torrey Bot. Club 49: 251 (1922).
Echinocactus bicolor Galeotti ex Pfeiffer, Abbild. Beschr. Cact. 2: pl. 25 (1848). Thelomastus bicolor Fric, in Kreuzinger, Verzeichnis 10 (1935). Ferocactus bicolor (Galeotti ex Pfeiffer) N. P. Taylor, Cact. Succ. J. Gr .Brit. 41: 30 (1979). Echinocactus rhodophthalmus Hooker, Bot. Mag. 76: pl. 4486 (1850). Echinocactus rhodophthalmus var. ellipticus Hooker, Bot. Mag. 78: pl. 4634 (1852). Echinocactus ellipticus Lemaire, Jard. Fleur. 3: pl. 270 (1853). Echinocactus bicolor var. schottii Engelm., Proc. Amer. Acad. 3: 277 (preprint 1856). Echinocactus schottii Small, Fl. Southeast U. S. 814 (1903). Thelocactus bicolor schottii Davis ex Backeb., Die Cactacecae V: 2809 (1961), nom. inval. Thelocactus bicolor var. schottii Krainz, Die Kakteen, Lfg. 18 (1961). Echinocactus bicolor var. montemorelanos Weber, Dict. Hort. Bois 465 (1896), nom. nud. Echinocactus bicolor var. tricolor Schumann, Gesambt. Kakt. 303 (1898). Thelocactus bicolor var. texensis Backeb., Die Cact. 6: 3872 (1962), nom. inval. Thelocactus bicolor var. huizachensis Kladiwa & Fittkau, nom. prov., in Krainz, Die Kakteen. CVIII b. 1. IV. (1975). Thelocactus bicolor var. commodus Haas, Kakt. and. Sukk. 39: 86 (1988). Thelocactus bicolor ssp. commodus (Haas) Doweld, Sukkulenty 1: 30 (1999). Thelocactus bicolor ssp. zwakii Chvastek & Halda, Acta Mus. Richnov. Sect. natur. 7: 38 (2000).
ssp. bolaensis (Runge) Doweld, Sukkulenty 1: 30 (1999).
Echinocactus bolaensis Runge ('bolansis'), Gartenflora 38: 106 (1889). Echinocactus bicolor var. bolansis Schumann, Gesambt. Kakt. 303 (1898). Thelocactus bicolor var. bolansis Berger, Kakteen, 256 (1929). Ferocactus bicolor var. bolaensis N. P. Taylor, Cact. Succ. J. Gr. Brit. 41: 30 (1979). Echinocactus wagnerianus Berger, Kakteen, 256 (1929). Thelocactus wagnerianus Berger, Kakteen, 346 (1929). Thelocactus bicolor var. wagnerianus Krainz, Die Kakteen, Lfg. 18 (1961).
ssp. flavidispinus (Backeberg) N.P. Taylor, CCI 5: 14 (1998).
Thelocactus bicolor var. flavidispinus Backeb., Beitr. Sukk.-Kunde Pflege 1941: 6 (1941). Thelocactus flavidispinus Backeb., Cact. Succ. J. (US) 23: 150 (1951). Echinocatus flavidispinus Weniger, Cacti S. W. 87 (1970) nom. nud. Ferocactus bicolor var. flavidispinus N.P. Taylor, Cact. Succ. J. Gr. Brit. 41: 30 (1979).
ssp. heterochromus (Weber) Mosco & Zanovello, Bradleya 18: 62 (2000).
Echinocactus heterochromus F. A. C. Weber, Dict. Hort. Bois. 466 (1896). Thelocactus heterochromus (F. A. C. Weber) van Oosten, Kakteenkunde 58 (1940). Ferocactus heterochromus N. P. Taylor, Cact. Succ. J. Gr. Brit. 41: 90 (1979). Echinocactus bicolor var. pottsii Salm-Dyck, Cact. Hort. Dyck. 173 (1850).
ssp. schwarzii (Backeberg) N.P. Taylor, CCI 5: 14 (1998).
Thelocactus schwarzii Backeb., Cact. Succ. J. Gr. Brit. 12: 81 (1950). Ferocactus bicolor var. schwarzii N.P. Taylor, Cact. Succ. J. Gr. Brit. 41: 30 (1979). Thelocactus bicolor var. schwarzii E.F. Anderson, Bradleya 5: 61 (1987).

Thelocactus buekii (Klein) Britton & Rose, Cact. 4: 8 (1923).
Echinocactus buekii Klein ('buckii'), Gartenflora 8: 257 (1859). Thelocactus tulensis var. buekii (Klein) E.F. Anderson, Bradleya 5: 65 (1987). Thelocactus tulensis ssp. buekii (Klein) N.P. Taylor, CCI 5:14 (1998). Thelocactus buekii ssp. jarmilae Halda & Horacek, Acta Mus. Richnov. Sect. natur. 7: 38 (2000). Thelocactus matudae Sanchez-Mej. & Lau, Cact. Suc. Mex. 23: 51-52 (1978). Thelocactus buekii var. matudae (Sanchez-Mej. & Lau) E.F. Anderson, Bradleya 5: 66 (1987). Thelocactus tulensis ssp. matudae (Sanchez-Mej. & Lau) N.P. Taylor, CCI 5: 14 (1998). Thelocactus buekii ssp. matudae (Sanchez-Mej. & Lau) Mosco & Zanovello, Bradleya 18: 62 (2000). Thelocactus santaclarensis Halda, Kupcak & Sladkovsky, Acta Mus. Richnov. Sect. natur. 7: 39 (2000).

Thelocactus conothelos
ssp. conothelos (Regel & Klein) Backeb. & F. Knuth, Kaktus-ABC, 385 (1935).
Echinocactus conothelos Reg. & Klein, Ind. Sem. Hort. Petrop. 48 (1860). Gymnocactus conothelos Backeb., Die Cactaceae V: 2859 (1961). Torreycactus conothele (Regel & Klein) Doweld, Sukkulenty 1: 19 (1998). Thelocactus conothele var. albiflorus Kladiwa & Fittkau nom. nud., in Krainz, Die Kakteen, C VIII b, 1 IV (1975). Echinocactus smithii Muehlenpf. (nomen utique rejiciendum, Vienna Code Appendix V), Allg. Gartenzeitung 14: 370 (1846). Echinocactus saussieri Weber, Dict. Hort. Bois, 468 (1896). Thelocactus saussieri Berger, Kakteen, 257 (1929). Gymnocactus saussieri Backeb., Cact. Succ. J. (US) 23: 151 (1951).
ssp. argenteus (Glass & Foster) Glass, Ident. Guide Threatened Cacti of Mexico 1: TH/CON (1997).
Thelocactus conothelos var. argenteus Glass & Foster, Cact. Succ. J. (US) 44: 48 (1972). Torreycactus conothele var. argenteus (Glass & Foster) Doweld, Sukkulenty 1: 19 (1998). Torreycactus conothelos ssp. argenteus (Glass & Foster) Doweld, Sukkulenty 3: 37 (2000).
ssp. aurantiacus (Glass & Foster) Glass, Ident. Guide Threatened Cacti of Mexico 1: TH/CON (1997).
Thelocactus conothelos var. aurantiacus Glass & Foster, Cact. Succ. J. (US) 44: 48 (1972). Torreycactus conothele var. aurantiacus (Glass & Foster) Doweld, Sukkulenty 1: 19 (1998). Torreycactus conothelos ssp. aurantiacus (Glass & Foster) Doweld, Sukkulenty 3: 36 (2000).
ssp. flavus (Mosco & Zanovello) Mosco & Zanovello, Bradleya 18: 63 (2000).
Thelocactus flavus Mosco & Zanovello, Cactus & Co., 3: 20 (1999). Thelocactus panarottoanus Halda, Acta Mus. Richnov. Sect. natur. 5: 161 (1998).
ssp. garciae (Glass) Mosco & Zanovello, Bradleya 18: 63 (2000).
Thelocactus garciae Glass & M. Mendoza, Ident. Guide Threatened Cacti of Mexico 1: TH/GA (1997). Torreycactus conothelos ssp. garciae (Glass & Foster) Doweld, Sukkulenty 3: 36 (2000).

Thelocactus hastifer (Werderm. & Boedeker) F. Knuth, in Backeb. & F. Knuth, Kaktus-ABC, 360 (1935).
Echinocactus hastifer Werderm. & Boedeker, Notizbl. Bot. Gart. Mus. Berlin-Dahlem 11: 274 (1931). Ferocactus hastifer N.P. Taylor, Cact. Succ. J. Gr. Brit. 41: 90 (1979).

Thelocactus hexaedrophorus (Lemaire) Britton & Rose, Bull. Torrey Bot. Club 49: 251 (1922).
Echinocactus hexaedrophorus Lemaire, Cact. Gen. Nov. Sp. 27 (1839). Echinocactus droegeanus Hildm. ex Schumann, Gesambt. Kakt. 438 (1898). Echinocactus hexaedrophorus var. droegeanus R. Meyer, Monatsschr. Kakt.-Kunde 27: 40 (1917). Echinocactus fossulatus Scheidw., Allg. Gartenz. 9: 49 (1841). Echinocactus hexaedrophorus var. fossulatus Salm-Dyck ex Labouret, Monogr. Cact. 251 (1853). Thelocactus fossulatus Br. & R., Cact. 4: 10 (1923). Thelocactus hexaedrophorus var. fossulatus Backeb., Die Cactaceae V: 2800 (1961). Echinocatus hexaedrophorus var. labouretianus Schumann, Gesambt. Kakt. 438 (1898). Thelocactus hexaedrophorus var. labouretianus A. Berger, Kakteen 253 (1929). Echinocactus hexaedrophorus var. major Quehl, Monatsschr. Kakt.-Kunde 4: 29 (1894). Thelocactus hexaedrophorus var. major A. Berger, Kakteen 253 (1929). Echinocatus hexaedrophorus [var.] roseus Lemaire ex Labouret, Monogr. Cact. 251 (1853). Echinocactus hexaedrophorus [var.] subcostatus Salm-Dyck, Cact. Hort. Dyck. 1849, 34 (1850). Thelocactus hexaedrophorus var. decipiens A. Berger, Kakteen 253 (1929). Thelocactus lloydii Britton & Rose, Cact. 4: 11 (1923). Thelocactus hexaedrophorus var. lloydii (Br. & R.) Kladiwa & Fittkau, in Krainz, Die Kakteen Lfg. 61 (1975). Thelocactus hexaedrophorus ssp. loydii (Br. & R.) N. P. Taylor, CCI 5: 14 (1998). Thelocactus hexaedrophorus ssp. francii Halda & Sladkovsky, Acta Mus. Richnov. Sect. natur. 7: 38 (2000). Thelocactus hexaedrophorus ssp. jarmilae Halda & Chvastek, Acta Mus. Richnov. Sect. natur. 7: 38-39 (2000). Thelocactus hexaedrophorus ssp. kvetae Chvastek & Halda, Acta Mus. Richnov. Sect. natur. 7: 39 (2000).

Thelocactus lausseri J. Riha & J. Busek, Kakt. and. Sukk. 37: 162-164 (1986).

Thelocactus leucacanthus
ssp. leucacanthus (Zucc. ex Pfeiffer ) Britton & Rose, Cact. 4: 8 (1923).
Echinocactus leucacanthus Zucc. ex Pfeiffer, Enum. Cact. 66 (1837). Ferocactus leucacanthus N. P. Taylor Cact. Succ. J. Gr. Brit. 41: 90 (1979). Cereus maelenii Pfeiffer, Allg. Gartenz. 5: 378 (1837). Echinocactus maelenii Salm-Dyck, Cact. Hort. Dyck. 18 (1842). Mammillaria maelenii Salm-Dyck, Cact. Hort. Dyck. 14 (1845). Echinocactus maelenii Hemsley ('macleanii'), Biol. Centr. Amer. Bot. 1: 534 (1880). Cereus tuberosus Pfeiffer, Enum. Cact. 102 (1837). Echinocactus tuberosus Salm-Dyck ex Foerster, Handb. Cact. 287 (1846). Echinocactus leucacanthus var. tuberosus Foerster, Handb. Cact. 287 (1846). Echinocactus ehrenbergii Pfeiffer, Allg. Gartenz. 6: 275 (1838). Thelocactus ehrenbergii F. Knuth, in Backeb. & F. Knuth, Kaktus-ABC, 359 (1935). Echinocactus leucacanthus var. crassior Salm-Dyck, Cact. Hort. Dyck. 35 (1850). Echinocactus porrectus Lemaire, Cact. Aliq. Nov. 17 (1838). Thelocactus porrectus F. Knuth, in Backeb. & F. Knuth, Kaktus-ABC, 361 (1935). Thelocactus leucacanthus var. porrectus Backeb., Die Cactaceae V: 2818 (1961). Echinocactus subporrectus Lemaire, Cact. Aliq. Nov. 25 (1838). Echinocactus tuberosus var. subporrectus Foerster, Handb. Cact. 523 (1846). Echinocactus theloideus Salm-Dyck, Allg. Gartenz. 18: 396 (1850).
ssp. schmollii (Werder.) Mosco & Zanovello, CCI 7: 18 (1999).
Thelocactus leucacanthus var. schmollii Werderm., Blüh. Kakt. and. Sukk. Pfl. 3: Taf. 160 (1939). Thelocactus kraizianus Oehme, Beitr. Sukk-Kunde Pflege 1 (1940). Thelocactus leucacanthus var. schmollii fa. krainzianus (Oehme) Nagl, Kakt. and. Sukk. 42: 183 (1991). Thelocactus sanchezmejoradai Meyrán, Cact. Suc. Mex. 3: 77 (1958). Thelocactus leucacanthus var. sanchezmejoradai Backeb., Die Cactaceae V: 2817 (1961).

Thelocactus macdowellii (Rebut ex Quehl) C. Glass, Cact. Suc. Mex. 14: 4 (1969).
Echinocactus macdowellii Rebut ex Quehl ('Mc. Dowellii'), Monatsschr. Kakt.-Kunde 4: 133-134 (1894). Echinomastus macdowellii Br. & R., Cact. 3: 151 (1922). Neolloydia macdowellii H. E. Moore, Baileya 19: 166 (1975). Thelocactus conothelos var. macdowellii Glass & Foster ('mcdowellii'), Cact. Succ. J. (US) 49: 220 (1977). Thelocactus conothelos ssp. macdowelli var. sniceri Halda & Sladkovsky, Acta Mus. Richnov. Sect. natur. 7: 38 (2000).

Thelocactus multicephalus Halda & Panarotto, Acta Mus. Richnov. Sect. natur. 5: 40 (1998).
Thelocactus rinconensis ssp. multicephalus (Halda & Panarotto) Luethy, Kakt. and Sukk. 50: 80 (1999).

Thelocactus rinconensis
ssp. rinconensis (Poselger) Britton & Rose, Cact. 4: 7 (1923).
Echinocactus rinconensis Poselger, Allg. Gartenz. 23: 18 (1855). Echinocactus rinconadensis Schumann, Gesambt. Kakt. 433 (1898). ?Echinocactus lophothele Salm-Dyck, Allg. Gartenz. 18: 395 (1850). Thelocactus lophothele Br. & R., Bull. Torrey Bot. Club 49: 251 (1922). Echinocactus phymatothelos Poselger ex Ruempler, in Förster, Handb. Cact., ed. 2, 602 (1885). Thelocactus phymatothelos Br. & R. (' phymatothele'), Cact. 4: 8 (1923). Thelocactus rinconensis var. phymatothelos Glass & Foster, Cact. Succ. J. (US) 49: 246 (1977). Thelocactus rinconensis ssp. phymatothele (Poselger) Glass, Ident. Guide Threatened Cacti of Mexico 1: TH/RIN (1997). Thelocactus rinconensis ssp. phymatothelos (Poselger) Doweld nom. superfl., Sukkulenty 1: 30 (1999). Thelocactus rinconensis ssp. icamolensis Halda & Kupcak, Acta Mus. Richnov. Sect. natur. 7: 75 (2000).
ssp. freudenbergeri (Haas) Mosco & Zanovello, CCI 7: 18 (1999).
Thelocactus rinconensis var. freudenbergeri Haas, Kakt. and. Sukk. 43: 96-98 (1992).
ssp. hintonii Luethy, Kakt. and. Sukk. 48: 39 (1997).
ssp. nidulans (Quehl) Glass, Ident. Guide Threatened Cacti of Mexico 1: TH/RIN (1997).
Echinocactus nidulans Quehl, Monatsschr. Kakt.-Kunde 21: 119 (1911). Thelocatus nidulans Br. R., Cact. 4: 9 (1923). Thelocactus lophothele var. nidulans Kladiwa & Fittkau, in Krainz, Die Kakteen, Lfg. 61 (1975). Thelocactus rinconensis var. nidulans Glass & Foster, Cact. Succ. J. (US) 49: 245 (1977). Thelocactus rinconensis ssp. nidulans (Quehl) Doweld nom. superfl., Sukkulenty 1: 30 (1999). Thelocactus rinconensis ssp. palomaensis Pavlicek & Zatloukal, Kaktusy XXXX: 11 (2004).

Thelocactus tulensis (Poselger) Britton & Rose, Cact. 4: 11 (1923).
Echinocatus tulensis Poselger, Allg. Gartenz. 21: 125 (1853). Thelocactus tulensis ssp. huizachensis Halda & Sladkovsky, Acta Mus. Richnov. Sect. natur. 7: 39 (2000). Thelocactus tulensis ssp. kupcakii Halda & Sladkovsky, Acta Mus. Richnov. Sect. natur. 7: 40 (2000). Thelocactus vaskoanus Halda & al., Acta Mus. Richnov. Sect. natur. 7: 75 (2000). Thelocactus tulensis ssp. vaskoanus Halda & al., Acta Mus. Richnov. Sect. natur. 9: 41 (2002).

převzato a upraveno z:

 

http://www.thelocactus.cactus-mall.com/

 


Pojetí botanických schémat rodu THELOCACTUS:

Botanické schémata jsou obzvláť v čeledi Cactaceae naprosto zveličována a již v mnoha případech dovedena ad absurdum. Výše uvedené angloamerické pojetí je prezentováno jako rádobypořádek v rodu, uvádím jej zde, protože je většinou pěstitelů příjímáno. Můj osobní názor je ten, že zavedením celé řady subspeciií se vlastně nic až tak konkrétního neřeší, přestože i tento počin lze hodnotit jako záslužný, neboť došlo k očištění od řady synonym a nesmyslných popisů. Co předvádějí někteří autoři je až těžko k pochopení. Dnes již jistě nikdo nechce vyhrabávat podobné kostlivce ze skříně jako je "Thelocactus sinuatus" a spol. Avšak kupř. Anderson se domnívá, že TLC. bicolor  var. heterochromus bude nejlépe rekombinovat do rodu Echinocactus, což hovoří za vše. Ovšem na domácí půdě v taxonomii "na divoko" nezaostáváme za zahraničím v ničem pozadu. Určitě by z popisů thelokaktusů měly vymizet takové názvy jako " kupcakii, zwakii, vaskoanus, kvetae, jarmilae etc." Tohle nepovažuji za správnou cestu jak prezentovat světu úroveň kaktusářství v naší zemi. Přestože máme celou řadu skvělých sběratelů a pěstitelů, objevitelé "nových druhů" by se měli se smířit s faktem, že ne každý má štěstí, aby našel nové Aztekium či Geohintonii. Proto níže v tabulce uvádím angloamerické pojetí systému členění rodu Thelocactus v srovnání s střízlivě botanickým posouzením situace a uprostřed vlastní názor na rozdělení rodu tak, jak jsou o něm známy informace k roku 2014. Nevylučuje se možnost dalších korekcí v závislosti na tom, jaké budou k dispozici nové údaje a poznatky.

 

RESUMÉ:
 
Angloamerické schéma Martin Kubík schéma Redukovaná varianta
     
Thelocactus bicolor Thelocactus bicolor Thelocactus bicolor ssp. bicolor
ssp. bicolor ssp. bicolor  
ssp. bolaensis ssp. bolaensis  
ssp. flavidispinus ssp. flavidispinus  
ssp. heterochromus ssp. heterochromus  
ssp. schwarzii ssp. lausseri  
  ssp. matudae  
  ssp. schwarzii  
     
Thelocactus buekii viz. TLC. rinconensis  
     
Thelocactus conothelos Thelocactus conothelos Thelocactus conothelos
ssp. conothelos ssp. conothelos ssp. conothelos
ssp. argenteus ssp. argenteus  
ssp. aurantiacus ssp. aurantiacus  
ssp. flavus ssp. flavus  
ssp. garciae ssp. garciae  
  ssp. macdowellii  
     
Thelocactus hastifer Thelocactus hastifer ssp. hastifer  Thelocactus hastifer ssp. hastifer
     
Thelocactus hexaedrophorus Thelocactus hex. ssp. hex. Thelocactus hex. ssp. hex. 
     
Thelocactus lausseri viz. TLC. bicolor  
     
Thelocactus leucacanthus Thelocactus leucacanthus Thelocactus leucacanthus
ssp. leucacanthus ssp. leucacanthus ssp. leucacanthus
ssp. schmollii ssp. schmollii  
     
Thelocactus macdowellii viz. TLC. conothelos  
     
Thelocactus multicephalus viz. TLC. rinconensis  
     
Thelocactus rinconensis Thelocactus rinconensis Thelocactus rinconensis
ssp. rinconensis ssp. rinconensis ssp. rinconensis
ssp. freudenbergeri ssp. arizpensis  
ssp. hintonii ssp. buekii  
ssp. nidulans ssp. hintonii  
  ssp. multicephalus  
  ssp. nidulans  
  ssp. tulensis  
     
     
Thelocactus tulensis viz. TLC. rinconensis  
    © Martin Kubík 2014

 

 

Gallery:

 

Thelocactus bicolor ssp. heterochromus MH 68 Rodeo, Durango.

 

Thelocactus bicolor ssp. heterochromus MH 68 Rodeo, Durango.

 

Thelocactus hexaedrophorus CSD 118, route nr.3, km 26, SLP.

 

Thelocactus hexaedrophorus CSD 118, route nr.3, km 26, SLP.

 

Thelocactus hexaedrophorus PP 1153, Las Tablas, SLP.

 

Thelocactus hexaedrophorus PP 1153, Las Tablas, SLP.

 

Thelocactus hexaedrophorus PP 1153, Las Tablas, SLP.

 

Thelocactus hexaedrophorus PP 1153, Las Tablas, SLP.

 

Thelocactus hexaedrophorus (ssp. griseus n.pr.), La Pastora.

 

Thelocactus hexaedrophorus (ssp. griseus n.pr.), La Pastora.

 

...to be continued


 

 


 

 

 

Příbuzenské vazby: 

Jednotlivé hlavní variety v botanicky redukovaném systému a celá řada mikropopulací a stanovištních forem thelokaktusů  vykazuje nápadně shodné znaky navzájem mezi sebou. Rozlišování nebo naopak slučování těchto rostlin je jen otázkou vhodné volby kritérií k tomu a způsobu jak tyto kritéria vyhodnotíme. Určitě je zjevné, že máme více jmen než rostlin, kdybychom chtěl důsledně preferovat rozdílné znaky (odchylky) rostlin vzniklo by nám tolik druhů a variet, kolik je vůbec lokalit rostlin a praxe tomu leckdy napovídá. Pokud budeme preferovat shodné znaky rostlin vznikne nám jen velice málo druhů a variet, v extrémním případě jen jeden. V obou postupech záleží tedy jaký úhel pohledu při klasifikaci zvolíme a tu bych doporučoval držet se "zlaté střední cesty" a druh, který vykazuje odchylky od typu v více než 3 morfologických znacích a to stabilní odchylky - uznat za varietu, v nižším případě za formu. Zavádění subspecií tedy není až tak průkazné, protože existuje veliká škála přechodových znaků u různých populací, vznikají tak n-rozměrné taxony, které štěpit do dílčích kategorií nepovažuji vůbec za vhodné a ani smysluplné. Pro posuzování těchto odchylek doporučuji držet se pořadí důležitosti: 1. Chemismus tkání 2. Pylová zrna a jiné mikroskopické znaky 3. Stavba semen 4. Makroskopické znaky. Je tedy na tomto poli ještě hodně prostoru k bádání.

 

Příbuzenské vazby:
typ hlavní variety inklinuje k
     
Thelocactus bicolor    
var. bicolor   var. matudae
  var. heterochromus var. hexaedrophorus
  var. lausseri var. conothelos
    var. rinconensis
    var. buekii
Thelocactus conothelos    
var. conothelos   var. lausseri
    var. hastifer
  var. flavus

var. tulensis

  var. macdowellii  
Thelocactus hastifer   var. bicolor
    var. conothelos
Thelocactus hexaedrophorus   var. buekii
var. hexaedrophorus   var. heterochromus
    var. rinconensis
Thelocactus leucacanthus    
var. leucacanthus    
  var.schmollii  
Thelocactus rinconensis    
var. rinconensis   var. hexaedrophorus
  var. buekii var. tulensis
  var. matudae var. bicolor
  var. tulensis var. conothelos
    © Martin Kubík 2009

 

 

 

Pěstování:

Pro thelokaktusy platí ve zvýšené míře to co pro polopouštní mexické druhy obecně. Rostliny obývají aridní ekologické niky s mimořádnou světelnou a tepelnou expozicí a z toho je potřeba vycházet jako z podstaty při pěstování. Stanoviště rostlin v přírodě jsou dobře drenážovaná štěrkovými podklady a hlinitými písky jen s malým podílem humusových složek. Substrát u nás by měl tomu odpovídat. Zcela nevhodné jsou přísady z vyšším podílem organických složek jako rašeliny, kokosových vláken apod., neboť ty se při zalití rozkládají a v kombinaci s teplem může dojít k bakteriálnímu kolapsu kořenového systému a následně celé rostliny. Přestože jsou to rostliny extrémnímu slunci odolné, pěstitel by měl být obzvlášť opatrný na jaře, po vystěhování thelokaktusů na letní stanoviště a neváhat stínit. Masivní trnité rostliny se napěstují v dostatku tepla a vzduchu, což je v našich končinách někdy obtížné skloubit dohromady. Velký podíl na kvalitě rostlin má tedy umístění v vegetační části roku, minerální složka substrátu a vhodně dávkovaná zálivka, která u citlivějších druhů by měla býti spíše sporadická. Mějte na paměti veledůležitou větu: Každá zálivka ničí substrát. Rozmnožování je možné jak výsevy tak i odnožemi, k roubování není důvod. Pro klidovou část roku platí pokud možno co nejvíce světlé a naprosto suché zimování, tyto rostliny rozhodně nepatří někde do koutů nebo do sklepů atd. Pokud se produkuje osivo, nestavět příbuzné formy vedle sebe, používat důsledné zamezení náhodného sprášení hmyzem. Sbírku se zásadně vyplatí koncipovat podle nalezišť.

 

Pěstování:
      a b c d e f
    substrát míra světla zálivka teploty Cº tolerance k
druhový okruh rostlin umístění složení rozptyl. za sezónu zimování spálení
             
Thelocactus bicolor skleník živný a 100% 12x 10 90%
  pařeniště minerály        
Thelocactus conothelos skleník jíl a 100% 8x 10 70%
    minerály        
Thelocactus hastifer skleník jíl a 100% 5x 15 100%
    minerály        
Thelocactus hexaedrophorus skleník jíl a 80% 12x 10 80%
  pařeniště minerály        
Thelocactus leucacanthus skleník živný a 80% 15x 10 50%
  pařeniště minerály        
Thelocactus rinconensis skleník jíl a 80% 10x 15 30%
    minerály        
                 
a tím se rozumí nejvhodnější zařízení, TLC nejsou vhodné do kontrolované volné kultury, riziko rzí a spálenin
b podíl složek se řídí velikostí rostliny, Ph neutrání až mírně zásadité
c při jednostranném osvětlení dospělé rostliny neprospívají dobře, větrání podpoří vývin otrnění
d s přihlédnutím k velikosti a stáří rostlin -zde je uvažovaný průměr 8cm
e jde o optimální zimovací teploty za dostatku světla
f platí pro přímé slunce po zimování, u řidčeji otrněných druhů nebo se slabší pokožkou je potřeba opatrnosti
            © Martin Kubík 2009

 

Některá polní čísla - seznam ke stažení zde:

TELAKY.rtf (68 KB)

 

Komentář k polním číslům:

  1. Soubor obsahuje polní čísla nejčastěji navštěvovaných lokalit thelokaktusů. Nejsou uvedeny všechna čísla, protože v době zpracovávání nebyla k dispozici z důvodů utajení,  platí zejména pro skupinu sběratelů okolo:  GL&DONEY= Charles Edward Glass, B. Doney, GL&F= Glass, Robert Alan Foster - což trvá dodnes, a dále novější lokality, které v té době nebyly navštíveny. Některá polní čísla nejsou až tak volně dostupná jako kupř.  RS=Roman Staník, LRM=Living Rocks of Mexico. Geoff Bailey, J. Miller, D. Rushforth. etc. a podobné. Tento seznam slouží k základní orientaci v nalezištích TLC jako přehled pro běžnou pěstitelskou praxi. Neklade si nároky na úplnost ani věcnou správnost. Přílišně opakující se položky ze stejných lokalit byly pro přehlednost vypuštěny.
  2. Nevýhody systému: Situace v polních číslech je nyní už taková, kdy x sběratelů navštíví jednu a tutéž lokalitu a každý zde přiděluje svoje značky. Tak se stane, že stejné rostliny z jednoho naleziště figurují pod několika- někdy i víc než 10 - různými sběrovými položkami. Někdy toto číslo ještě zvětšují sami stejní sběratelé, kdy jednu lokalitu navštíví vícekrát a stejné rostliny tak dostanou víc položek. Ničím jiným nelze vhodněji demonstrovat lidskou blbost jako právě těmito seznamy.
  3. Taktéž velmi sporné je označování a případně pak popisování rozdílných variet na jednom kopci, kdy kupř. populace na severu, východě, západu, jihu jednoho stejného kopce se makroskopicky musí lišit skrze mikroklimatické podmínky, ačkoliv jde o stejnou rostlinu, takže pak vznikají 4 různé sběrové polní čísla a neřkuli i 4 popisy...Navštíví -li takovou lokalitu další sběratel s podobným přístupem, je dílo dokonáno...V praxi byl proveden pokus, kdy byly sebrány 3 značně makroskopicky rozdílné položky rostlin ze 3 stran jedné skály (v národním parku) a zasazeny na jedinou lokalitu a sledovány. Po 20 letech všechny rozdílné znaky zmizely, všechny odchylky byly vyrovnány. Dokonce i 80km od sebe vzdálená dvě naleziště ukázala, že "dva druhy" rostlin v přírodě srovnávají mikroklimatické odchylky jsou-li umístěny v kultuře co se makroskopických znaků týče, ba dokonce se změnila i velikost semen, takže to prostě nestačí. Tím není řečeno, že před a za kopcem nemůžou být rozdílné variety, jen upozorňuji na realistický přístup a zdravou skepsi při vytváření obecných závěrů. 

ZKRATKY Sběratelů :

CH=Jaromír Chvastek,

CSD=J. Chvastek, Roman Staník, Igor Dráb, CZ=J. Chvastek, Jaroslav Žwak

DAR=Amante Darmanin, DU=Ulrich Dosedal

GL= Gary Loos, GL&DONEY= Charles Edward Glass, B. Doney,

GL&F= Glass, Robert Alan Foster

GM=Grzegorz Matuszewski, GOMEZ-H=Carlos Gómez Hinostrosa

HK=Horst Kuenzler, HO=Anton Hofer

IDD=Igor D. Dráb

KMR, KJN=Miroslav Kupčák, KS=Libor Kunte, Jaroslav Šnicer

L,LAU=Alfred Bernhard Lau, LH=Ladislav Horáček,

LRM=Living Rocks of Mexico. Geoff Bailey, J. Miller, D. Rushforth. etc.

MK=Miloš Kaplan, MZ=Milan Zachar

PAR=Pavlosek Rostislav, PC=Petr Česal, PH=Paul Hoxey, PP=Pavel Pavlíček

REPP=Werner Reppenhagen, ROG=Helmut Rogozinski, RS=Roman Staník

SB=Steven Brack, SH=Dennis Sargant

TK=Antonín Krejčík

VCCB,VZD=Zdeněk Vaško, Ladislav Zatloukal, VM=Vojtěch Myšák

WTH=Wolter ten Hoeve

Z=Carlo Zanovello


 
Fotografie:
 

THELOCACTUS OLD GALLERY

TOPlist